Nejspíš už známe místo, odkud se virus neštovic začal šířit, říká infektolog

Jak Seznam Zprávy upozornily, první případ opičích neštovic nejspíš souvisí s hudebním festivalem v Antverpách. Nemoc se v posledních dnech začala objevovat napříč USA i Evropou.

Podle lékaře Infekční kliniky Fakultní nemocnice Bulovka Milana Trojánka zatím není třeba očekávat epidemické šíření nemoci. Dobrou zprávou je, že na rozdíl od covidu existuje účinný lék.

„Pokud jde o léčbu, jsme na tom relativně dobře. Máme cílené antivirotikum Tecovirimat. Bylo vyvinuto nikoliv jen kvůli těmto opičím neštovicím, ale spíš kvůli obavám, že by někdy mohly být použity pravé neštovice jako biologická zbraň,“ popsal lékař. Stejně tak byla už dříve vyvinuta vakcína použitelná i proti opičím neštovicím.

Jaké je nyní reálné riziko, že se člověk přímo v Česku nakazí opičími neštovicemi?

V tuto chvíli je takové riziko velmi malé. Určitě to není o tom, že bychom teď v blízké době měli očekávat jakoukoliv epidemii. Samozřejmě ale nevíme, jaký bude vývoj do budoucna. S ohledem na epidemiologii šíření a charakteristiky nemoci o tom rozhodnou následující dva týdny. Klíčové totiž bude, jak se bude nákaza šířit u sekundárních kontaktů.

V porovnání s jinými nemocemi se nicméně opičí neštovice šíří hůře. Je to infekce, která není snadno mezilidsky přenosná. Pro přenos je třeba užší kontakt s nakaženým, kontakt s kožními lézemi nebo delší osobní kontakt při respiračním přenosu. Určitě se tedy nešíří tak snadno jako covid, chřipka nebo plané neštovice, které se šíří jednoduše. Ale je fér počkat dva týdny a budeme vědět mnohem lépe, co nás čeká.

Proč se ale nákaza najednou začala šířit v Evropě a USA?

K aktuálnímu rozšíření nejspíš skutečně došlo pouze kvůli tomu, že byl virus ve správný moment na správném místě. Podle informací z evropských i světových epidemiologických serverů to vypadá, že se virus dostal na festival ve Španělsku. Tam byli lidé pochopitelně v úzkém kontaktu, nakazili se a následně se rozjeli do všech koutů světa. Najednou tak případy hlásí Velká Británie, USA, Rakousko, Portugalsko a další. Není to však tak riziková situace, pokud si řekneme, že máme společného jmenovatele a akci, která to zapříčinila. Ostatně – mohlo se to stát i na jakémkoliv jiném festivalu nebo podobné akci.

Klíčové bude, jak se bude nákaza šířit v těchto dalších zemích, kde se vyskytla. Pro nás coby populaci hovoří to, že je pacient infekční zejména poté, co se objeví potíže a například již má kožní léze.

Tam nakažlivost začíná a je to jistě výrazně výhodnější situace, než kdyby byl člověk infekční třeba den nebo dva před symptomy. Šíření tak lze dobře limitovat.

Takže je to lepší pozice než u covidu, který šíříme ještě před příznaky?

Ano, je to výrazně jednodušší. Zároveň víme, že nakažlivost je přece jen nižší. Přenos probíhá zejména v rodinách nebo mezi partnery a není to žádné komunitní šíření například ve školkách.

To znamená, že lidé se nyní nemusí bát, že pojedou tramvají a najednou se nakazí?

Myslím, že to určitě ne. Epidemiologické statistiky jsou pro nás v tomto případě spíše výhodné. Bohužel informace o nemoci máme zejména pouze z Afriky, kde se nemoc šířila již v minulosti.

Mohu se ale nakazit i tak, že se dotknu věci, kterou držel nakažený člověk?

Teoreticky můžete. V minulosti v sobě virus měli drobní hlodavci či savci žijící v Africe a lidé se nakazili přímým kontaktem s těmito nakaženými zvířaty – při lovení a podobně. Takto se virus dostal do lidské populace.

Pokud jde o možnosti, jak se nyní můžete nakazit – dominantní cestou je kontakt se slizniční nebo kožní lézí – tedy vřídkem či puchýřkem, ve které je přítomen virus.

Další možností je nákaza respirační cestou. Přenos kapénkami možný je, ale není tak jednoduchý jako u covidu nebo planých neštovic. Je třeba opravdu delší kontakt z infikovaným.

Cestou je také nepřímý kontakt přes kontaminované povrchy. O čem se spekuluje a zatím to nemůžeme říci s jistotou, je přenos sekrety. Jsou viry, které se dokáží přenášet i spermatem. Tady to zatím není prokázané a nemáme ta data. U některých virů je poměrně vysoká koncentrace ve spermatu a mohlo by jít o přenos sekrety. Prokázané to bylo třeba u ziky či eboly. To je však něco, co v tomto případě není prokázané.

To, co se nyní odehrává v Evropě, je nicméně opravdu přenos mezi dospělými lidmi, úzkým kontaktem a zřejmě i pohlavním stykem. Je třeba říci, že se to netýká dětí ve školce jako běžné plané neštovice. Běžně jsou léze třeba v puse, a pokud toto člověk má, tak se běžným líbáním virus přenese. Clustery (skupiny nakažených, pozn. red.) v minulosti byly typicky mezi partnery nebo v rodinách.

Jak vůbec poznám, že jsem nakažená? V jakém sledu se příznaky objeví?

Data jsou pro nás stále limitovaná. Ale co víme z průběhů v Africe nebo v minulých epidemiích – člověk má horečku, zimnici či chřipkové příznaky, třeba bolesti kloubů, svalů a zad. Dále se objevuje bolestivé zvětšení uzlin. Po několika dnech se objevuje i slizniční postižení a pak také vyrážka na kůži. Na obličeji, na dlaních a na končetinách.

U těch aktuálních případů je zřejmě průběh mírnější a nejspíš proto se také nemoc tak rozšířila – kdyby měl infikovaný čtyřicetistupňové horečky, tak to bude jiná situace. Spíše jde o mírně zvýšené teploty, únavu, bolesti kloubů a k tomu sem tam nějaká ta kožní léze.

Jak dlouho nemoc trvá?

Dle případů z Afriky víme, že nemoc může trvat až čtyři týdny. Pokud jde o následky, umím si představit, že by poté mohly na kůži zůstat nějaké stopy či jizvy.

Teoreticky jsou popisované komplikace jako bakteriální superinfekce, případně postižení některých orgánů – teoreticky by mohlo dojít k encefalitidě nebo k nějakým dalším komplikacím, které ale nejsou až tak často popisované. A není to také popisované u lidí, kteří se nakazili v Evropě.

Máme nějaké léky?

Pokud jde o léčbu, jsme na tom relativně dobře. Máme cílené antivirotikum Tecovirimat. Bylo vyvinuto nikoliv jen kvůli těmto opičím neštovicím, ale spíš kvůli obavám, že by někdy mohly být použity pravé neštovice jako biologická zbraň. Proto byl zájem i z vojenských důvodů o vývoj tohoto antivirotika.

Léčivo má dokonce registraci v Evropě a v USA. Takže máme k dispozici registrovaný a účinný lék. Není běžně distribuovaný a nemáme ho v lékárnách, je ale schválený. V porovnání s covidem je to tedy nesrovnatelná situace.

Zároveň existuje vakcína nové generace – také nebyla vyvíjena kvůli opičím neštovicím, ale kvůli pravým neštovicím. Registrovaná vakcína proti pravým neštovicím chrání i proti opičím neštovicím a tuto vakcínu dokonce v minulosti zdravotníci už i použili v rámci takzvané postexpoziční profylaxe. To je aplikace poté, co se člověk setká s nakaženým. Látka se může do čtyř dnů podat a vakcína jej může ochránit. V tomto jsme na tom tedy mnohem lépe, než když přišel covid.

Jinak běžná léčba je samozřejmě symptomatická a na mírné průběhy v Evropě doposud stačí. Antivirotikum se ani nemuselo použít. Pokud jde o následky, záleží na komplikacích. Je pravda, že u vybraných skupin lidí může být průběh závažnější – typicky jde o pacienty s oslabenou imunitou, těhotné ženy a podobně.

Smrtnost u kmene v Africe je asi 10 procent. To ale neznamená, že půjde o 10 procent i v Evropě. Tento aktuálně se šířící kmen navíc patří k mírnějším, se smrtností asi jedno procento. To je pro nás ta lepší varianta.

Jde o infekční nemoc – nakažený tedy musí zůstat v izolaci a kontakty v karanténě?

Člověk bude muset jednoznačně zůstat v izolaci několik týdnů až do té doby, než zmizí slizniční a kožní léze. Stejně tak bude třeba sledovat jeho kontakty a případně je umístit do karantény. Toto vše je ale spíše dotaz na hygienu.

Proti pravým neštovicím se očkovalo do 80. let. Je toto očkování stále účinné?

V medicíně je vše o pravděpodobnosti. Je to ale už poměrně dlouho po aplikaci a úplně nevíme, zda by ochrana ještě přetrvala. Nemusela by být dostatečná. Přece jen je to už opravdu dlouhá doba. A my jako mladší generace, která očkována nebyla, a ani jsme se s tím virem nemohli setkat, jsme k infekci jistě náchylní. Tak to bohužel je.

Má smysl s nějakým plošným očkováním nyní začínat?

Nemyslím si to. Opravdu bude zásadní, co ukáže následující vývoj. Pokud bude jeden případ generovat dalších pět nakažených, a pokud tu bude tendence k epidemickému šíření, tak se to teoreticky do budoucna nedá vyloučit. Myslím ale, že nyní vůbec nedává smysl očkovat proti pravým neštovicím.

Pokud jde o samotné testování – máme k dispozici běžný test jako u covidu?

Virus prokazujeme zejména z lézí. Do té doby, než má člověk tyto puchýřky, nemusí to být úplně jednoduché poznat. Prokázat přítomnost lze pomocí PCR a dále elektronovou mikroskopií. PCR lze udělat i prostřednictvím odběru z nosohltanu. Samozřejmě velký záchyt viru ale bude v puchýřkách. Nelze to ale provést dopředu. Pokud si člověk ještě není jistý a nemá symptomy, nelze prokázat, zda je, či není infikovaný. Až když bude mít symptomy, lze udělat vyšetření PCR z nosohltanu a nebo z léze. Eventuálně se z léze dá udělat i zmíněná elektronová mikroskopie.

Jsou podle vás nyní potřeba nějaká opatření typu roušky nebo dezinfekce na veřejně dostupných místech?

V tuto chvíli si to nemyslím, dává smysl zaměřit se opravdu případně jen na nakaženého a jeho kontakty. Infekce tady zatím není a určitě se tu zatím epidemicky nešíří. Takže toto by bylo předčasné.

V zahraničí doporučují, že pokud má člověk slizniční lézi, chřipkové příznaky a anamnézu rizikového pohlavního styku nebo má vícero partnerů, má jít k lékaři a nepodcenit to. To smysl dává. Ale vzhledem k tomu, že komunitní přenos tady není, není logické, aby třeba každé dítě, které má vyrážku, muselo na specializované vyšetření. Je výrazně pravděpodobnější, že bude mít plané neštovice.