„Radši jsem si koupila auto.“ Rovnátka vyjdou i na sto tisíc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Třicátnice Simona ze středních Čech má dvě děti. U obou se poměrně brzy ukázalo, že by potřebovaly rovnátka. Částka, kterou si v zubní ordinaci vyslechla, jí ale vyrazila dech. Za své potomky bude muset zaplatit odhadem 150 tisíc.

„Naštěstí to můžeme mít na splátky, jinak bychom to nedali dohromady. Po všech poplatcích nám zbyde tak akorát do další výplaty,“ říká Simona.

Rozhodla se pro takzvaná neviditelná rovnátka, která jsou sice dražší, ale zuby mohou rovnat už v nízkém věku. Její děti – kterým je sedm a devět let – by tak později nemusely nosit zámečková rovnátka.

„Naše zubařka je doporučila, protože teď jim zuby teprve rostou, je jednodušší je formovat. Navíc si pamatuju, že já jsem s klasickými rovnátky mívala hrozné bolesti, po utažení jsem vždycky pár dní nejedla. Toho je chci ušetřit,“ vysvětluje.

Neviditelná rovnátka mají oproti jiným typům několik výhod. „Fixní rovnátka děti nejsou schopné vyčistit, je to těžké. Nemusíte je trápit ani snímacím rovnátkem, kde je efektivita malá. Dítě s ním nemůže mluvit ani jíst, takže ho nechce nosit,“ vysvětluje ortodontistka Lucie Žáková.

Vysoké ceny ale nejsou jediným problémem. Mimo velká města často není jednoduché najít specialistu.

„Od ledna obvolávám ortodontisty v okruhu dojezdu jedné hodiny autem. Nikde neviditelná rovnátka pro děti nedělají. Takže jsem to před pár dny vzdala a objednala nás na jednu pražskou kliniku,“ popisuje Simona. S dětmi tak plánuje k lékařům pravidelně dojíždět přibližně hodinu.

Pozastavuje se nad tím, že pojišťovny na tato rovnátka dětem momentálně nepřispívají. Příspěvek se totiž vztahuje jen na fixní zámečková rovnátka.

„Ortodoncie přece není jen estetické řešení, ale jde i o hygienu mezi zuby. Křivé se vážně občas nedají vyčistit ani speciálními kartáčky nebo nití. Doufám, že dětem ušetřím ústa a nebudou muset mít zámečky,“ dodává.

Ministerstvo zdravotnictví, Česká stomatologická komora, Česká ortodontická společnost a pojišťovny nyní jednají o tom, aby se příspěvky vztahovaly i na neviditelná rovnátka pro děti a mladistvé do 21 let. Kdy by novinka mohla začít platit, ale ještě není jisté.

Rovnátka by potřebovala i Simona, podle svých slov dala ale přednost dětem. A autu, které rodina v danou chvíli potřebovala víc. „Je to z finančních důvodů, ceny jsou závratné. Za cenu rovnátek mám auto z bazaru. To je síla. Řeknete si: ,Budu možná krásná, ale nebudu mít jak se dostat do města.‘“

Rovnátka svému synovi pořizovala i Michaela Klemová z Prahy. „Jen za aplikaci rovnátek jsem zaplatila víc, než je moje výplata,“ konstatuje.

Ani ona nenašla dětského ortodontistu hned. Na pořadníku čekali skoro rok. V ordinaci pak dostala na výběr – lepší rovnátka za přibližně sto tisíc, nebo „levná“ varianta za polovinu.

„Skončili jsme tedy u těch levnějších. První platba byla 34 tisíc. Naše pojišťovna přispívá pouze do výše věrnostních kreditů. Jiné pojišťovny na tom ale nejsou líp. Když dostanete třeba 1500 z 50 tisíc, je to dost směšné,“ myslí si.

Počáteční platbou ale výdaje nekončí. „Potom se mění zámečky, utahují drátky, platíte další peníze. Na poslední návštěvě jsem platila 1400 korun. Nejsou už to šílené pálky, ale nasčítá se to,“ popisuje. Vše navíc platí sama. Otec s rodinou totiž nežije a na rovnátka odmítl přispět.

Pojišťovna by proto podle ní měla hradit větší část nákladů. „Aspoň půlku. Rodiče nedovolí, aby se dítěti ostatní smáli nebo aby třeba později holky nechtěly dát klukovi pusu, protože má hnusné křivé zuby. Systém využívá toho, že rodiče to zaplatí i za cenu, že oni sami budou jíst suché rohlíky,“ myslí si.

Kamila ze středních Čech zase upozorňuje, že lákavé nabídky, které se zdají být o tisíce levnější, v sobě mají často háček.

„Moje známá platila sice 32 tisíc, ale dalších 17 tisíc potom chtěli za sundání. Člověku pak samozřejmě nezbude nic jiného než souhlasit,“ popisuje.

Rovnátka potřeboval její šestnáctiletý syn. Celkem stála 52 tisíc korun. „Určitě to je zásah do rodinného rozpočtu. Ale díky tomu, že si částku můžete rozdělit třeba na tři splátky, se to nějak dá zvládnout. Člověk si říká, co by pro to dítě neudělal,“ krčí rameny.

Pojišťovna jí na materiál přispěla dvakrát po patnácti stech korunách. „Každá pojišťovna proplácí jinou částku. Je to málo. Zarazilo mě to, ale člověk s tím nic neudělá,“ říká smířlivě.

Nad srovnáním svých zubů přemýšlel i třicátník Daniel Zelený. „Mám je křivé, vadí mi, jak to vypadá,“ vysvětluje.

Bydlí v Karlovarském kraji, kde je podle dat České stomatologické komory z roku 2022 devět ortodontistů. Protože v okolí bydliště specialistu nemohl najít, začal hledat v Praze.

Cena za rovnátka, která by potřeboval, začínala na 100 tisících korun. „Hledal jsem ta nejlevnější, zámečková, neviditelná by stála ještě více. Kdybych si je navíc nechával dělat v Praze, ještě projedu benzín za cestu na každou kontrolu,“ podotýká.

Nakonec se proto rozhodl do rovnátek neinvestovat. „Ty peníze radši využiju jinak. Radši si zaplatím třídenní dovolenou v Turecku, kde mi udělají za sto tisíc celé nové zuby,“ tvrdí.

Pojišťovny by podle něj měly na rovnátka přispívat více. „Spousta lidí si vezme půjčku, koupí si rovnátka a pak to splácí. To je úplný nesmysl. Když někdo vydělává pětadvacet tisíc a má dvě děti, které mají křivé zuby, co má dělat?“ ptá se.

„Zubní péče u nás je celkově katastrofa. Ceny jsou tady stejné jako v Praze a kvalita horší,“ stěžuje si na dostupnost lékařů na Karlovarsku.