Organizátorům roste sebevědomí. Zaznívají i výzvy k povstání, varují experti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Proti vládě Petra Fialy (ODS) v sobotu demonstrovalo v Praze asi 70 tisíc lidí.

Experti, které oslovily Seznam Zprávy, varují před pokračující radikalizací společnosti. Podle nich mohou sociální nepokoje dál sílit, pokud vláda nepředstaví konkrétní řešení prohlubující se energetické krize.

Miroslava Mareše, odborníka na extremismus z Masarykovy univerzity, překvapila masivní účast. Připomíná, že v minulosti se skupiny lidí v Česku bouřily třeba proti válce v Jugoslávii nebo proti zvažovanému americkému radaru, ale chyběla jim silná jednotící linie.

„Rozsah demonstrace mě překvapil. Ten je nový, ale dílčí propojení lidí z radikální scény nastalo už na přelomu roku na některých demonstracích antivaxerského hnutí. Zapojení komunistů je něco, co tady ještě nebylo,“ všímá si.

Také politolog Vlastimil Havlík z Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI) vnímá „podhoubí“ sobotní demonstrace jako ojedinělé.

„Dřívější velké protivládní demonstrace byly organizovány antipopulistickým táborem a obávaly se o kvalitu demokracie. V minulosti se o protesty zasazovala i mainstreamová levice s podporou odborů. Největší odlišnost nyní vidím v rámování cílů demonstrace. Zpochybňují to, na čem politický systém po roce 1989 vyrostl a k čemu se hlásí,“ říká.

Podle sociologa Daniela Prokopa lidé nacházejí společného jmenovatele v socioekonomické frustraci. „Byť jsou tam lidé proruští, z dezinformační scény a mnoha dalších proudů, v těch obavách se stýkají,“ zdůrazňuje.

„Na první pohled se to může jevit jako neslepitelná mozaika účastníků. Když se však zdůrazní body jako zahraniční politika, postoj proti stávajícímu politickému systému, tak je to spojení nepřekvapivé,“ poukazuje Havlík.

Radikalizace a polarizace společnosti tak podle odborníků dál sílí. „Nemyslím, že je tu potenciál k mocenskému zvratu. Nicméně na některé argumenty lidí mohou naskakovat takzvaně etablované strany. Vidíme třeba pnutí v ANO ohledně některých témat, třeba ohledně vztahu k členství v NATO,“ doplňuje Mareš.

Ač sobotní akci svolaly většinou radikální skupiny, experti se shodují, že desítky tisíc účastníků snadno nálepkovat nelze.

„Když budu upřímný, nemáme k dispozici vůbec žádná data. Na základě toho, co jsme viděli ze záběrů, co tam zaznělo a jak ta situace vypadá, se zdá, že tam patrně musela být i nějaká část, na kterou by tato definice na rozdíl od organizátorů úplně neseděla,“ říká politolog Jan Charvát z Univerzity Karlovy.

Dodává, že se v části společnosti hromadí frustrace z několika krizí. „Máme tu celou řadu lidí, kteří jsou reálně nešťastní. Cítí se ohrožení, protože za sebou mají zkušenost dvou let covidu, což bylo pro spoustu lidí katastrofální. Ale samozřejmě to není jenom v ekonomice. Mohou mít prostě pocit, a dost možná i oprávněný, že systém pro ně tehdy nic neudělal. Mají samozřejmě teď hrůzu z toho, že se to bude vše opakovat.“

Mareš hlavní tvář demonstrace vidí v Jindřichu Rajchlovi, bývalém fotbalovém funkcionáři, právníkovi a zakladateli strany Právo Respekt Odbornost. „Jeví se jako hlavní hvězda akce. On má nyní šanci, že jeho strana PRO strhne asi největší voličskou podporu z protestního hnutí, které se vytvořilo,“ naznačuje.

Jestli budou protivládní akce získávat na síle, závisí podle expertů na zbrzdění skokového zdražování energií a dalších komodit.

„Musí přijít řešení v oblasti energií, které zahrne větší regulaci cen, možná na celoevropské úrovni. Na té české větší pomoc zranitelným skupinám obyvatel, případně lidem, kterým hodně vyskočily výdaje. To by utlumilo protesty. Prioritizace opatření by situaci zlepšila,“ říká Prokop.

Vláda podle něj investovala hodně energie do přípravy plošných opatření dávkového typu. „Nezaměřuje se však na zranitelné části populace. Nerozlišuje mezi lidmi, kterým dodavatel zálohy navýšil čtyřikrát, a mezi lidmi, kteří pomoc nepotřebují. Pořád jsme ve stavu, kdy by se za relativně malé náklady dalo pomoci. Jenže té chvíle jsme nevyužili. A napětí ve společnosti může růst,“ upozorňuje.

Pokud bude pokračovat další skokový nárůst cen energií, může to hnát do ulic ještě větší skupiny lidí. „Nelze vyloučit, že organizátoři protestů získají pocit, že nyní mohou přejít k militantnějším formám jednání. Zaznívají i mnohoznačné výzvy k povstání, které si někdo vyloží tak, že si může dovolit víc,“ přidává se Mareš.

Experti podotýkají, že z odporu chce vytěžit i parlamentní opozice v čele s Andrejem Babišem (ANO). I když si uvědomuje, že je mnoho z účastníků proti stávajícímu politickému systému a v minulosti protestovali i proti anticovidovým opatřením.

„Není to tak, že třicet procent lidí, kteří Babiše dlouhodobě volí, jsou ti lidi, o kterých mluvíme v souvislosti se sobotní demonstrací. Bavíme se o dalších deseti dvaceti procentech lidí, kteří jsou přesvědčeni, že současný politický systém nefunguje. Má se podle nich změnit úplně celý,“ říká Charvát s tím, že to může působit jako určitá brzda pro Babišovy snahy, protože část protestujících expremiéra vnímá jako součást tohoto systému.

Podle odborníků tak nové avizované protesty budou mít oporu hlavně v současných svolavatelích.

Jak zabránit další eskalaci? „Současná situace je velmi složitá a jednoduchá řešení neexistují. Řada lidí chce okamžité řešení pro sebe. Když jim ho nenabízí etablované strany, tak lidé rádi slyší na jednoduchá hesla,“ vysvětluje Mareš.

Míní, že vláda se musí co nejvíc snažit o sociální smír. „A co největšímu počtu lidí vysvětlovat věrohodně vládní politiku. Ale také počítat s tím, že řada lidí už na to slyšet nebude a dala se na cestu odklonu od Evropské unie či Severoatlantické aliance. Bude prosazovat jinou cestu,“ říká.

„Závisí to na tom, jak vláda odpoví na potíže, kterým řada lidí bude čelit a už čelí. Veřejnost totiž vidí jasnou linku v tom, jak se jednotlivec má a kdo zrovna vládne. Když se nepodaří odpovědět na požadavky, může tlak vzrůst,“ přidává se Havlík.

Podle Mareše bude přibývat odporu i mezi vrstvami lidí, kteří systémové změny odmítají, a nelze vyloučit ani větší sociální nepokoje v rozdělené společnosti. „Byť si přeju, aby k tomu nedošlo.“