Řešil největší povodně v Česku. Měli jsme na to jedinou noc, říká

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jedenadvacet let vedl Tomáš Vaněk jako ředitel státní podnik Povodí Labe. V této roli zažil i ničivé povodně v roce 2002, které jsou označovány za největší v Česku.

„Tehdy mělo Labe přes jedenáct, dvanáct metrů, to bylo opravdu hrozné,“ řekl Vaněk v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Zatímco v roce 2002 podle něho neměli žádné poklady a na povodeň se připravovali rychle během jediné noci, nyní je situace již zcela jiná.

„Dneska už vědí, že když bude nějaký stupeň povodňové aktivity, jaké budou zátopy, jak se bude voda zvětšovat, kde to všude zasáhne,“ uvedl Tomáš Vaněk, který opustil Povodí Labe v roce 2012, kdy odešel do důchodu.

Byl jste ředitelem Povodí Labe přes dvacet let. Dokáže odhadnout, jak se bude situace v následujících hodinách vyvíjet?

Bude důležité, jaká bude součinnost. Záležet bude na tom, jestli bude špatná situace dole na Vltavě a nahoře na Labi. Když se to pak setká v Mělníku a na Vltavě a na Labi budou kulminační vlny, potom vznikají veliké škody. Teď jsou na tom –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i kvůli tomu spadlému mostu v Drážďanech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hodně špatně Němci.

Jak jste se na to tehdy připravovali vy?

Když jsme my řešili stoletou povodeň, neměli jsme ještě žádné podklady. Tenkrát jsme to zažili poprvé, do té doby jsme vůbec takovou povodeň neměli (v roce 2002). Teď je situace někde jinde. Dneska jsou na to daleko lépe připraveni.

Jak jste to tedy tehdy řešili?

Strašně rychle, přes noc. Zpracovávali nám to odborníci, vždycky řekli nám, jak to s vodou vypadá a pak se to upřesňovalo. Dneska už vědí, že když bude nějaký stupeň povodňové aktivity, jaké budou zátopy, jak se bude voda zvětšovat, kde to všude zasáhne. Všechny komise jsou informované.

A připravují se na to několik dní předem.

Samozřejmě. Už jsou ty zkušenosti. Odpouští se daleko dříve nádrže. Situace se ale může změnit. Záleží na vývoji počasí. Tehdy se také fronty vracely a přišel silný déšť několikrát za sebou. Je taky důležité, že se od roku 2002 udělalo mnoho protipovodňových staveb.

Sledujete jako bývalý ředitel, jak se právě ty protipovodňové stavby v Česku budují?

Na povodí Labe se vše postavilo. Vydalo se na to velké množství miliard. Někde se mohly postavit proti stoleté vodě, která nyní hrozí, ale jinde ne, protože by se to území úplně odřízlo. Nelze postavit kolem vesnice pětimetrovou hráz, to by byli jako ve vězení. Takže někde mají ochranu proti stoleté vodě, jinde třeba jen proti dvacetileté.

Nejvyšší kontrolní úřad v roce 2020 kritizoval, že stavba a příprava protipovodňových opatření se nedaří dokončit rychleji. Čím to podle vás je?

To nedokážu říct, ale já jsem přesvědčený, že u nás, tedy na Povodí Labe, se ty stavby postavily všechny. Myslím si, že podobné to je i na Povodí Vltavy.

Je problém také s tím, že vodní toky zarůstají?

To je otázka. Jsou obrovské problémy s údržbou a také s ukládáním nánosů. Stojí to obrovské peníze. Pokládá se to za odpad a podniky jednotlivých povodí vynaložily větší objem peněz na uložení tohoto odpadu, než kolik zaplatily za vytěžení těch nánosů. Takže se tomu brání. To je nedořešené. Podle mě to žádný odpad není. Jsou to nějaké písky a sedimenty (usazeniny). Nevím, proč se tomu ti ochránci přírody a úřady tak brání. Já jsem z Hradce Králové a tady máme trochu problém, že se řeka Orlice stále zanáší a zanáší, a Povodí Labe argumentuje tím, že neví, kam by ty nánosy mohlo dát.

Starostové si stěžují také na to, že problém mají i s Lesy ČR, které nekácejí stromy nebo keře podél řek a potoků. Naplavené spadlé stromy pak mohou během povodně vytvořit hráz.

Je to složité. Ono to stojí hodně peněz a lehce se to kritizuje. To máte jako podél silnice, jak se říká, se ty stromy neupravují.