Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vcházím do prodejny zbraní a střeliva v Praze. Okolo jsou vitríny plné zbraní. Samopaly, revolvery, pistole, pušky, pušky s optikou. Na skle samolepka s nápisem o tom, jak je Evropská unie zlá, protože chce zakázat zbraně.
Naproti na stojánku jsou i kosočtvercové nálepky s vyobrazenou útočnou puškou AK-47 uprostřed. Na jedné je na žlutém poli napsáno „Jsem sluníčkář“. Na jiné „AK-láh“ a pod tím „AK-47bar!“.
„Na všechno, co tady vidíte, na všechno, potřebuje člověk k zbrojnímu průkazu i povolení k nabytí zbraně,“ ukazuje do vitríny s ostrými pistolemi vedoucí prodejny Jiří. „Je to kategorie B. Buď přijde na policii osobně, nebo to pošle datovkou. Pak přijde sem a já mu to na základě toho povolení prodám.“ Následně musí kupující do 10 dnů zajít znovu na policii a zbraň nahlásit.
„Tohle je zrovna Škorpion, to je zase výjimka, kategorie A1,“ pokračuje Jiří. Pak kupujícího zapíše do Centrálního registru zbraní. Ukazuje mi registraci nakupujícího. Dole svítí červená „dlaždice“, jak nástroji už od loňského ledna přezdívá policie.
„Podezřelé jednání může spočívat například ve vážně míněném pokusu o zakoupení zbraně nebo střeliva, k jejichž držení není zákazník oprávněn; nenávistných výrocích nebo agresivní komunikaci zákazníka; nestandardním chování zákazníka, které by mohlo být známkou psychické poruchy nebo drogové závislosti; abnormální zmatenosti, apatie nebo výrazných známkách tíživého stresu; nákupu neobvyklého množství nadlimitních zásobníků,“ je napsáno na červeném podkladu.
Při kliknutí pak prodejce uvede všechny potřebné identifikační údaje a odešle je policii. Podezřelý nákup poté doputuje na místní kriminální oddělení.
„Na základě prověrky našich databází, veřejně dostupných zdrojů a operativních šetření to prověříme. Naším cílem je, aby to bylo co nejméně invazivní,“ vysvětluje mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík. Policie ale čeká na praxi a na konkrétní případy. Zatím tak nemůže postup podrobně specifikovat. „Budeme se zabývat každým podnětem, ale jakou formou, to je zatím těžké říct,“ dodal.
Nemá smysl, nepoznám
Opatření, které přidává další prvek kontroly a teoretickou možnost rozeznat masového střelce či někoho, kdo plánuje trestný čin, se ale u prodejců nesetkává s pochopením. Vnímají to jako další zbytné pravidlo.
„Fakt si nemyslíme, že to má nějaký smysl,“ tvrdí Jiří s tím, že podezřelé chování zkrátka nedokážou rozpoznat. Za poslední rok, kdy jim „červená dlaždice“ svítila, ale nahlašování nebylo povinné, ji nevyužili. Ani on, ani Kateřina, která je za pultem, si nevzpomínají, že by k nim přišel někdo vyloženě podezřelý.
A svěřují se s překvapivou souvislostí. Po střelbě na filozofické fakultě k nim přišla policie, říkají. Ptala se na střelce, protože ji sem zavedla transakce z výpisu z účtu.
„Shodou okolností jsme tady toho střelce měli. Prodával tady zbraň, byla to dvouhlavňová sportovní brokovnice. Byl to normální člověk. My bychom to ani nevěděli, kdyby nepřišla policie,“ říká Jiří.
„Mám ho i na kamerách, mám to stažené. Ale prostě normální kluk,“ pokračuje Jiří. „Mně kdyby to neřekli zpětně, tak si ho ani nevybavím. A to jsme spolu i několikrát telefonovali,“ doplňuje ho Kateřina, která střelce obsluhovala.
Žert, nebo výhrůžka?
Postupně se ptám na jednotlivé příklady podezřelého nákupu. Konkrétně na agresi, výhrůžky. „Někdo zažertuje, řekne ‚no, tak si kupuju tenhle revolver, půjdu na tu vládu, už mě ser**‘, tak to my neregistrujeme, protože nás ser** všichni. A na vládě toho s revolverem moc nevymyslí,“ říká Jiří. „To není jednání, které by někdo myslel opravdu vážně. Fakt si nemyslím, že by si to někdo dovolil tady říkat vážně,“ tvrdí.
„Ale kdyby přišel někdo, zahajloval a řekl, že jde střílet cikány, tak bych ho asi nahlásil,“ hledá hranici mezi vážně míněnou výhrůžkou a nadsázkou.
Ptám se třeba na lidi pod vlivem drog, alkoholu. „Feťáci, jasně, přijdou sem občas. Ale rozhodně nemají tendence kupovat zbraně. Člověk spíš hlídá, aby vzadu neukradli tričko,“ říká Kateřina.
Občas přijde někdo, kdo nemá zbrojní průkaz a chce si koupit levnou pistoli, ale spíše si ji splete s plynovou, tvrdí prodejci. A co se týče nakupování více zásobníků, než je podle doporučení standardních pět, i tady se to podle nich špatně poznává. Přijíždí jim třeba lidé z vesnic, kteří mají seznam a nakupují i pro přátele. Nebo přijde držitel zbrojního průkazu, kupuje více munice než obvykle s tím, že jde na střelnici s kamarádem.
A co se zmatenosti týče, pro Jiřího jsou nejméně pochopitelní lidé, kteří přijdou pro střelivo a ani nevědí, jaké vlastně potřebují. „Pro mě je to totální zmatenost. Jako kdyby si do benzinového auta koupil naftu. Je úplně blbej,“ říká s tím, že takového člověka ale hlásit policii nebude.
Chybí podrobné instrukce
Kromě stručného popisu v registru zbraní ale obchody žádné podrobnější instrukce, co se týče podezřelého nákupu, nedostaly. „Nikdo nám ani v podstatě nic neřekl. Takže tu hranici budeme muset nějak odhadovat. Není žádná směrnice,“ stěžuje si Kateřina.
Stejné výtky má i předseda Asociace výrobců a prodejců zbraní a střeliva Jan Skalický: „Může to být nevhodný žert, může to být i výhrůžka, ale to všechno by mělo být podrobně zpracováno. Nevíme, co je podezřelý nákup. Prodejce má odborné zkoušky i kvalifikaci, ale není psychiatr ani psycholog.“
Podobné výtky se na adresu nového nařízení v médiích objevují už poslední rok, Ministerstvo vnitra ale podezřelý nákup kromě výše popsaného upozornění v registru zbraní nespecifikovalo.
„Z principu není možné poskytnout uzavřený výčet těchto jednání,“ uvedl mluvčí resortu Ondřej Krátoška. Policie pak říká, že výklad zákona není na nich, ale na zákonodárcích. Co lze považovat za „podezřelé“, tak nechtěla komentovat.
Obchodníci se zbraněmi tak tvrdí, že jsou ve veliké nejistotě. Za porušení zákona je sankce až půl milionu korun, zároveň ale nevědí, podle čeho se rozhodovat. „Může dojít k paradoxně komické situaci. Prodejci se naštvou a budou hlásit úplně všechno. Přijde třeba někdo, kdo vůbec neví, že má mít zbrojní průkaz na pistoli, a oni ho nahlásí. Myslím, že to nepomůže a naopak to bude policii zbytečně rozptylovat,“ tvrdí prezident Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní Tomáš Trávníček.
„Je to opravdu hodně na tom, jak to ten prodejce zváží,“ přitakává vládní poslanec Petr Letocha (STAN), který se na zbraňovou legislativu specializuje. „Na druhou stranu věříme, že prodejci jsou profesionálové, že se s lidmi, kteří kupují zbraně, setkávají pořád a ve chvíli, kdy skutečně přijde podezřelý nákup, tak to rozeznají.“
Striktnější pravidla
Hlášení podezřelých nákupů je jedním z prvních opatření mířících na striktnější zbraňovou legislativu po loňské střelbě na filozofické fakultě v Praze. „Všechny legislativní změny, které navrhujeme a prosazujeme, mají za cíl přehlednější a efektivnější regulaci zbraní, zlepšit práci policie a zvýšit bezpečnost lidí v Česku,“ uvedl ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).
Nově má také policie více možností, při kterých zajišťovat zbraně. A to v případech, kdy od „orgánu veřejné moci“ o jejich držiteli získá informace, že mohou představovat „vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek nebo bezpečnost“.
Jednou z připravovaných změn je i přísnější nakládání s tlumiči. Prosazuje to Ministerstvo vnitra i pozůstalí obětí střelby na filozofické fakultě. Prodejci zbraní nebo střelnice nesouhlasí. Policie by také měla mít detailnější online přístup k informacím o prodeji střeliva. Nový zákon o zbraních a střelivu začne platit od roku 2026.
Od téhož roku by měli lékaři vidět informaci o tom, zda je pacient držitelem zbrojního průkazu. Propojení registru o držitelích zbraní a pacientů je v přípravě a je součástí většího projektu elektronizace českého zdravotnictví.
