Protilátky byly špatná cesta. Samy před covidem neochrání, říkají odborníci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už to vypadalo, že se protilátky dají na roveň očkování nebo prodělání nemoci. Během covidu se o tom čile jednalo. Nakonec ale zvítězil odborný pohled, že nelze určit žádnou hranici, od které by se dalo na člověka dívat jako chráněného.

Tahle debata se opět vrací v otázkách kolem očkování. A to jak proti covidu, tak ostatním nemocem, třeba černému kašli, který se teď šíří v Česku nejvíce od šedesátých let minulého století.

Pacienti řeší (a i lékařů se ptají), jestli si nejprve zjišťovat hladinu protilátek, než se nechají přeočkovat. Nebo zda je vůbec vakcinace nutná, pokud jim vyšla hladina protilátek dost vysoká. Nejen v případě covidu lze takový test podstoupit.

„Nemá smysl si zjišťovat protilátky u žádného plošného očkování. I covid jasně ukázal, že to byla špatná cesta. Jsou to vyhozené peníze, ať už testy hradí pojišťovny, nebo sám pacient,“ vysvětluje primář infekčního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Pavel Dlouhý.

Obranyschopnost člověka totiž rozhodně nelze zjednodušovat pouze na protilátky. Laicky řečeno se imunita skládá ze dvou hlavních složek. Kromě té specifické, kterou každý získává proděláním konkrétní nemoci nebo očkování, je tady jedna samostatná velká kapitola, a to vrozená imunita.

„Protilátky mají ochranný efekt v rámci likvidace nemoci nebo jako prevence před nemocí. Ale protože jde o reakci organismu na kontakt s nějakým infekčním agens (choroboplodný zárodek – pozn. red. ), tak to nejde standardizovat. A nejde říct, jaká konkrétní hladina slouží jako ochrana, protože to je u každého člověka jiné,“ říká ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková.

Jasně převažující vědecký názor, který razí jak mezinárodní – například Světová zdravotnická organizace –, tak tuzemské úřady, je tedy jasný: nelze přesně stanovit minimální bezpečnou hladinu protilátek. Nejlepší ochranou je očkování.

„Když navíc mám protilátky, tak rozhodně nejde o kontraindikaci proti přeočkování. Naopak si tak navýším svou imunitní odpověď,“ doplňuje Macková.

Po čtyřech letech od vypuknutí pandemie covidu jsme si i v redakci Seznam Zpráv udělali malý test. Desítka redaktorů si nechala nabrat protilátky proti covidu. Tady je namístě upozornění, že rozhodně nejde o žádný relevantní průzkum, jen takový pokus. A to pro ilustraci, že data o protilátkách stejně nic neřeknou.

Všem totiž vyšla úplně stejná maximální hodnota protilátek. Bez ohledu na okolnosti. Ať měl testovaný čtyři, nebo jen dvě dávky očkování. Ať mu bylo přes padesát, nebo dvacet. Ať nemoc prodělal, nebo se s covidem v posledních dvou letech vůbec nepotýkal, a to ani formou vakcinace.

„Covid je specifický, protože u něj šlo všechno strašně rychle. Dobrý příkladem jsou ale spalničky. Už 50 let se vědci a další odborníci snaží zjistit, jak vysoká hladina protilátek má ochranný efekt, ale konsenzus se pořád nenašel,“ dodává Macková.

Nicméně stejně tak to platí i u dalších nemocí, třeba právě se značně šířící nákazy černým kašlem.

„Je to i v doporučení vydaném Státním zdravotním ústavem. Neexistuje žádná ochranná hladina protilátek, kdy by se dalo říct, že člověk nemůže onemocnět. Dokonce je indikováno i přeočkování v následujících těhotenstvích, i kdyby to bylo dva roky po sobě,“ připomíná praktická lékařka Ludmila Bezdíčková.

Zrovna nákaza černým kašlem je totiž nejnebezpečnější pro kojence a děti do jednoho roku. Očkování v těhotenství pak zabezpečí, že se ochrana přenese protilátkami z matky také na dítě.

Ani v případě této nemoci nelze ale obranyschopnost redukovat pouze na úroveň protilátek. Imunita je zkrátka složitý mechanismus, jehož fungování se liší člověk od člověka.