Článek
Masarykova knihovna, jedno z nejreprezentativnějších míst Pražského Hradu. O pár dveří dál úřaduje současný prezident Petr Pavel. Místnosti dominuje Masarykův pracovní stůl, křeslo a stěny lemují tisíce knih. Na jedné z polic je opřená zarámovaná fotografie Karla Kučery, přezdívaného Charlie Czech (Čárlíček). Pod ní citát: Vzpřímeně přes překážky.
„Tuto fotografii darovali panu prezidentovi rodiče Karla Kučery v únoru při soukromém setkání a prezident se rozhodl, že ji tu vystaví. Když tu máme návštěvy, často se ptají, co to je za vojáka. Chtějí slyšet jeho příběh a rádi se s ní fotí,“ vysvětluje zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky Otakar Foltýn.
U fotografie stojí Karlovi rodiče Jana a Martin, za nimi prarodiče František a Jana Jiráskovi. Jsou nesví, nervózní, nejsou prý zvyklí na takové ceremonie a hlavně: Vzpomínka na jejich Káju stále bolí. S jeho smrtí se dosud nesrovnali.
Hrdinové neumírají
Místnost se pomalu plní. Vstupují zástupci prezidentské kanceláře, ukrajinského velvyslanectví, organizace Post Bellum, respektive Paměti národa, a Evropského kongresu Ukrajinců. Tito všichni pozvali rodiče Karla Kučery, aby jim předali vysoké státní vyznamenání přímo od ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského za statečnost jejich syna.
„Dnes vzdáváme čest Karlu Kučerovi. Vyjadřujeme svou hlubokou úctu a vděčnost. Děkujeme, že jste vychovali hrdinu. My na Ukrajině říkáme: Hrdinové neumírají. Vždy budeme pamatovat na jeho čin, který bude i nás inspirovat k boji za svobodu a budoucnost,“ sdělil pozůstalým velvyslanec Ukrajiny v České republice Vasyl Zvaryč.
Fotografie vystavená v Masarykově pracovně na Pražském hradě.
Jana Kučerová přijímá kondolenci od ukrajinského velvyslance v České republice.
Karlovi prarodiče František a Jana Jiráskovi a otec Martin Kučera.
Rodina Karla Kučery přijala vysoké státní vyznamenání od ukrajinského prezidenta.
Vasyl Zvaryč, velvyslanec Ukrajiny v České republice.
Slavnostní ceremoniál předávání řádu v pracovně Tomáše Garrigua Masaryka na Pražském hradě.
Vojenský přidělenec ukrajinského velvyslanectví v ČR.
Ředitel Post Bellum a vedoucí projektu Paměť národa Mikuláš Kroupa rodičům slíbil, že jméno a odkaz Karla Kučery nebudou zapomenuty.
„Váš syn nasadil svůj život a ztratil ho v boji za druhé a za svobodu. My v Evropě tento čin, tuto oběť, považujeme za hrdinství. Spolubojovníci speciálních sil, kde váš syn bojoval, na něj vzpomínali jako na vynikajícího vojáka a především jako skvělého člověka,“ dodal.
Svůj život za život jiných
Seznam Zprávy mají k dispozici dokumenty popisující a hodnotící působení Karla Kučery v Třetím pěším praporu Internacionální legie. Je v nich popisován jako zdatný, svědomitý a disciplinovaný voják. Během Charkovské operace se podílel na osvobození města Kupjansk nebo prováděl průzkumné operace ve Svativském okrese. Všechno to byly mimořádně nebezpečné úkoly.
V dokumentech jsou popsány i Kučerovy konkrétní činy. Počátkem března minulého roku se jeho jednotka dostala pod těžkou minometnou palbu a dva jeho spolubojovníci byli zraněni. V ukrajinských armádních análech se píše, že Karel Kučera riskoval svůj život, vrátil se pro ně a postupně je vytáhl do bezpečí.
Při jiné operaci zase svou duchapřítomností zamezil obklíčení a napadnutí jeho jednotky ze zálohy. Díky tomu se podařilo splnit úkol bez ztráty na životech.
V dokumentech je popsána i jeho poslední operace 18. března 2023, při níž zemřel. Jednotka bránila sever města Časiv Jar. Opět se dostala pod těžkou minometnou palbu. Karel objevil nepřátelský zákop a hodil do něj dva granáty. Jednoho nepřítele zabil, druhého zranil. Raněný ruský voják proti němu stihl vypálit salvu ze samopalu a způsobil Karlu Kučerovi smrtelná zranění, kterým posléze podlehl. Tím, že riskoval vlastní život, ale zachránil jiné životy, píše se v dokumentech.
Pro rodiče je to malá útěcha
Jana a Martin Kučerovi se při proslovech drží za ruce. Občas si utřou oči. Poté převezmou řád třetího stupně, lidé odejdou, oni sedí u Masarykova stolku, krabička s medailí zůstává zavřená a mlčí. Až po chvíli promluví Karlův otec Martin.
„Z toho řádu máme radost, že ho ocenili, zazněla hezká slova o hrdinství, ale hned bych to všechno vyměnil za to, kdyby Kája byl s námi,“ vyjadřuje své rozporuplné pocity.
„Kája přemýšlel tak jako každý slušný člověk na tomto světě. Že se mají chránit slabší před silnějšími, napadení před útočníky. To je přirozená věc. Ale málokdo má tu odvahu za to položit život. A to on udělal,“ říká.
Podobně to vnímá i Jana. Za vyznamenání pro Káju je vděčná, ale…
„Pro rodiče je to malá útěcha,“ konstatuje stručně.
Karlova babička vytáhne papír a začne citovat zprávy, které Kája psal rodině nebo svým přátelům.
„Mám pocit, že být tady je můj osud. Navíc jsem si tím splnil svůj sen. Stejně nemůžu opustit své kamarády tady. Své bratry. Dávám na sebe pozor, ale vždy půjdu nebezpečí vstříc. To mi nařizuje má čest. Můžu jen doufat, že jednou zemřu také se ctí a se svou svobodou a třeba se s nimi se všemi, co zemřeli, znovu setkám,“ čte úryvky z jeho SMS zpráv.
„My si vážíme toho, že to je ukrajinské vyznamenání. Že ho ocenili ti, pro které bojoval. Ale dělal to samozřejmě i pro nás,“ vyjadřuje své bezprostřední pocity Martin Kučera. Jeho syn dostal za své nasazení v rusko-ukrajinské válce řadu vyznamenání. Medaili za odvahu v boji od velitele jednotky, Čestný odznak od ministerstva obrany nebo Ocelový kříž od velitele ozbrojených sil Ukrajiny. To dosud nejvyšší vyznamenání – přímo od ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského – však získal in memoriam. Po smrti.
