Článek
Jely řadu stanic metrem, ve Vysočanech vystoupily a chvíli trvalo, než se zorientovaly a zvládly dorazit před bránu Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině, známého i pod zažitou zkratkou KACPU.
Před vchodem se nicméně Anna a její tři příbuzné dozvěděly, že centrum je od čtvrtka zavřené.
„Když jsem to vyhledávala, tak na Googlu byla ještě informace, že je normálně otevřeno,“ říká pro Seznam Zprávy drobnější blondýna.
Přibližuje, že vede tři příbuzné, které utekly z Ukrajiny a do Prahy dorazily ve středu po 22 hodinách na cestě. „Přijely večer, to už nemělo smysl chodit hned ten den.“
Zavřené centrum berou s klidem. „Jak jinak to mám brát? Řešíme daleko horší situace, a navíc nám posloužilo – dali nám adresu a telefonní číslo,“ reaguje Anna perfektní češtinou a s příbuznými se vrací na metro. Plán má jasný: zavolat, objednat se a vyrazit na cizineckou policii.
První den zavřeného KACPU v Praze. U vchodu zůstávají překladatelky, které situaci příchozím vysvětlují. Rozdávají letáčky, radí se vydat na cizineckou policii. Co pár minut sem někdo dorazí a je překvapený, že ke centrum zavřené. Vše je ale pokojné. @SeznamZpravy pic.twitter.com/OkhUeIUpHL
— Petr Svihel (@PetrSvihel) June 16, 2022
Před čerstvě uzavřeným KACPU se střídá několik tlumočníků, na místě jsou i dva strážníci městské policie. Snaží se radit a rozdávat připravené letáčky, které mají jak v českém jazyce, tak ukrajinštině.
„Dneska už je tady zavřeno. Potřebujete vyřídit víza?“ ptá se strážník mladé ženy, která doprovází pravděpodobně svoji maminku. Obě si od něj vezmou letáčky, poděkují a zase odejdou.
Další si u centra sednou na připravené lavičky a v telefonu hledají, kam se mají vydat. „Doporučujeme jim buď cizineckou policii v Cigánkově nebo Žukovského ulici, popřípadě úřad práce,“ vysvětluje reportérovi Seznam Zpráv jedna z překladatelek.
„Jo, poslali nás na Žukovského,“ potvrzují další dva muži, kteří k zavřenému asistenčnímu centru dorazili. Víc ale o své situaci mluvit nechtěli.
Překladatelka ani strážníci na místě si nejsou jistí, jak dlouho budou příchozím před vchodem do zavřeného KACPU vysvětlovat, kam se mají vydat.
„Do 21. června nejspíš určitě. Ale je to jenom informace, kterou jsem zaslechla,“ říká překladatelka a strážník dodává, že zatím vlastně pořádně neví. A že bude záležet na rozhodnutí magistrátu.
Kdo hledá, najde letáček
Na pražském Hlavním nádraží, přes které v posledních měsících váleční uprchlíci do hlavního města proudili nejčastěji, narazí lidé na informace o zavřeném KACPU jen velmi problematicky.
Stánek ve Fantově budově, v místech, kde dříve polehávali bezprizorní běženci, je vyklizený a navíc celá chodba k němu je přehrazená. Pro pozorné zůstal v zadní části stojan s letáčky a u Fantovy kavárny jednoduchá tabule, kde se případní uprchlíci dozvědí, že informace kromě stánku dostanou i ve vestibulu, kde se prodávají jízdenky, nebo v infostánku Správy železnic.
Chodba, na které dříve uprchlíci polehávali, je aktuálně na pražském Hlavním nádraží přehrazená. Na konci je ovšem vidět stánek.
Samotný stánek je ovšem prázdný. Zde se lidé nevyptají na informace o tom, kam se mají vydat.
Kousek od stánku zůstal stojan s letáky pro uprchlíky. Je třeba ale skutečně hledat. Jeden z letáků směřuje uprchlíky do stanového městečka v Malešicích.
U Fantovy kavárny je tabule, která slouží jako rozcestník. Informace mohou lidé získat ve stánku, který je prázdný, nebo na informacích Správy železnic, nebo u prodeje jízdenek. Zde reportér skutečně narazil na dva dobrovolníky v růžových vestách.
U prodejen s jízdenkami reportér naráží na dva asistenty v růžových vestách s nápisem „Inciativa Hlavák“, kteří zrovna pomáhají rodině zřejmě romského etnika s jízdenkami do Maďarska.
„Říkáme, že Praha už má plné kapacity, a směřujeme lidi do kempu v Malešicích,“ vysvětluje dobrovolník Denis Ptaškin. Říká, že je původem Rus, ale ze země utekl kvůli režimu prezidenta Vladimira Putina a mluví o sobě jako o pacifistovi.
Líčí, že poslední dny mají dobrovolníci na Hlavním nádraží znatelně méně práce. „Dnes jsem pomáhal dvěma rodinám, včera čtyřem,“ vypočítává. Podle něj jsou lidé nervózní, ale vděční za pomoc. A když je ujistí, že centrum v Malešicích je čisté, nemají problém se tam vydat.
„Hodně pomáháme také zařizovat lístky do Maďarska,“ přibližuje, když ho zrovna jeho kolegyně vyruší a ptá se ho, kdy jede vlak do Budapeště. Rodině následně vysvětlují, že jízdenku mají za hranice Maďarska a dál si ji musí zařídit na tamním nádraží.
Složitá cesta k městečku
„Sem dneska nikdo nepřišel,“ reaguje přes zavřená vrata ostraha stanového městečka v Malešicích, jehož vznik provázely takřka do poslední chvíle komplikace. Strážní se podivují informaci, že by měl uprchlíky někdo posílat rovnou k nim.
Dostat se sem je aktuálně velmi složité. Černokostelecká ulice se rekonstruuje a směrem od metra je prakticky nemožné ji v dohledné vzdálenosti přejít.
Teprve za Černokosteleckou reportér narazil na první směrovku k městečku. Ovšem zarostlou v trávě. Cesta vede k zavřeným vratům.
Vchod do stanového městečka v Malešicích.
