Proč mnoho seniorů volí populistické strany. Možná by pomohla jen špetka uznání

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

K nenápadnému konfliktu došlo po příjezdu rychlíku do Pardubic v kupé první třídy. Do té doby v něm cestoval osamělý penzista, přistoupil však třicátník a starce vyzval, ať mu uvolní místo u okna. Jako důkaz, že mu lepší místo patří, ukázal digitální místenku. Důchodce chvíli nechápavě koukal do cizího mobilu, a pak se naštvaně odsunul do druhého rohu.

Poměrně běžná historka z vlaku může posloužit jako ilustrace ke studii „Příjmy, životní spokojenost a sociální identita českých seniorů“, kterou vydal v bulletinu společnosti RILSA Jiří Večerník ze Sociologického ústavu. Při hledání odpovědi na otázku, jestli penzisté nejsou zvláštní sociální skupinou, kterou od zbytku společnosti dělí těžko překročitelná propast, se ze všeho nejdříve věnoval příjmům. Každý český důchodce obvykle prožívá po odchodu do penze příjmový šok vzhledem k tomu, že v roce 2023 nahradil důchod v průměru jen 52 procent dosavadního výdělku.

Tím se nelišíme například od ostatních zemí Visegrádu, v „jednom ohledu je však Česko specifické,“ upozorňuje Jiří Večerník. V zemích, které zkoumal, nenašel ve srovnání s Českem stejně velké rozdíly v příjmech domácností podle věku.

Obvyklá domácnost Čecha ve všech věkových skupinách dosahuje příjmu na úrovni 100-110 procent průměru. Ovšem domácnosti penzistů musí vyjít s 80 procenty průměru. S tak náhlým propadem se výzkumník v dalších zemích Visegrádu ani jinde nesetkal.

Důvodem může být, že Češi sice považují odchod do penze za vysvobození od povinnosti pracovat, ovšem nijak se předem nepřipraví, aby výpadek příjmu nahradili, a navíc po dosažení potřebného věku okamžitě ukončí jakoukoli výdělečnou činnost.

Prudký pokles příjmů přesto neznamená, že se tuzemští důchodci propadnou do chudoby. Dle mezinárodního průzkumu EU-SILC sice se svými příjmy vycházejí hůře než penzisté například v Německu, Rakousku nebo ve Francii, přesto v průměru lépe než vrstevníci na Slovensku, v Polsku a Maďarsku.

Tuzemský penzista si proto někdy může vyjet ve vlaku první třídou, samozřejmě díky slevám pro seniory. „Důchodci vycházejí s penězi snáze, než by se dalo předpokládat pouze na základě jejich příjmu,“ uvedl sociolog Večerník.

Stejně to vidí jeho kolega z Karlovy univerzity Oldřich Čepelka. „Tuzemské důchody jsou na slušné úrovni. Dá se s nimi žít,“ potvrzuje expert, který se na starší populaci specializuje.

Finančně lze vyjít, přesto jsou tuzemští penzisté se svým životem méně spokojeni než spoluobčané z mladších generací, ukázal rovněž průzkum EU-SILC.

Podobně spokojenost klesá s rostoucím věkem také v ostatních zemích Visegrádu, naopak na Západě věk na spokojenost nemá vliv. Proto je třeba hledat jiný důvod. „Měli bychom se ptát, do jaké míry mohou být důchodci definováni svým aktuálním postavením, tedy ekonomickou neaktivitou,“ uvádí ve své studii sociolog Večerník.

Jinými slovy, senioři mohou trpět tím, že přišli o svou dosavadní sociální pozici, třeba učitele nebo mistra ve stavební firmě, a stali se součástí skupiny „důchodců“, jež se vyznačuje nižší úrovní příjmů. S tím souvisí i pocit, že byli odsunuti na okraj společnosti, která se o ně nezajímá.

Také tento výklad potvrzuje sociolog Čepelka. „Pocit zbytečnosti může posílit i digitalizace,“ připomíná. Většina dnešních penzistů se sice dokáže připojit na internet, neumí však přes mobil nakupovat. Nemůžou si pak například koupit lístky na kulturní akce anebo místenku do vlaku. Od světa jsou úplně odstřiženi ti senioři, kteří internet nevyužívají vůbec. To se týká stovek tisíc lidí.

Obdařit důchodce nízkou penzí a pak je odsunout na okraj společnosti bylo běžnou praxí socialistického režimu. Tato praxe se mohla do určité míry udržet dodnes. V demokratických poměrech ovšem může mít nespokojenost starší generace politický dopad. Svědčí o tom volební výsledky v Česku a v sousedních zemích.

Největší politickou váhu dnes obvykle získávají ty strany, jež dokážou přesvědčit většinu nespokojených důchodců. Ti jsou navíc disciplinovanými voliči. Tím se vysvětluje vzestup populistických vůdců, kteří hlasitě odsuzují nespravedlivý režim a vedle toho slibují libovolně vysoké důchody. V Česku před čtyřmi lety mohl Andrej Babiš penzistům poděkovat skoro za polovinu hlasů, které jeho hnutí ANO získalo.

Stejný trend na Slovensku dokázal předloni dle průzkumů využít Robert Fico se stranou Smer a ve volbách posledního desetiletí také polské hnutí Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského. Analýza Výzkumného ústavu 21 potvrzuje, že obdobnou strategii sleduje také Fidész maďarského premiéra Viktora Orbána.

„O volebním chování nerozhoduje pouze věk, můžeme však s pětadevadesátiprocentní pravděpodobností říci, že žena z venkova nad 65 let bude volit Fidész,“ uvedl v rozhovoru pro internetový deník Napunk jeden z autorů studie Ábel Bojár. V analýze se zmiňuje i o tom, že Maďarsko rozděluje zlomová linie, přičemž na jedné straně jsou ti, kteří se cítí společenskými poměry poškozeni. Patří mezi ně i většina penzistů. „Právě tito lidé se orientují na Fidész,“ dodává sociolog Bojár.

O tom, že patří do tábora poražených, je přesvědčena také větší část českých důchodců, jak svědčí zjištění výzkumu ISSP, že 43 procent českých důchodců se považuje za příslušníky dolní nebo dělnické třídy. To je třikrát větší podíl než u aktivní části populace.

Naopak v západní Evropě populisté u starých ročníků nebodují. Například v Rakousku nebo v Německu mají protestní strany FPÖ a AfD mezi penzisty podprůměrný výsledek a radikální levici penzisté ignorují takřka úplně. Průzkumy v Sasku přitom potvrzují, že stejné pravidlo platí také v bývalé NDR.

Důvodem může být fakt, že západní společnost nezahrnuje seniory automaticky do široké společenské skupiny definované nižší životní úrovní, ale do určité míry jim umožňuje udržet tzv. emeritní status, tedy postavení odpovídající minulým zásluhám.

„Termín emeritní status využíváme jako připomínku situace v předválečném Československu, kdy například státní zaměstnanci po odchodu do důchodu zaznamenávali jen malé zhoršení životní úrovně a hrdě používali dřívější profesní tituly spolu s dodatkem ‚ve výslužbě‘,“ navrhuje sociolog Večerník, jak seniorům pomoci.