Článek
Tragický požár obytných stavebních buněk v Brně bohužel není jediným, a ani příliš ojedinělým případem, kdy v nevyhovujícím objektu zemřeli lidé bez domova. Při požáru rozpadlé budovy v Praze na Florenci zemřelo před třinácti lety dokonce devět lidí.
Výčet podobných událostí je ale mnohem delší, hasiči a neziskovky se proto snaží mezi lidmi bez domova šířit protipožární prevenci. Sami přiznávají, že je to složité. „Základ je, aby ti lidé nežili v podmínkách, kde se to stává. Aby si mohli třeba uvařit čaj a nerozdělávat kvůli tomu oheň,“ říkají ti, kteří lidem bez domova pomáhají.
Březen 2022. „V polích u Barrandova uhořeli v chatce dva lidé, patrně bezdomovci.“ Říjen 2022. „V Pardubicích ve stanovém městečku pro bezdomovce vypukl požár, při kterém zemřela žena a muž utrpěl vážná zranění.“ Listopad 2020. „Strašná smrt, litují v Brně uhořelé bezdomovce.“ Listopad 2017. „Dvě ohořelá torza lidských těl našli dnes v noci hasiči při požáru v chatové oblasti v brněnských Bohunicích.“
Podobné titulky s železnou pravidelností plní celostátní i regionální média. Zájem veřejnosti zpravidla vybudí až tragická událost, při které zemře víc lidí najednou. Pro hasiče napříč republikou je to ale denní chleba, říká mluvčí pražských hasičů Martin Kavka.
„Příčiny jsou jednoznačné: převládá nedbalost při manipulaci s otevřeným ohněm. Buď při vaření, nebo při svícení. Ty prostory jsou samozřejmě nevyhovující pro otevřený oheň,“ popisuje Kavka.
Bezdomovec se tehdy přiznal, že oheň rozdělal
Nejčastěji hasiči vyjíždí k požáru odpadků nebo třeba křoví na místě, kde bezdomovci žijí. V některých případech ale chytne i samotné obydlí. Podle Kavky hraje často roli alkohol nebo jiné návykové látky, kvůli kterým lidé nedokážou na požár adekvátně reagovat. To byl zřejmě i případ dosud nejtragičtějšího příběhu z roku 2010, kdy v Praze na Florenci zemřelo hned devět lidí. Při ohledání těl lékaři našli opiáty.
„Samozřejmě tam ještě hraje roli jeden faktor, a to je úmyslné zapálení. Mohou to být neshody mezi těmi lidmi, anebo ti lidé v tom místě někomu vadí a on se rozhodne, že ho i s těmi lidmi zapálí. Příčinu požáru potom musí vyšetřit hasičští i policejní vyšetřovatelé,“ popisuje Kavka.
I s touto linkou vyšetřovatelé v roce 2010 pracovali. Nakonec ale policie případ uzavřela s tím, že nešlo o úmysl.
„Ten člověk se tehdy přiznal k tomu, že rozdělal nějaký oheň. Ale nepodařilo se mu prokázat, že měl v úmyslu, aby se oheň rozšířil,“ vzpomíná mluvčí.
Hasiči a neziskovky se snaží pomáhat
Co přesně se odehrálo v noci na čtvrtek v Plotní ulici v Brně, budou vyšetřovatelé podle svých slov zkoumat ještě několik týdnů. Co by ale bylo dobré udělat, aby se podobné tragédie nestávaly?
„V Praze jsme asi před pěti lety rozjeli projekt s některými neziskovými organizace, které se starají o lidi bez domova nebo pracují s narkomany, kterých se to taky často týká. Chodili jsme do jejich kontaktních center a radili jim s požární prevencí. Je ale otázka, jak moc to padne na úrodnou půdu, jak moc si ti lidé dávají pozor,“ popisuje mluvčí hasičů.
Jednou z takových neziskových organizací je Naděje. Její zaměstnanci poskytují bezdomovcům nejrůznější péči a také za nimi chodí přímo do jejich obydlí.
„Ze svých zkušeností z terénního programu můžu říct, že když naši klienti bydlí v chatkách nebo squatech, tak většinou k požárům dochází kvůli tomu, že si vaří nebo topí. Podmínky ani vybavení samozřejmě nejsou takové, aby se tomu dalo úplně vyhnout,“ popisuje vedoucí terénního programu Marie Zajíčková.
Připouští, že při požáru mohou sehrát roli návykové látky, ale v podmínkách, ve kterých lidé bez domova žijí, se podle ní zkrátka nelze riziku požáru vyhnout.
„Může se to určitě stávat, že se opijí, nebo můžou usnout třeba s cigaretou v ruce. Ale vzhledem k tomu, že teď v Brně se to stalo kolem druhé ráno, tak mohli prostě jenom spát. Děje se to i lidem, kteří nejsou bez domova, že prostě nestačí utéct,“ říká Zajíčková.
„Aby čaj nemuseli vařit na ohni“
Jak předejít tomu, aby titulní stránky médií dál plnily zprávy o tragických požárech v sídlech bezdomovců? Při práci v terénu se lidé z Naděje snaží alespoň apelovat na lidi bez domova, aby dodržovali jednoduchá protipožární opatření.
„V terénu nejčastěji vidíme, že když bydlí ve stanech, tak vaří na ohništi. A samotný stan třeba od cigarety chytne raz dva. Velmi často používají plynové bomby. Když bydlí v chatkách, tak i když jsou často velmi dobře vybavené, tak jsou to pořád jenom dřevěné boudičky. Také je to hořlavý materiál,“ připomíná Zajíčková.
Proto se snaží klienty upozorňovat na riziko otevřeného ohně. Jenže sama připouští, že význam takového varování je spíš symbolický.
„Děláme požární prevenci. Klienty na to riziko upozorňujeme pravidelně, když vidíme, že mají rozdělaný oheň nebo plynovou bombu s vařičem. Nic víc dělat nemůžeme, než že upozorňujeme na to, co se může stát. Oni to sami dobře ví, ale nemají jinou možnost,“ vysvětluje vedoucí terénního programu.
Organizace Naděje v minulých letech provozovala projekt „Nejdřív střecha“. Město Brno zase svého času získalo mezinárodní ohlas projektem „Rapid Re-Housing“. Jde o různé názvy pro myšlenku, která vznikla na konci 80. let v Los Angeles pod názvem „Housing First“ (nejdřív bydlení). Podle tohoto přístupu je problém bezdomovectví nejlepší řešit tak, že lidé bez domova zkrátka co nejrychleji dostanou adekvátní bydlení. Až poté mohou řešit problémy, které je dostaly na ulici.
Podle Zajíčkové je to i dobrá prevence před dalšími tragickými požáry.
„To je úplný základ, aby ti lidé nebyli v takových podmínkách, aby se tohle stávalo. Aby si mohli třeba jen uvařit čaj a nemuseli kvůli tomu rozdělávat oheň,“ dodává.
