Článek
Mučení zajatých vojáků i civilistů, střelba na civilní infrastrukturu a obytné domy, nucené transporty a adopce dětí. Ruskou invazi na Ukrajinu provází velké množství válečných zločinů, jak nedávno potvrdila komise OSN. Na vyšetřování těchto zločinů se podílí i české orgány, konkrétně Národní centrála proti organizovanému zločinu, sekce terorismu a extremismu.
Každé svědectví je důležité, apeluje státní zástupce Martin Bílý z Vrchního státního zastupitelství v Praze, který na vyšetřování válečných zločinů dohlíží. Pro Seznam Zprávy popisuje, jak vyšetřování probíhá, proč je důležité zkoumat v Česku zločiny, které spáchali Rusové či Ukrajinci na Ukrajině, nebo proč není možné stíhat ruského prezidenta a ministra obrany.
Policie už v létě spustila on-line dotazník, který podle Bílého zatím vyplnily desítky lidí. Je dostupný v češtině, angličtině, ukrajinštině i ruštině a je interaktivní – je možné v něm kromě města uvést i konkrétní ulici nebo číslo popisné, kde se určitá událost stala.
„Můžete napsat, co se stalo, co je to podle vás za zločin, jaké jednotky se ho dopustily, další podrobnosti k události a zda disponujete fotografiemi, videem nebo jinými záznamy,“ říká Bílý.
Dotazník je první možností, jak kontaktovat české orgány ohledně válečných zločinů na Ukrajině. Policie svědky následně sama kontaktuje.
„Zpravidla se jedná o oznámení útoku na civilní infrastrukturu, civilní objekty, násilné chování vůči civilnímu obyvatelstvu,“ popisuje Bílý.
O válečných zločinech si více přečtěte zde:
V Česku od únorové invaze našlo útočiště více než 450 tisíc Ukrajinců, dotazník ale vyplnily jen desítky lidí. Ne všichni uprchlíci mají informace o válečných zločinech a ne všichni uprchlíci zůstali v ČR, policie se ale prostřednictvím mediální kampaně snaží oslovit všechny, kdo mají relevantní informace o válečných zločinech.
„Co se týče Ukrajinců, kteří zažili válečné krutosti, zločiny, je tam i určitá viktimizace. Mohou mít psychické problémy, nechtějí o tom mluvit. I z mezinárodních zkušeností víme, že není vhodné svědky, kteří prožili útrapy, hned napřímo oslovovat po jejich příchodu do České republiky a detailně je vyslýchat. Ta osoba je oběť. Pokud jí tu událost připomínáte v momentě, kdy o tom třeba ještě nechce mluvit, tak to může přinést psychické problémy,“ vysvětluje Bílý.
Řada svědků přímo zažila válečné události, byli svědky bojových operací, pobývali v blízkosti frontové linie. Často v sobě nesou nepříjemné vzpomínky, které jen neradi sdílí. Policie se proto nejdřív snaží získat co nejvíc důkazů o konkrétním zločinu, výpovědi svědků nemají být prvotním impulsem.
„Je důležité nevycházet jen z jejich výpovědi, ale zjišťovat si další důkazy – fotografie, videa, expertizy o použití nějaké vojenské techniky. Teprve potom je vhodné vyslýchat i tyto svědky podrobněji, jakmile to okolnosti a jejich situace dovolí, abyste je nemusel vyslýchat opakovaně,“ říká státní zástupce.
Dotazník navíc není jediná cesta. Policie samostatně dohledává osoby s povědomím o událostech, které se staly na Ukrajině. Svědci také nemusí použít online dotazník – mohou prostě přijít na nejbližší služebnu a oznámit trestný čin. Policie má připravený postup, jak s těmito lidmi spolupracovat.
Když střelba na školku není zločin
Válečných zločinů se na Ukrajině podle mnoha svědectví dopouštějí především ruské jednotky. Státní zástupce Bílý ale v tomto ohledu vystupuje naprosto korektně: české orgány prošetřují všechny případy, na které je svědci upozorní.
„Mohou to být ukrajinské jednotky, mohou být ruské, tady se samozřejmě nerozlišuje, kdo to spáchal. Trestní odpovědnost dopadá na obě dvě strany konfliktu v případě porušení mezinárodního humanitárního práva, což je vlastně válečné právo,“ říká.
O jaké trestné činy se nejčastěji jedná?
„Střelba vůči civilní infrastruktuře nebo civilním objektům, může to být následná trestná činnost, zabití civilistů. Zabýváme se třeba rabováním, pokud by bylo oznámeno, a dalšími válečnými trestnými činy,“ říká Bílý.
Vyšetřování má potom přesně danou strukturu. Policie nejdřív zjišťuje, jaké jednotky se na místě údajného zločinu nacházely v době, kdy k němu mělo dojít. Zároveň prověřuje, zda se skutečně jedná o válečný zločin. Ten má jasné definice dané zákonem. V případě poškození civilních budov se například zkoumá takzvaná oprávněnost střelby.
„Pokud máte nějaké záběry, ať už online na twitteru, nebo jiném sociálním médiu, tak z těchto informací a dalších důkazů zjišťujete, které jednotky se na tom místě v daný čas nacházely. Jestli byly ukrajinské, nebo ruské. Pokud se tam nacházely – byl v okolí vojenský objekt? Pokud je zasažena civilní budova v okolí vojenského objektu, tak musíte zjišťovat, jestli to byl záměr, nebo nešťastná náhoda. To se samozřejmě může stát v každém konfliktu a stává se to,“ popisuje Bílý.
Útok na civilní budovu nemusí být nutně válečným zločinem, například pokud se v takové budově nachází vojensky významný cíl. A při „oprávněném“ útoku nemusí být válečným zločinem ani to, že při útoku zahynou civilisté. Vždy se zkoumá přiměřenost útoku, zda se nejedná o zakázanou metodu vedení boje, zda byly dodrženy základní zásady vedení boje podle ženevských konvencí.
Pokud policie usoudí, že došlo ke spáchání trestného činu, snaží se dohledat pachatele.
„Pokud se o trestný čin jedná, tak zjišťujete, kdo je za to odpovědný. Ať už jsou to velitelé nebo přímo ti lidé, kteří útok na místě provedli. Zda například měli informaci, že se nejedná o vojenský cíl,“ říká státní zástupce.
K čemu to vlastně celé je?
Prověřování směřuje k tomu, aby policie dohledala pachatele. Teprve potom je možné začít údajného viníka stíhat, tedy formálně obvinit konkrétní osobu. Žádný případ ze současného konfliktu na Ukrajině, alespoň od únorové ofenzivy ruské armády, nedospěl do fáze, kdy české orgány činné v trestním řízení obviní konkrétního pachatele. Podle Bílého má ale každé podané oznámení smysl.
„Na začátku nevíte, jestli budete schopni skutek objasnit až do osoby pachatele. Každé oznámení s podezřením na trestnou činnost se ale samozřejmě prověřuje.“
Proč je vůbec potřeba zločiny, které se odehrají na Ukrajině, vyšetřovat v České republice? V první řadě proto, že ukrajinská prokuratura je válečnými zločiny přehlcená. Tamní policie a soudy nemají kapacitu na to, aby vyšetřily všechny zločiny, které se během války a okupace dějí.
„Ukrajina navíc nemusí vědět o všech nahlášených zločinech, typicky pokud jsou oznamovány uprchlíky v rámci různých států Evropy. Z tohoto důvodu jsou pak zpravidla činné justiční orgány těchto států,“ vysvětluje Bílý.
Ukrajina samozřejmě má možnost vyšetřovat válečné zločiny, tuto možnost a zároveň i povinnost, má ale i Česká republika. Zavazuje ji k tomu princip univerzality – určitou výseč trestných činů Česká republika může prověřovat a stíhat bez ohledu na to, jestli byly spáchány na našem území a jestli byly spáchány českým občanem. A k čemu to celé ve výsledku je?
„Pokud bude objasněn skutek natolik konkrétně, aby mohlo být zahájené trestní stíhání vůči pachateli, tak je možnost buď jej postavit před soud v České republice, nebo to řízení předat na Ukrajinu. Je možnost trestní stíhání případně předat i do jiného státu, kde by se ta osoba vyskytovala nebo kde by byla zadržena, s tím počítají mezinárodní úmluvy. Může se tím zabývat i Mezinárodní trestní soud v Haagu,“ říká Bílý.
I kdyby například Rusko odmítalo své občany vydat k trestnímu stíhání, spravedlnost si může najít cestu i s odstupem mnoha let. Zatykač na konkrétní osobu může být v platnosti deset i patnáct let, než vstoupí na území, kde bude člověk podezřelý z válečných zločinů zatčen.
Putina stíhat nemůžeme. Zatím
Rusko formálně nevyhlásilo Ukrajině válku, vpád statisícového vojska na území sousedního státu označuje za „speciální vojenskou operaci“. Z hlediska vyšetřování válečných zločinů to ale není důležité.
„V rámci mezinárodního práva je důležité, že se jedná o akt agrese, ten je definován rezolucí Valného shromáždění OSN od roku 1974,“ říká Bílý.
Česká policie nemá právo vyšetřovat třeba vraždu, které se dopustí občan jiné než české národnosti na území Ukrajiny. Ale v případě válečných zločinů už toto právo – a zároveň i povinnost – má. Válečné zločiny jsou upraveny v Hlavě XIII trestního zákoníku, § 411 až 417.
„Prezidenta Putina stíhat nemůžeme, pokud by u něj byla zjištěna trestní odpovědnost. Co se týče osob, jako je prezident, předseda vlády nebo ministr obrany, tak ty nelze v současné době stíhat. Tyto osoby jsou vyňaty z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, neboť požívají mezinárodních výsad a imunit. Dokud jsou v tomto postavení, tak není možné je stíhat,“ říká Bílý o lidech, které mnozí označují za hlavní viníky válečných zločinů na Ukrajině.
Vyšetřování ale může trvat skutečně dlouho, klidně se může překlopit i do příští dekády. Typickým případem je Jugoslávie – Mezinárodní tribunál v Haagu posuzoval zločiny spáchané od roku 1991, Slobodan Milošević byl ale zatčen až v roce 2001 a zemřel na infarkt ve své cele v roce 2006. Až v roce 2016 vynesl soud rozsudek nad bosenskosrbským předákem Radovanem Karadžićem.
„Trestní řízení nemá žádnou zákonnou lhůtu, dokdy musí být skončeno. Poběží, dokud trvá jeho účel, dokud nebude objasněno. Co se týče zločinů proti humanitárnímu právu, tak ty jsou vyloučeny i z promlčení,“ říká o vyšetřování válečných zločinů spáchaných na Ukrajině státní zástupce Bílý.
