Článek
Mladá ukrajinská rodina, Oleksij se svojí ženou Natalií a rok a půl starou dcerou, narazila na administrativní vakuum. V rámci nouzového bezplatného ubytování se přestěhovali o zhruba deset kilometrů. Konkrétně z městyse Nehvizdy za Prahou do hostelu v Horních Počernicích.
Legislativa stěhování v rámci nouzového ubytování nezakazuje, pouze upravuje, že cizinec musí do tří dnů nahlásit změnu adresy. Pražský magistrát ovšem s odkazem na vlastní metodiku odmítl ukrajinskou rodinu zapsat do systému, který představuje nutnou podmínku k tomu, aby za ně ubytovatel mohl od státu čerpat kompenzace.
Fakticky tak stěhování zamítl. Rodina, ale i ubytovatel teď řeší, co dál.
„Není možné zadávat osoby, které mají ubytování v jiném kraji,“ zdůvodňuje pražská úřednice s odkazem na metodiku hlavního města zamítavé stanovisko na žádost provozní hostelu Briliant. Redakce Seznam Zpráv má mailovou korespondenci k dispozici.
„Není možnost této žádosti nevyhovět, pokud má žadatel platné vízum a pokud má kraj v daném městě kapacity,“ reaguje ovšem zase Pavla Jakoubková, mluvčí generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, který se stará o organizaci nouzového ubytování pro uprchlíky.
Podle Jakoubkové existují dva legální důvody pro zamítnutí žádosti: žadatel nemá platné vízum nebo není volná kapacita.
Provozní hostelu Briliant, kam se rodina přestěhovala, ale tvrdí, že kapacity nepřekročili a že platnost víz nerozporovala ani Praha ve svém zamítavém stanovisku.
„Na základě čeho ti úředníci rozhodují? Tohle jim zákon neumožňuje, ale nehnete s tím,“ zlobí se provozní hostelu Jana Ouředníčková a dodává, že neví, jak postupovat. „Já nevím, ale odtud je nevyženu,“ říká provozní s tím, že se bude muset domluvit na nějaké formě placení.
Mluví o tom, že se stává, že ukrajinští uprchlíci se z hostelu vystěhovávají mimo Prahu. Problém je tak jen při stěhování do Prahy. „Když už si je do země vezmeme, tak je přece nemůžeme zavřít do jednoho baráku, kde se nahlásí,“ myslí si provozní.
Sestra prošla, oni už ne
Oleksij se svojí ženou se na chodbě hostelu snaží popsat, proč o přestěhování tolik stojí.
„Tady máme pokoj s koupelnou a se záchodem,“ říká mladý muž lámanou češtinou a vysvětluje, že jejich předchozí bydlení, kde žili od března s tehdy několikaměsíční dcerou, bylo prakticky v polích a se sdílenou koupelnou a kuchyní.
„Je to přes kilometr k domům. A do potravin se muselo jít skoro čtyři kilometry,“ vypočítává Natalia. Poukazuje, že naopak v blízkosti hostelu služby jsou.
Do hostelu se navíc z Nehvizd v předstihu přestěhovala sestra Oleksije. V jejím případě přestěhování Praha ještě povolila. „Žena i malá tady mají společnost, má tady kolektiv,“ líčí mladý Ukrajinec.
Vypráví, že si společně se sestrou a její rodinou chtěli najít vlastní byt a odejít z nouzového bydlení, ale narazili.
„Museli bychom mít peníze. Pro takhle velkou rodinu chtějí za byt 35 nebo i 42 tisíc korun měsíčně,“ vysvětluje Oleksiy a dodává, že stejně tak chtějí vždy majitelé bytů na úvod i kauci, a právě proto nejsou schopni se z nouzového ubytování vymanit.
Praha je přetížená, reaguje magistrát
Mluvčí pražského magistrátu vysvětluje, že Praha se už loni v létě rozhodla, že nebude poskytovat ubytování nově příchozím uprchlíkům.
„Důvodem tohoto nastavení je, že Praha přijala mnohonásobně více uprchlíků než ostatní kraje a již od začátku války na Ukrajině voláme po spravedlivém řešení ze strany vlády ČR. K přijetí uprchlíků a jejich řádnému zajištění potřeb je nutné mít kapacity nejen pro ubytování, ale i školských, zdravotních a dalších služeb. V tomto ohledu nám bohužel vláda dlouhodobě nevychází vstříc, a proto jsme se rozhodli již v létě minulého roku k tomuto kroku,“ reagoval na dotaz Seznam Zpráv Tadeáš Provazník z tiskového oddělení pražského magistrátu.
Velmi podobně argumentuje i primátor Zdeněk Hřib (Piráti) v dopisu, který dostala provozní hostelu Briliant.
„Díky omezení ubytování nových uprchlíků v hlavním městě jsme schopni zajistit, aby se již stávajícím dostalo nejen ubytování, ale i škol, zdravotní péče,“ vysvětluje v dopise Zdeněk Hřib a ujišťuje, že rodina může dostat lépe vyhovující bydlení v rámci Středočeského kraje.
Problémy s nahlašováním potvrzují i oslovené organizace, které se o ukrajinské uprchlíky starají. Postup Prahy přitom označují za kličkování, případně mluví o tom, že pravidla nejsou zcela jednoznačná. Někteří Ukrajinci se přestěhují, tak jako sestra Oleksije, a jiným je to zamítnuto.
V obecné rovině ale postup hlavního města chápou s důrazem na to, že režim nouzového ubytování má představovat zabezpečení základních potřeb.
„Není moc velký zájem ze strany státu umožňovat mezikrajské přesuny, protože konkrétně v Praze není vůbec složité najít zaměstnání. A dá se předpokládat, že jeden z důvodů, proč se lidi přemisťují do hlavního města, je za zaměstnáním,“ říká Markéta Fišarová z Mezinárodní organizace pro migraci.
Naopak proti jednání Prahy se ohrazuje Klára Boumová, která v Charitě ČR zastřešuje témata migrace. Mimo jiné upozorňuje, že jiné kraje uprchlíky neodmítají.
„Obrací se na nás a na další pomáhající organizace klienti a musíme jim říkat, že opravdu se do Prahy nedostanou,“ uzavírá Klára Boumová.
