„Našetřil jsem na vysavač, kamarád na auto.“ Proč lékaři odchází do zahraničí?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Každoročně do českého zdravotnictví nenastoupí asi čtvrtina absolventů lékařských oborů. Část z nich odchází do zahraničí a nastupuje do nemocnic, nejčastěji v Rakousku nebo Německu.

Právě těmito státy se aktuálně velmi často argumentuje na pozadí chystaného protestu asi šesti tisíc lékařů, kteří si chtějí vybojovat příznivější pracovní podmínky. Dnes čeká zástupce lékařů další kolo vyjednávání s Ministerstvem zdravotnictví.

Seznam Zprávy se proto obrátily na pětici českých lékařů, kteří pracují v zahraničí, aby zjistily, jaká je realita německého a rakouského zdravotnictví. A ukazuje se, že problémy, na které čeští lékaři narážejí, jsou u našich jižních a západních sousedů těžko myslitelné. Nekonečnými přesčasy počínaje a nízkými platy konče.

„Když to trochu zlehčím, tak jsem si za dva roky práce vydělal na nový vysavač. Můj kamarád, který skončil školu stejně a šel do Německa, přijel v novém autě, které platil hotově,“ vrací se s trochou nadsázky Vojtěch Danihel ke svým začátkům v české nemocnici.

Sám se vždycky chtěl věnovat v Česku intenzivní medicíně. Rychle ale vystřízlivěl, když si prohlížel své výplatní pásky. Rozhodl se tedy pro přechod do Německa. Odcházel v roce 2015 a změnu viděl okamžitě.

„Za standardní pracovní dobu bez noční a bez služeb jsem si vydělal dvakrát tolik než s pěti nočními v Česku,“ popisuje Danihel. S přesčasy a po uznání odpracovaných let poskočil dokonce na trojnásobek.

Peníze sice nejsou pro české lékaře jediným důvodem, proč odejít do zahraničí, je to ale zásadní hledisko. V Rakousku a Německu mají přitom lékaři rovněž tabulkové platy. Na rozdíl od těch českých se ale za ně dá vyžít. Tuzemský lékař se bez přesčasů na slušnou úroveň absolventa vysoké školy nemá šanci dostat.

„Můj základní plat je 3500 eur (asi 86 tisíc Kč) za 40 hodin týdně. Každá noční služba je pak navíc proplacená paušálem, který se liší podle toho, kolik služeb dělám za měsíc, čím víc služeb, tím je paušál vyšší, ale v průměru je to tak 200 eur (asi 5 tisíc Kč) za noční službu. K tomu je hodinová sazba – během odpoledne normální částka, v noci je to 200 procent,“ vysvětluje další z českých lékařek v zahraničí Barbora Zelenková. Ta pracuje v rakouském Linci.

Zelenková přitom ještě nezačala se specializačním vzděláváním, takže je na nejnižším stupni lékařské tabulky, v Česku by to znamenalo sotva 40 tisíc korun hrubého. S atestací si přitom může v Rakousku sáhnout na 1,7násobek svého současného platu. V nejvyšší kategorii jsou pak primáři, kteří mají zhruba trojnásobek základního platu začínajícího lékaře, a to bez přesčasů, odměn nebo služeb. Je ale nutné dodat, že v Rakousku jsou vyšší odvody včetně poplatků do lékařské komory.

Podobně by chtěli přenastavit platové tabulky také právě protestující čeští lékaři. Žádají Ministerstvo zdravotnictví, aby navýšilo platy podle odbornosti od 1,5 násobku do trojnásobku průměrné mzdy. Zatím ale ministerstvo o takovém kroku nezačalo ani jednat, ačkoliv tyto požadavky jsou součástí memoranda, které lékaři uzavřeli s tehdejší vládou už v roce 2011 po protestní akci Děkujeme, odcházíme.

Do zahraničí ale čeští lékaři neodcházejí jen kvůli mizerným platům. Často utíkají před nadměrnou přesčasovou prací, která jde i nad rámec zákoníku práce. V Rakousku nebo Německu totiž neexistuje, že by lékaři měli se zdravotnickými zařízeními více smluv, a naprosto běžně se tak obcházely zákony.

„V Německu teď platí, že pokud má lékař více jak čtyři noční za měsíc, tak se zvedá jejich ohodnocení. Maximálně je ale povoleno pracovat 24 hodin a nepřichází naprosto v úvahu, že by člověk zůstal po službě v práci, jako se to děje běžně v Česku,“ dodává Danihel.

V českých nemocnicích jsou přitom obvyklé i celovíkendové směny. Ačkoliv je samozřejmě taková praxe protizákonná.

„V Německu mám na rozdíl od Česka jistotu, že co odpracuji, se nikde ve výkazech neztratí, a dostanu taky adekvátně zaplaceno,“ říká Daniel Slavčev.

Spolu s manželkou odešli do Německa hned po škole. Od nástupu do českého zdravotnictví je odradilo právě to, že by měli pracovat v nekonečných směnách bez patřičného ohodnocení.

Mladí lékaři se v Česku nyní snaží vyjednat úpravy novely zákoníku práce. Ministerstvu práce a sociálních věcí nabízejí ústupek, že kývnou na legalizování 24hodinových směn, chtějí za ně ale příplatky. Tedy věc, která je zcela běžná nejen v německy mluvících zemích. Ministerstvo ale na připomínky lékařů zatím odmítlo přistoupit.

Tristní pracovní podmínky a neochota cokoliv měnit přitom vede mladé lékaře kamkoliv jinam než do českého zdravotnictví. Přitom i v Německu nebo Rakousku se řeší problémy s dodržováním pravidel. Lékaři mají ale šanci se dovolat změny.

„V nemocnici, kde jsem začínala, se mi stalo, že se nám začaly přesčasy zvedat. Šli jsme tedy za vedením nemocnice, kde jsme argumentovali, že nás nemohou nutit pracovat více než čtyři 24hodinovky měsíčně. Nemocnice tedy zaměstnala lékaře navíc na služby a počet služeb se snížil. Takže když jsme si dupli, tak to zařídili,“ doplňuje Danielova manželka Barbora.

Pokud se ale český lékař chce vrátit zpět do vlasti, čeká ho často velmi tvrdý střet s realitou, na kterou si dávno odvykl.

„Když jsem zvažovala návrat do Česka, tak jsem měla na telefonu personalistku, která mi vehementně vysvětlovala, že se po službě nejde domů, takže protizákonných 32 hodin v kuse. Ale prý se ve službě spí, což teda nevím, jak mohla vědět, když tam nikdy nepracovala,“ odradilo lékařku Martinu (její příjmení na žádost neuvádíme, ale redakce ho zná), aby se z Německa vracela. Dnes pracuje v Bavorsku a návrat už neplánuje.

Do německy mluvících zemí ale odcházejí absolventi lékařských fakult hned po škole ještě z jednoho důvodu. V Česku je velmi složitá a také netransparentní cesta k atestaci. Bez ní přitom lékaři nemohou zcela samostatně pracovat.

„Pro mě to byl hlavní důvod, proč jsem do Německa šla. Po pěti letech jsem byla bez problému připuštěna k atestaci, nic mi nechybělo, všechno jsem měla splněné a podepsané,“ doplňuje Martina.

Řada mladých lékařů u nás si přitom stěžuje, že jim jejich vedoucí podmiňují připuštění k atestační zkoušce řadou ústupků. Musí například porušovat zákoník práce a brát služby navíc. Některé tyto případy Seznam Zprávy popsaly v nedávném článku. Je to také jeden z bodů, kvůli kterým Sekce mladých lékařů České lékařské komory hodlá protestovat.

„Naprosto hrozné mi pak přijde, když ministr zdravotnictví (Vlastimil Válek, pozn. red.) řekne, že vůbec netušil, co se v nemocnicích děje, a přitom je to sám lékař,“ komentuje Zelenková slova šéfa rezortu zdravotnictví.

Válek totiž před časem uvedl, že ho překvapila informace, že by mělo docházet k porušování zákoníku práce v nemocnicích. Slíbil, že situaci prošetří a pokud se provinění prokážou, je to pro něj signál, že by měl být odvolán ředitel příslušné nemocnice.

„Odešli jsme i kvůli systému atestací. V Německu je to oproti Česku naprosto jednoduché. Nemusíme neustále řešit, jestli má pracoviště akreditaci nebo jestli nás pustí ke zkoušce. Všichni s tím počítají zcela automaticky a není problém odejít třeba na půl roku na jiné pracoviště,“ dodává Daniel Slavčev.

České zdravotnictví je tak samo proti sobě. Potýká se sice s nedostatkem lékařů v podstatě všech specializací, staví jim ale tolik překážek, že desítky z nich každý rok raději odcházejí do zahraničí, stejně jako Seznam Zprávami oslovená pětice Čechů v Rakousku a Německu.

A vrátil by se někdo z nich rád do Česka?

„Kdyby se zvýšilo základní ohodnocení, tak by řada lékařů možná vůbec nezvažovala odchod do zahraničí, nebo by se třeba i vrátila,“ klade základní podmínku Slavčev.

„Do české nemocnice bych nešel,“ reaguje jednoduše Danihel.

„Já bych se někdy do Česka ráda vrátila, ale jen pokud se celkově zlepší pracovní podmínky. Nevím, proč bych měla jít dobrovolně zpět do systému, který je o tolik horší než ten, ve kterém teď pracuji,“ uvažuje Zelenková.