Řepku střídá kukuřice. Kvůli suchu ale potřebujeme jiná pole, říká vědec

Sucho zasahuje z hlediska pěstování plodin téměř všechny druhy, a proto je potřeba se mu přizpůsobovat ve vědě i zemědělství.

„I když to nevypadá, že změna klimatu má na srážky nějaký velký vliv, dlouhodobě bude mít dopad na to, že se bude sucho zintenzivňovat, a to zejména protože výpar je čím dál tím vyšší,“ říká v rozhovoru odborník z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Karel Klem.

Společnost si podle něj problém už uvědomuje, změny v zemědělství ale přicházejí pomalu.

O suchu se hovoří poslední roky intenzivně, ale na polích zatím na první pohled žádná změna vidět není. Mění se kvůli změně klimatu i české zemědělství?

Zemědělství se adaptuje poměrně pomalu, lidé v něm jsou často konzervativní a nedůvěřiví vůči novým postupům. Já jim to nezazlívám, ale chtěl bych, aby měli podporu k tomu, aby ke změně došlo.

Je to dost obtížné, když mají s některými technologiemi špatné zkušenosti. Nikdo je navíc moc nepodpoří, ze strany ministerstva zemědělství třeba neexistuje podpora k tomu, aby zadržovali vodu v půdě. Změny bolí, zemědělci neradi mění technologie, které mají zažité, i za cenu, že to pro ně v tuto chvíli už znamená ztráty.

Znám několik velmi progresivních zemědělců například na jižní Moravě, kteří vidí, že není jiná cesta než udělat dobrá adaptační opatření proti suchu. Ale není jich moc.

Jsou plodiny, kterých se sucho může dotknout tak moc, že bychom je v našich podmínkách nebyli schopní dál pěstovat?

Sucho se dotýká asi všech druhů, které tu máme, některých více, některých méně. Je ale nepředvídatelné, kdy přijde. Nemůžeme tedy říct, která plodina bude trpět nejvíce.

Mohlo by být řešením pěstovat u nás plodiny, které se přirozeně vyskytují v místech, kde je vody méně a teploty vyšší?

Plodiny jako kukuřice, čirok nebo italský bér jsou relativně suchovzdorné. Mají vysokou efektivitu uložení vody, což znamená, že na stejné množství vody vyprodukují víc biomasy. Nicméně rostou dominantně v červenci a srpnu, kdy bývá problém nejhorší – bývají vysoké teploty, sucho je největší. Často tedy bývají poškozeny více než například ozimá pšenice – ta není tak odolná vůči suchu, ale je sklizená dříve.

Z tohoto důvodu je velmi těžko předvídatelné, které rostliny na tom budou nejlépe. Asi nejlepší strategie je mít diverzitu různých druhů. Obecně se dá říct, že je potřeba být připravený na to, že sucho přijde v jakémkoliv období a různé plodiny postihne různě.

Setkáváme se čím dál častěji také s tím, že klima najednou umožňuje produkovat plodiny, které jsou typické pro teplejší oblasti – napadají mě třeba melouny nebo levandule. Čeká nás obecně proměna druhů, které budeme pěstovat?

Snaha u nás zavádět plodiny, které se pěstují ve velmi teplých oblastech a dokážou poměrně dobře odolávat suchu, tu je. Nicméně pokud přijde přísušek v období, kdy tyto druhy rostou maximálně, mohou na tom být hůř než běžné rostliny, které tady pěstujeme.

Proto si myslím, že k úplnému nahrazení třeba pšenice těmito plodinami nedojde. Jsou méně výnosné, mají své jiné problémy. Spíš se domnívám, že bude potřeba mít víc druhů obecně – ne pořád jen řepku a pšenici a pořád to otáčet.

Jak je na tom Česko ve výzkumu plodin, které jsou odolné vůči extrémnímu suchu?

Myslím si, že je to srovnatelné se zahraničím. Ale bojujeme tu s něčím, co je opravdu hodně nepředvídatelné. Než se informace z okruhu vědy dostanou ke šlechtitelům, je to hodně dlouhý proces. Z tohoto pohledu se u nás hodně tlačí na genovou manipulaci.

V čem by mohla být přínosná?

Pokud je gen v rostlině založený jednoduchým způsobem a je dobře popsaný, mohou být změny výrazně rychlejší. Zas tak jednoduchá cesta genových manipulací ale není, v případě sucha tuto možnost nevidím jako reálnou. Cestou by mohlo být hledání nových potenciálně zajímavých genů u zdrojů, které přicházejí ze zahraničí. A ty kombinovat s možnostmi, jak zadržovat vodu v krajině.

Sucho je v posledních letech nejen pro zemědělce velkým problémem, bude to tak i nadále?

Nebude každý rok, predikce, které jsou do budoucna, neukazují ve střední Evropě úbytek srážek jako takový. Ale ukazuje se, že se výrazně mění jejich distribuce. Někdy je tedy ročník, kdy naprší hodně, jindy ho střídají dlouhá suchá období.

Čím to je dané?

Ten problém je způsoben několika faktory – jednak nám roste teplota, takže dochází ke zvýšenému výparu. Sucho se tedy projeví dřív, během pár dnů dochází k vysušení krajiny. Druhá věc je, že jsou delší období, kdy neprší, poté přijdou přívalové srážky. Takové množství vody ale krajina neudrží a odteče ven.

Naší možností je snažit se zadržet vodu více v krajině, ideálně v půdě. A když to nejde v ní, alespoň v místních mokřadech, nádržích a podobně. I když to nevypadá, že změna klimatu má na srážky nějaký velký vliv, dlouhodobě bude mít dopad na to, že se bude sucho zintenzivňovat, a to zejména protože výpar je čím dál tím vyšší.

Jak jinak na sucho reaguje výzkum?

Díváme se hodně na to, jak může zemědělství pomoci zmírnit změnu klimatu. To znamená jak zachycovat uhlík v půdě nebo jak snižovat emise jiných skleníkových plynů. Změny, které zmírňují dopady sucha, mají de facto velmi dobrou účinnost na zachycování oxidu uhličitého z atmosféry. Uhlík v půdě je totiž velmi prospěšný pro úrodnost půdy – když ho zachytíme, funguje jako houba, drží vodu. Ale současně působí na zmírnění změny klimatu. Má mnohé pozitivní účinky.

Jak se změnila situace dejme tomu v posledních dvaceti letech?

Léto bylo v podstatě vždycky sušší. Pěstovaly se více rané odrůdy, které dozrávaly třeba o dva týdny dříve. Některé plodiny, jako třeba ječmen, v zimě suchu unikly. To potom přicházelo v červenci, případně ve druhé půlce června. Fungovalo to velmi dobře, tyto plodiny dávaly velmi dobré výnosy. Ale ukazuje se, že sucho je už nepředvídatelné. Dostaví se například na jaře, v dubnu bývají velmi vysoké teploty v kombinaci s tím, že neprší. A tomu je třeba se přizpůsobovat.

Jak konkrétně tedy proti suchu můžeme bojovat?

Je nezbytné, aby se pěstovaly odrůdy, které ideálně mají mohutnější a hlubší kořenový systém. Šlechtěním na problém nedokážeme zareagovat tak rychle. Je také důležité ho zkombinovat s agrotechnikou nebo hospodařením na půdě – abychom maximum srážek, které spadnou rychle ve velkém množství zadrželi v půdě a zachovali je tam pro následující týdny nebo měsíce, kdy nastane sucho.

To jsou technologie, kterým říkáme půdochranné, či bezorebné. Na povrchu půdy se ponechávají posklizňové zbytky, které při silnějších deštích chrání půdu před rozplavením. V podstatě to nejhorší, co může v krajině nastat, je, že horní vrstvička půdy vytvoří izolaci a všechno stéká po povrchu pryč. Cílem té technologie je, aby se náraz kapek zmírnil a voda se lépe vsakovala. Ideálně když je to kombinované s vegetačním pokryvem, tedy když tam je nějaká rostlina, která srážky zmírní.

Lze rostliny vyšlechtit tak, aby sucho lépe snášely?

Ano, těch možností vyšlechtění je více. Rostliny lze vyšlechtit tak, že hromadí látky, které umožňují lepší vstřebávání vody, a to i když jí je v půdě méně. Ale není to nic zázračného – například ten mohutný kořenový systém je mnohem důležitější. Dost může pomoct, když se snažíme přiblížit přírodě a když je kořenový systém rozšiřován pomocí hub.

V čem jsou houby důležité?

Je to jako v lese, kde jsou houby velmi důležité pro růst stromů, příjem vody a živin. U přirozených ekosystémů jsou běžné, ale u polních rostlin jsme na ně zapomněli. Nebo jsme je minimálně dlouho nepotřebovali.

Pracují v symbióze s rostlinou a rozšiřují její kořenový systém. Umožňují tím přijímat vodu i živiny z mnohem většího prostoru, případně větších hloubek. Velmi dobré také je, když na půdě pěstujeme více druhů – jeden má třeba hlubší kořenový systém, druhý mělčí. Ty rostliny si dokonce kromě živin mohou předávat i vodu. Tomuto systému se říká intercropping. Myslím si, že vedle šlechtění a bezorebných technologií to je jedna z možností, jak zmírnit působení sucha, které bude čím dál intenzivnější.