Netočil jsem pro fanoušky Mašínů, říká režisér filmu, který zabojuje o Oscara

Česká filmová a televizní akademie vyšle do soutěže o Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film snímek režiséra Tomáše Mašína Bratři. Ten ukazuje útěk skupiny Josefa a Ctirada Mašínových z komunisty ovládaného prostoru do Západního Berlína.

Film, který bude mít premiéru na podzim, natočil podle scénáře Marka Epsteina režisér nosící stejné příjmení jako jeho hrdinové – Tomáš Mašín, který je s rodinou hrdinů filmu vzdáleně příbuzný. O svém díle režisér obsáhle hovořil v červencovém rozhovoru pro Seznam Zprávy, který si nyní po rozhodnutí České filmové a televizní akademie můžete znovu připomenout.

„Můj prapradědeček František byl ze stejné linie jako Alois, otec generála Mašína. Oba se narodili v Lošanech,“ říká režisér, jehož film bude mít premiéru 26. října.

Zdůrazňuje, že svůj snímek o událostech a postavách, které dodnes vzbuzují v Česku – zejména u starších generací – rozporuplné reakce, točil hlavně pro mladé. A že to není politický film.

„Nechci nikoho přesvědčovat, to byla jedna z mých prvních tezí. Nestavíme ten film tak, aby přesvědčil ty, kteří pochybují. Divák má prostor si příběh vyhodnotit sám. Nepřikrašluji,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Tomáš Mašín.

Na natáčení jste měl poměrně omezený časový prostor. Jak náročné to bylo?

Extrémně. Na tak epický a akční projekt bylo 37 natáčecích dní a okolo 70 lokací, 95 postav. K tomu náročný kompars. Musíte být v nepřetržitém poklusu, natáčecí den má od 13 do 18 hodin. Koordinujete štáb, který má přes 100 lidí, máte německého kameramana, s nímž stejně jako s herci – aby rozuměl – mluvíte anglicky, ale pak to často ještě přeříkáte česky těm, kdo to nechytli.

Hlava vám neustále počítá, co už jste udělali, co musíte udělat, co se nestihlo a jak to nahradit, kde to dohnat. Vymýšlíte strategie, jak to zvládnout s minimem rizik a velkých kompromisů. V dešti, bahně, často přes noc. Stále trnete. Stihneme? Nestihneme? Zkrátka nepřetržitý stres.

Natáčení ve špatném počasí bylo záměrné? Kvůli filmu?

Samozřejmě, protože příběhu to pomáhá. Větší část natáčení probíhala koncem října a v listopadu v lesích, vybydlených objektech. Takže vám je stále zima a vlhko. Stále bláto, pláštěnky a divná, nehostinná místa. Ale zvládáte to. Pro pár prchavých momentů, že se vám něco podařilo, se nadchnete, a to vás nabije na dalších několik dní, kdy je zase bláto, kdy jsou pláštěnky, křik, závod s časem a tak podobně. Oproti jiným natáčením, která jsem měl možnost dosud zažít, jsme si společně se štábem opravdu „hrábli“.

Jaké období film Bratři zachycuje?

S výjimkou prologu, který je v roce 1942, se celý odehrává v rozmezí roků 1950 až 1953.

Je to snímek jen o Josefovi a Ctiradovi, anebo se věnujete i dalším z pozoruhodné rodiny Mašínových?

Film se jmenuje Bratři, ale velký prostor mají i ženské postavy – jejich matka a sestra Zdena. Od začátku projektu jsem považoval za důležité zdůraznit jejich charaktery. Přišlo mi, že když se přibližuje odbojová činnost bratří Mašínů, je potřeba ukázat i rodinné zázemí, ženské figury, které nesly statečně a hrdě nejen represe totalitního režimu, ale i konsekvence činů mužské části rodiny.

Nebude to tedy pouze film plný akčních scén, ale mapuje i osudy lidí, kteří zbraně v ruce neměli?

Přesně. Pro mě byl dostatečný prostor pro ženské figury natolik zásadní, že bez nich bych film ani nechtěl točit. Jasně, že jsem na začátku od mnohých slyšel, že je to příběh především mužských postav, ale byl jsem neústupný. Byla to vždy moje režisérská vize a možná i lidská. Chtěl jsem, aby to byl svým způsobem film o rodině. Otisk každého člena, včetně otce hrdiny, má v příběhu emoční význam. Doplňuje skládačku.

Byli do natáčení a přípravy filmu zapojeni stále žijící Josef Mašín a Zdena Mašínová?

Oba formou konzultací. Pepík žije v USA, Zdena Mašínová tady, takže jsem se osobně před natáčením víc setkával se Zdenou. Během příprav, které trvaly několik let, jsem se s Pepou setkal několikrát, prošel s ním i trasu jejich odysey od českých hranic až do Západního Berlína. Ale během rozhovorů mě historická fakta vlastně nezajímala. Ptali jsme se hlavně na detaily, zajímaly mě drobnosti, tváře lidí, které potkali, třeba i vůně, zvuky, světlo, něco, co mě může inspirovat a co příběh takzvaně osolí. A Zdena i Pepa jsou výborní vypravěči. Jinak ale do naší filmové práce ani psaní příběhu nějak nezasahovali.

Respektuje film historická fakta, skutečné události, nebo je tam něco navíc?

Točili jsme film o skutečných historických postavách, a tudíž základní historická fakta zůstala zachována. Ale některé postavy anebo jména, nebo situace jsou, jak se říká, pro účely dramatizace smyšlené. Chtěl jsem film stavět tak, aby byl divák blízko postavám. Tak, aby ten, kdo příběh kolem Mašínů nezná, se v kině díval především na dramatickou story o silné rodině, aby vnímal kontext doby především skrz osobní drama jejích členů. Nechtěl jsem točit nějakou historickou fresku nebo politický film. Příběh je o potřebě aktivně se vymezit proti útlaku. O rozhodnutí nedat se a nebát se.

Jak pro vás bylo těžké točit film o lidech, kteří ještě žijí a všechno, o čem natáčíte, prožili na vlastní kůži? Jste zvědavý na jejich hodnocení?

Film jsem netočil proto, abych se Pepovi nebo Zdeně zalíbil nebo abych je nějakým způsobem obhajoval. Samozřejmě odpovědnost vůči nim cítím. Napětí, jak film přijmou, rovněž. Z toho jsem přirozeně dost nervózní, ale nejsem nejistý. Přál bych si, aby film přijali, a pokud ho nepřijmou, musím se s tím vyrovnat. Od začátku jsme si opakovali, že mi nejde o nějaký pietní přístup, že to bude takzvaně příběh inspirovaný skutečností. Leccos tam bude pochopitelně ztvárněno filmovým jazykem, interpretováno režisérem.

Pepa i Zdena vědí, že jsem chtěl optiku, která je v představení figur co nejvíce autentická, nenaleštěná chcete-li. Kamera je, dalo by se říct, spíš analogová, syrová, blízko postavám. Chtěl jsem, aby jejich jednání odpovídalo mentalitě a zkušenostem velmi mladého člověka. Zdeně bylo v době těch událostí 16 a Pepovi a Radkovi o rok, respektive od dva víc. Byť to bylo v nesmírně kruté době, byli to stále mladí lidé, kteří se chtěli bavit, pošťuchovali se navzájem, měli kamarády, milovali své blízké, ale tváří v tvář brutální totalitě byli prostě nuceni reagovat. Nemohli jinak. Je to akce a reakce. Přesto to neznamená, že se kluk neotočí za hezkou holkou nebo že dcera nemůže být na mámu drzá. Nechtěl jsem postavy žádným způsobem adorovat, ale stavěl jsem je jako živé lidské bytosti.

Počítáte s tím, že film vyvolá emoce stejně jako vždy, když se o bratrech Mašínech mluví? Část veřejnosti s jejich činy dodnes nesouhlasí…

Nechci nikoho přesvědčovat, to byla jedna z mých prvních tezí. Nestavíme ten film tak, aby přesvědčil ty, kteří pochybují. Divák má prostor si příběh vyhodnotit sám. Nepřikrašluji. Kluci jsou mladí, mají plno testosteronu, touhu po adrenalinu a jdou do věcí spontánně. Ale nemůžou jinak. Byli vychováni ke svobodě, cti, pravdomluvnosti, vlastenectví a jsou ochotní za tyto hodnoty, které jsou dnes do značné míry zdevalvované, položit oběť nejvyšší. Chtěl jsem, aby to přesvědčení, že za svobodu se má člověk rvát a nemá si ji nechat bez odporu vzít, bylo jedním z hlavních poselství filmu.

Věříte, že film osloví mladou generaci? Pamětníci příběh znají, pro mladé je to často už ale velká neznámá.

Točil jsem to hlavně pro mladé, netočil jsem to pro fanoušky bratří Mašínů ani pro ty, kteří je odsuzují. Točil jsem to především pro mladého diváka, který kontext doby zná v lepším případě z učebnic dějepisu. V ideálním případě přijde do kina čistě na strhující, dramatický příběh, který vypráví o tom, co stojí za rozhodnutím člověka jít na hranu i s vědomím, že vás to může stát život a že to bude mít fatální dopad na vaše nejbližší.

Herec Oskar Hes ztvárňuje Josefa Mašína. Nyní je mu 24 let, je on tím tahákem pro mladou generaci, která ho zná?

O obsazení Oskara jsem měl jasno od začátku, když jsme s producentem Petrem Bílkem začali dávat dohromady produkci filmu. Oskar je výborný herec, dobová tvář, fešák, to ostatně byli oba bratři Mašínové taky. Hledal jsem, kdo by mohl hrát staršího z bratrů, volba jednoznačně padla na Honzu Nedbala. Jsou si i trochu podobní, navíc výborní kamarádi. Pak už jsem se jen bál, aby mi nezestárli. Casting se totiž dělal čtyři roky před první klapkou. Natáčení jsme dvakrát odložili.

Přijede Josef Mašín na premiéru filmu z USA?

Pokud vím, tak se nechystá. Tlak na něj samozřejmě je, ale jak ho znám, on tlakům nepodléhá. Rozhodne se sám, jako to dělal celý život.

A vy? Jste spokojený s výsledkem?

I když se něco podaří, nejsem typ, který je spokojen. Je to film, který se s ohledem na svoji velikost točil v často stísněných podmínkách. Byl jsem nucen k určitým kompromisům a leccos by se dalo udělat z mého pohledu lépe. Ale za film a štáb jsem dýchal, dal tomu absolutní maximum. Myslím, že divák se může těšit na strhující, emočně silné drama.

Aktualizace: Článek jsme doplnili o informaci, že film Bratři vyšle Česko do boje o Oscara.