Protestující z Václaváku: Životy nenasazujeme, dejme Ukrajině půl naší techniky

V horní částí Václavského náměstí proběhla další demonstrace. Od těch posledních dvou velkých se liší účastí – sešly se vyšší desítky nebo nižší stovky lidí – i tím, že tenkrát dominovaly ukrajinské vlajky doprovázené českými a vlajkami Evropské unie.

Šlo převážně o shromáždění ukrajinsky mluvících lidí, kteří přišli podpořit obránce Ukrajiny. Akce se zúčastnila i řada Čechů, již mluví o tom, že je potřeba Ukrajinu maximálně podporovat, a vymezují se i proti dříve probíhajícím demonstracím a strachu ze zdražování.

Mladík v bekovce, který se představuje jako Vincenc Bouček, mluví o tom, že se hodně zapojoval do pořádání akcí na podporu Ukrajině při začátku ruské invaze.

„Měli jsme pocit, že jsme si to odbyli na začátku, ale po předchozích demonstracích na Václavském náměstí vznikl nehezký mediální obrázek o české společností,“ říká Vincenc a vysvětluje, že proto udělal to nejmenší, co mohl, a osobně přišel podpořit shromáždění.

„Tahle účast je hezká. Mrzí mě spíš, že přišlo tolik lidi na ty předchozí demonstrace,“ pokračuje.

Podle Vincence Boučka je falešné spojovat nespokojenost ze zdražování s podporou Ruska. „Nevím, jestli je tohle výsledek práce dezinformační scény…“ zamýšlí se a dodává, že sám pociťuje zdražování, ale není jim existencionálně ohrožený.

Další účastník je ve svých postojích vůči podporovatelům Ruska důraznější. „Dezinformace by se měly řešit. Škodí to naší zemi, škodí to všem. Vadí mi, že tady demonstrovali proti Ukrajině,“ popisuje Martin Přibil a říká, že by podporovatele Ruska nejraději do Ruska poslal.

Na shromáždění přišel pouze v tričku s taškou přes rameno a dotazy na to, proč se akce účastní, považoval za hloupé. „Protože jsem v Praze. Přispívám na zbraně pro Ukrajinu!“ říká pyšně a později reportérovi ukazuje potvrzení, že posílá desetitisícové částky – a podotýká, že jsou to jeho finanční odměny.

„Zasáhlo mě zdražování, za tím je ale nějaká kauzalita. Putin je hybatel. Jsou to Rusové, kteří tady škodí možná už stovky let,“ tvrdí Martin Přibil.

Se svojí ráznou povahou o chvíli později diskutuje s policisty a antikonfliktním týmem, který byl na akci vyslaný. Reportérovi popsal, že se zastal dívky, která vybírala peníze a které policisté vyčítali, že nemá všechny potřebné náležitosti nutné u sbírky.

Nad otázkou, proč přišel na shromáždění, se pozastavoval i Daniel Konopáč, který dorazil i s transparentem „Hitler 1939 Putin 2022“.

„Je pravda že tady byly i jiné demonstrace, kde by vám odpověděli jinak. Jedním z mých důvodů je základní smysl pro spravedlnost,“ říká vyšší muž a mluví o tom, že řada lidí si nechce připustit možnost, že se jich válka týká. Několikrát přitom zmiňuje situaci ve Francii na prahu druhé světové války.

„Já se také snažím vytěsňovat možnost války. I když je malá – já nevím, desetiprocentní – ale stejně malá byla i pro Francouze v roce 1938,“ říká s důrazem na to, že kdyby se lépe připravovali nebo dokonce proti nacistickému Německu začali bojovat dřív, nemuselo to podle něj pro ně mít tak značné dopady.

Česká vláda podle Daniela Konopáče aktuálně také nedělá dostatek. „Rozhodně si myslím, že bychom tam měli poslat třeba polovinu naší vojenské techniky. Je od toho, aby nás chránila, a když nechceme nasazovat životy, tak bychom měli nasadit techniku,“ říká účastník shromáždění s tím, že na rozdíl od zemí, které mají přímé hranice s Ruskem, nám aktuálně nehrozí přímé nebezpečí.

Shromáždění se zúčastnil i otec s malou dcerou na ramenou, která mávala ukrajinskou vlajkou. Představil se jako Petr a z diskuze s novinářem měl trochu ostych. Během rozhovoru se dcerka občas dožadovala, že už chce jít, aby se hned nato zase rozmyslela a chtěla zůstat.

„To, co dělá Rusko, se mi nelíbí. Jeli jsme sem na výlet a chtěl jsem se sem jít podívat a chci si zajít tamhle pro tričko,“ říká muž a dívá se směrem ke stánku „Dárek pro Putina“, kde prodávali oblečení s různými motivy.

Petr po chvilce zmíní, že jeho otec naopak smýšlí prorusky. „Doma to neřešíme. Nemá to smysl,“ říká a podotýká i to, že zdražování hodně pocítil. Přesto to nic nemění na jeho přesvědčení, že je potřeba Ukrajině pomáhat.

„Kdybych to tak necítil, tak bych tady nestál,“ uzavírá.