„Riziko napadení je nejvyšší od roku 1989.“ Detaily nové vládní strategie

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Riziko přímého vojenského ohrožení zůstává nízké, ale pravděpodobnost napadení ČR nebo jiného státu NATO či EU, je nejvyšší od konce studené války,“ konstatují autoři Koncepce přípravy občanů k obraně státu (POKOS) na roky 2025–2030, kterou v polovině ledna schválila vláda.

V úvodu hodnotí současnou připravenost obyvatel k obraně státu. Je to zdrcující čtení.

V dokumentu se píše o nedostatečném celospolečenském vnímání důležitosti přípravy, o nedostatečné motivaci obyvatel, o minimálním zařazení branně-bezpečnostních témat ve školách, o nízkém zájmu učitelů, kteří nemají odborné znalosti, ale i nezájmu politické reprezentace, nedostatku personálu, zastaralé právní úpravě, chybějící strategické komunikaci nebo absenci celovládní koordinace.

Vedle toho strategický dokument Ministerstva obrany varuje před vzrůstajícím působení dezinformací, snižováním důvěry ve stát včetně ozbrojených sil a snižujících se výdajích na připravenost obyvatel na krizové situace.

Současný stav je takový, že příprava žáků, studentů, zaměstnanců veřejné správy nebo volených zástupců na obranu státu prakticky neprobíhá. U firem důležitých pro obranu státu a zabezpečení ozbrojených sil je zcela minimální.

„Lidé mají POKOS spjatý s vojáky, kteří chodí do škol a dětem vyprávějí o armádě. To je fajn, v tom budeme pokračovat, ale musíme to rozšířit na celou dospělou populaci. Musíme lidem vysvětlit, že i když jsme v roce 2005 zavedli profesionální armádu, měli by se zajímat o obranu země,“ vysvětluje cíl nově nastolené strategie Jan Jireš, vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany a jeden z autorů koncepce.

Podle Jireše se Česko nemůže spoléhat, že se vše vyřeší samo.

„Žijeme v době, kdy je bezpečnostní situace mimořádně špatná, která se pravděpodobně nebude v následujících letech lepšit. V obraně země a její bezpečnosti musíme činit kroky, které si řada lidí před patnácti nebo dvaceti lety nemyslela, že kdy budeme potřebovat.“

Jak chce resort obrany zvýšit teoretické znalosti i praktické dovednosti Čechů, aby obstáli při obraně republiky nebo v krizové situaci?

Za prvé přes školství.

Současná laťka je dle dokumentu velmi nízko. V letech 2021 až 2023 proběhlo 164 kurzů, které absolvovalo 2300 pedagogů, tedy zhruba dvě procenta. O tyto kurzy navíc klesá zájem.

Ve stejném období sice narostl počet aktivit POKOS (z 21 na 321) na základních a středních školách, přesto oslovily zhruba jen tři procenta dětí. „Limitujícím faktorem je nedostupný personál věnující se programu POKOS,“ píše se v koncepci. V následující pětiletce by se měl počet „přednášejících vojáků“ ztrojnásobit.

Ministerstvo chce vytvořit studijní materiály, metodiku a podklady pro učitele. Branně-bezpečnostní témata by se měla probírat v rámci občanské nauky, dějepisu nebo tělocviku. O zavedení samostatného předmětu branné výchovy se neuvažuje.

„Pro představu, v občanské nauce se děti seznámí s tím, co je armáda, proč ji máme, proč se bez ní neobejdeme nebo proč je třeba se bránit. V dějepisu zvyšovat povědomí o tom, jak je náš stát spjatý s armádou, vojenské historii nebo povídání o veteránech. A v tělocviku si žáci osvojí praktické dovednosti jako první pomoc nebo chování v krizových situacích,“ nastiňuje Jan Jireš konkrétněji, jak by to mělo ve školách probíhat.

Cíl si stanovili ambiciózní.

„V roce 2030 bude problematika obrany a bezpečnosti zcela přirozenou součástí vzdělávání na základních a středních školách, učitelé budou vědět, jak to učit, protože buď přímo prošli kurzy na pedagogických fakultách, nebo budou mít dostatečnou metodiku,“ uvádí Jan Jireš.

Ostatně na pedagogické fakultě v Praze začíná od tohoto semestru pilotní kurz Úvod do branně-bezpečnostní problematiky pro zhruba 20-30 studentů, budoucích učitelů. Vyučujícími budou zejména pedagogové z Univerzity obrany nebo Ministerstva obrany. Postupně by měl být na všech pedagogických fakultách.

Další způsob, jak zvýšit povědomí o obraně země, se Ministerstvo obrany pokusí skrze nevládní organizace. Zatím uzavřely šest memorand o spolupráci (proběhlo 16 společných akcí) například se Sokolem, Orlem, Fotbalovou ligovou asociací, Červeným křížem, Orientačními běžci nebo se Sdružením sportovních svazů.

„Nejde o podpisy nějakých smluv a nic. S každou organizací si sedáme, definujeme, co zajímá je, co zajímá nás a kde můžeme spolupracovat, aby to byl přínos pro všechny,“ rozvíjí koncept Jan Jireš. Od memorand si slibuje, že mají do budoucna potenciál přispět k rozšíření přípravy na širší část populace. Tedy ne jen pro děti školou povinné.

A uvádí konkrétní příklad. Jedná se o spolupráci s Ligovou fotbalovou asociací, kdy se na zápasech nejvyšší a druhé soutěže vzdával hold válečným veteránům.

„Deset minut před začátkem zápasu, na stadionu tisíce diváků, všichni mají upřenou pozornost na hřiště a tam se prezentuje armáda a vyzývá se k podpoře veteránů. To je super velký zásah,“ zmiňuje podzimní spolupráci s Ligovou fotbalovou asociací Jan Jireš. Přiznává však, že v tomto případě šlo víc o zvyšování povědomí o armádě než o samotný POKOS.

Další úkoly do roku 2030: zlepšit strategickou komunikaci a změnit legislativu. V obou případech je dle dokumentu třeba začít od nuly.

„Strategická komunikace nebyla jako nástroj přípravy dosud rozpracována a chybí personál,“ konstatuje Ministerstvo obrany. To samé se píše i v případě legislativy.

„Vychází se z právní úpravy, která nebyla od roku 1999 novelizována,“ a následuje výčet problémů, plynoucí ze zastaralého zákona.

Například úzké vymezení přípravy občanů k obraně státu (zahrnuje pouze vzdělávací činnost), neposkytnutí explicitní opory cílovým skupinám (například zaměstnanců složek veřejné správy) nebo nedostatečné vymezení povinností během stavu ohrožení státu, nebo válečného konfliktu, kdy je příprava pro všechny občany povinná

„V tomto směru je zásadní celovládní a mezirezortní přístup. Zákon z roku 1999 říká, že v době vyhlášení krizových stavů je příprava k obraně státu povinná. Tečka. Jenže nikdo pořádně neví, co to znamená. Pětadvacet let se o to nikdo nezajímal,“ zmiňuje Jan Jireš. Doufá, že se zákon podaří novelizovat, toto volební období to ale prý určitě nebude.