Psychologickou pomoc jsme nabídli. Kolegové ji nevyužili, říká šéf těžkooděnců

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Byli mezi prvními, kteří ve čtvrtek 21. prosince 2023 vnikli do budovy filozofické fakulty, snažili se eliminovat střelce a pomáhali raněným. Jak zásah vypadal z úhlu pohledu bývalého příslušníka speciální pořádkové jednotky (SPJ), popsaly Seznam Zprávy v polovině března.

Teď se k němu vrací velitel celého odboru speciální pořádkové jednotky Aleš Dostál. Hodnotí, jakou psychologickou péči policie zasahujícím nabídla a jak ji policisté využili.

„Byl to jeden z nejtěžších zásahů, který jsme každý z nás zažili,“ popisuje čtvrt roku po útoku střelce, který zavraždil na filozofické fakultě 14 lidí a 25 jich zranil.

Jak těžký zásah to pro policisty byl?

Hodně. Asi pro každého, kdo tam byl, to byl velmi silný zážitek. Při každém takovém zákroku tam každý polda nechá kus sebe.

Jak jste to vnímal vy osobně?

Už z úcty k pozůstalým a všemu, čím si prošli, bych to raději nechal spát a nepopisoval to. Uplynul dostatečný čas na to, abychom od toho šli pryč. Celou tu věc kolem fakulty prověřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů, počkejme na její závěry. Já jsem se s tím – jako většina mých kluků – už srovnal. Chci zdůraznit jen to, že ti lidé, civilisté, co byli v té budově a čelili střelci, jsou hrdinové. Neumíme si představit, co tam museli zažít.

A samozřejmě velké poděkování patří všem složkám, které se na zákroku podílely. Viděl jsem tam velké nasazení, všichni makali, pracovali na tisíc procent a všichni mají můj velký obdiv.

Bývalý praporčík Michal ze speciální pořádkové jednotky se Seznam Zprávám svěřil, že se mu po zásahu stále ve snech vracejí obrazy zraněných lidí. Jak jste řešili stav vašich lidí?

Už na místě dostali všichni policisté nabídku psychologické pomoci. Byli tam interventi a potom chtěli se všemi mluvit i psychologové. Klukům jsme rozdali jejich telefonní čísla, máme na baráku služebního lékaře, který je jim k dispozici i pro takové případy. Čili psychologickou pomoc dostal každý policista dostatečnou.

Ti, co byli takzvaně v první linii, dostali třeba nabídku volna nebo jinou formy odpočinku?

Ne, oni dosloužili normálně svůj turnus a odjeli domů. Každého, kdo by ale přišel a řekl „Hele, já to nedávám“, bychom okamžitě řešili a mohl by nastoupit třeba na nemocenskou. Jsem poslední, kdo by těm klukům volno nedal.

Na druhou stranu jsme útvar, který je na tento druh zásahu trénovaný a cvičený. Opravdu jsme na místě policistům pomoc interventů, psychologů nabízeli, protože to nebyl hezký zážitek, ale všichni tu pomoc odmítli.

Odmítli? Čím si to vysvětlujete?

Vyrovnali se s tím sami. Jestli individuálně oslovili psychologa, to nemůžu vědět.

Co mě na vyprávění bývalého praporčíka Michala také zaujalo, že se bezprostředně po zákroku, kdy odnášel těžce raněné z budovy, musel vrátit ze základny zpět a hlídat de facto prázdnou, zamčenou budovu. To je úkol pro elitní policisty ze speciální pořádkové jednotky?

Ta budova mohla být potenciální cíl nějakého dalšího střelce, takže bylo nasnadě, abychom ji hlídali my, kteří máme lepší výcvik a lepší vybavení. Já si myslím, že to bylo naprosto v pořádku. Navíc to byla mimořádná akce nevídaného rozsahu.

Filozofickou fakultu jsme střežili 24 hodin denně, několik dní. Pak se dávala do zvýšeného dohledu, dokud si ji nepřevzala bezpečnostní agentura. Je to naprosto standardní činnost.

Seznam Zprávy také popisují soudní spory zhruba 300 policistů speciální pořádkové jednotky s krajským ředitelstvím policie ohledně doplatků za pohotovosti. Zatím proběhlo přes 20 líčení, v nichž soudní senáty rozhodly stejně: Policie má jejich nárok posoudit znovu a lépe. Jak na to policie reaguje?

U nás se nic nemění a do rozhodnutí soudů nic měnit nehodláme.

Jedno líčení stojí daňové poplatníky 20 tisíc korun, takže necháte proběhnout další bezmála tři stovky líčení?

Já jsem tuto žádost nepodával, nejsem účastník řízení a nepřísluší mi to komentovat. To je věc Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy.