První výplatu oplakala. Bývalá učitelka popsala nedostatky ve školách

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Karolína měla ke školství vždycky blízko a když jako asistentka pedagoga dostala nabídku stát se plnohodnotnou učitelkou, šla do toho po hlavě. Vysokou školu vystudovanou měla, a tak si stačilo doplnit pedagogické minimum. Jako začínající učitelka ale dostala rovnou třídnictví.

„Na druhém stupni jsem tedy narazila. Zpětně to beru jako obrovskou chybu, že jsem na třídnictví kývla. Ale podle mě by se to vůbec nemělo stávat. Noví učitelé musí dostat rok nebo dva, aby se mohli věnovat jen didaktice,“ uvažuje zpětně Karolína.

Jako učitelka tak na své druhé škole nedokončila ani školní rok a raději úplně odešla. Sama je samoživitelkou, takže finanční ohodnocení ji úplně dorazilo.

„Když mi přišla v říjnu výplata, tak jsem ji oplakala. Za ty nároky a zodpovědnost…? Kdybych si sedla do Lidlu za kasu, tak bych měla víc. A to jsem pracovala denně 10 nebo 12 hodin, když si na to teď vzpomenu, tak se mi pořád dělá fyzicky zle,“ oklepe se nad kávou při vzpomínce na období, které ji stálo hodně sil.

Dnes už se jí daří lépe, překládá i podniká, plat má tak o dost vyšší než jako učitelka a rozhodně ji zaměstnání nestojí tolik úsilí a času jako ve škole.

Průměrný plat učitele měl loni sice vzrůst na téměř 49 tisíc, na Karolínině výplatní pásce, kterou mi ukazuje, stojí ale částka o 14 tisíc korun nižší, v čistém pak dosahuje sotva 29 600 korun, a to včetně odměny za třídnictví. Její plat se tak ani nepřiblížil průměrné mzdě, natož průměrné částce pro učitele.

Kouzlo totiž spočívá v kombinaci tabulkových platů a odměn. Zatímco v první složce jsou logicky vzhledem ke své malé zkušenosti začínající učitelé znevýhodněni počtem odpracovaných let, do té druhé se schovají odměny, o kterých rozhoduje ředitel a zpočátku nemusí být taky třeba žádné. Každá škola navíc jinak přistupuje třeba k proplácení suplování nebo další práce navíc.

Právě projednávaná novela zákona o pedagogických pracovnících by měla zabránit, aby učitelé jako Karolína ze školství odcházeli. Zaprvé by měli od příštího školního roku brát 130 procent průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství, jak se shodli ve druhém čtení poslanci. Ministerstvo školství odhadovalo, že bez započtení loňského navýšení vyjde tento krok státní rozpočet zhruba na 30 miliard korun.

Což vyvolává otázku, jestli se na toto navýšení najdou na Ministerstvu financí peníze v době, kdy vláda naopak hledá 70miliardovou úsporu. Ministr školství Vladimír Balaš (STAN) ujišťuje, že ano.

„Doba je samozřejmě zlá, ale já mám takový pocit, že bychom měli šetřit na správných místech, ne na nesprávných. A vzdělávání představuje naši budoucnost. Zatím nemám žádné signály o tom, že by se měla posunout realizace implementace tohoto zákona,“ popsal po jednání školského výboru Balaš.

Zrovna minulý rok se ale v rozpočtu nenašlo dostatek prostředků, aby se zvýšily tabulkové platy. Ministr školství sice kývl na požadavek odborů, aby 80 procent částky šlo do tarifů, vláda ho ale nevyslyšela. Čtyři procenta na platy navíc se tak rozpustila pouze do odměn.

Zrovna tento finanční balík ale museli ředitelé už loni částečně obětovat, a to kvůli nedostatečným prostředkům na ostatní neinvestiční výdaje (ONIV) – z nich se platí mimo nových učebnic také náhrady za prvních 14 dní nemoci. Tuto kapitolu vláda loni seškrtala o miliardu a jelikož nemocí bylo kvůli covidu více, ředitelé museli často sáhnout právě na odměny a z nich doplatit nemocenské. To se patrně stane i letos.

„Vzhledem k tomu, že ministerstvo nenavýšilo ‚ONIVy‘, jsme ve stejné situaci jako loni. Musíme počítat s tím, že je budeme patrně dotovat ze mzdových prostředků,“ popisuje ředitelka ZŠ Komenského v Ostravě-Porubě Renáta Fialová.

Finanční výhled je důležitý pro každého pedagoga. S nárůstem učitelských platů se podařilo některým ředitelům přilákat k profesi třeba i muže, kteří kariéru ve školství v minulosti častěji kvůli platovým podmínkám odmítali. Vývoj v posledních dvou letech, kdy se přidávalo minimálně, ale řadu nových učitelů opět vedl k úvaze, zda ve školství zůstat.

„Podařilo se mi získat několik mladých, šikovných učitelů. Ti se ale začínají poohlížet jinde, protože ministerstvo tarify nezvýšilo. Chtějí si našetřit na byt, založit rodinu a vnímají, jak ceny rostou, a rozhodně se nehodlají pro učitelství obětovat. Ve škole je ale mužů málo. Při výchově dětí je ale mužský prvek velmi důležitý,“ dodává ředitelka.

Po celé republice ale chybí pedagogové, a zvlášť některých odborností, jako jsou informatici nebo fyzikáři, shání se ale také jazykáři nebo učitelé matematiky. Seznam Zprávy se ptaly Ministerstva školství, kolik konkrétně chybí v Česku nyní pedagogů, rezort ale data nemá, protože neproběhl původně plánovaný průzkum.

„Šetření bylo plánováno na podzim loňského roku, nicméně se z důvodu realizace dalších šetření přesunulo až na letošní rok. Konkrétní termín zatím stanoven není,“ uvedla mluvčí ministerstva Aneta Lednová.

Seznam Zprávy proto zjišťovaly stav přímo u zřizovatelů základních škol na úrovni krajských a okresních měst. Z odpovědí vyplynulo, že ve dvou třetinách velkých měst mají školy problémy učitelský stav naplnit. Navíc ještě problematičtější je často sehnat kvalifikovaného pedagoga do menších obcí.

„V děčínských základních školách je nedostatek téměř všech zastoupení aprobovaných učitelů, nejvíce však matematika, fyzika, chemie a anglický jazyk,“ říká například za město Děčín jeho tiskový mluvčí Luděk Stínil.

Z posledního plošného šetření v roce 2019 vyšlo, že školám schází asi šest tisíc učitelů. Předchozí vláda sice výrazným dorovnáváním platů pedagogů profesi opět zatraktivnila, ta současná ale na snahu nenavázala. České školství přitom čeká bolestivá generační obměna učitelů. Česká školní inspekce v poslední výroční zprávě upozorňuje, že stále trvá nízký zájem uchazečů o učitelské povolání, zvlášť mezi mladými pedagogy. Téměř 37 procent učitelů je starších 50 let. Nejvíce pedagogů schází dlouhodobě v Praze a Středočeském kraji, kde školy jako zaměstnavatelé čelí největší konkurenci a i kvalifikovaní učitelé raději sáhnou po lépe placené pozici s lepším kariérním výhledem.

„Pro celkem patnáct základních škol Prahy 6 hledáme osm pedagogických pracovníků – vedle samotných učitelů jde také o vychovatele či psychologa,“ popisuje mluvčí Prahy 6 Jiří Hannich. Prakticky ve všech pražských městských částech se pedagogové hledají.

I proto je podle školských odborů zásadní, aby se s financováním školství nehandlovalo a učitelé měli jistotu, že jejich plat nebude klesat.

„Vzbudila se velká očekávání, ale my už od loňska upozorňujeme na riziko, že se zatraktivňování učitelské profese může zastavit. Loni jsme s vládní garniturou jednali ohledně navýšení platů pro letošní rok, které skončilo bohužel jen na 4 procentech, a ani nebyli ochotní část dát do tarifů,“ varuje šéf školských odborů František Dobšík.

Od novely zákona o pedagogických pracovnících, která ve čtvrtek prošla druhým čtením, si Ministerstvo školství slibuje, že do školství dostane nové pedagogy. Otevírá totiž cestu pro učitele bez pedagogického vzdělání, jak se učitelem stát a postupně si doplnit vzdělání. Kritici ale varují před deprofesionalizací učitelství. Po tři roky se totiž bude na vysokoškoláky bez pedagogického vzdělání dívat jako na kvalifikované pedagogy.

I pro začínající učitele nabízí novela daleko více pomoci. K dispozici by nově měli mít uvádějícího učitele, který jim zajistí podporu v začátcích jejich kariéry. Nejvíce ohrožení odchodem ze školství jsou totiž právě noví učitelé v prvních dvou letech praxe. Až 15 procent z nich z profese v tomto období odchází.

Novela zákona o pedagogických pracovnících by tak měla pomoci k tomu, aby nadšené učitele, jako byla Karolína, neznechutilo školství během pár let natolik, že už se do něj nikdy nebudou chtít vrátit.