Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Už za dva a půl měsíce má začít v Česku fungovat dětský ombudsman a spolu s ním i nezávislá lidskoprávní instituce. Řádná volba se pravděpodobně letos už nestihne a do funkce tedy prozatím usedne současný zástupce veřejného ochránce práv Vít Alexander Schorm.
Jeho úřad se ocitl v posledních měsících v nepříjemné situaci. Má totiž zajistit agendu spojenou s novou funkcí a institucí, ale od státu nemá žádný příslib ohledně navýšení rozpočtu.
„Osobně to vnímám jako velmi rozpačitý signál směrem k dětem. Pokud dětský ombudsman nedostane zdroje, nebude mít prostředky se věnovat svému poslání. Bude mít prostor jen na to nejnutnější. Děti jsou přitom tou nejzranitelnější skupinou,“ říká Schorm v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Za pár měsíců se stanete dočasným dětským ombudsmanem, protože se zřejmě nestihne řádná volba. Jaké to je?
Právům dětí se věnuji téměř od počátku svého působení jako zástupce ombudsmana. Je ale pravda, že tíha odpovědnosti nám od 1. července podstatně vzroste. A bylo by samozřejmě hezké vědět, jaký budeme mít rozpočet, protože to pořád netušíme.
Není to trochu nedůstojné, že do poslední chvíle nevíte, s čím vlastně můžete počítat?
Jednání s Ministerstvem financí probíhají, a už proto nechci užívat silných slov. Nemám z toho ale dobrý pocit. Ten pramení už z toho, že vláda poslala do sněmovny návrh novely zřizující dětského ombudsmana a národní lidskoprávní instituci se čtyřmi různými variantami finančního krytí. Ty varianty vytvářejí dojem, že je to totéž, jen s různou cenovkou, jako kdybyste měla nabídku na bochník chleba za 5 až 80 Kč. Můžete za tu nejnižší cenu dostat chleba, který se ještě dá jíst?
Takže pravda je taková, že v tuto chvíli nemáme žádnou garanci a nemůžeme například přijímat zaměstnance. Jestli má mít funkce dětského ombudsmana nějaký smysl, nemůžeme se spokojit s tím, že dotyčný dostane k ruce řidiče. A to ani neříkám nadneseně, protože na toho bude mít ze zákona nárok. A tak je ložená i ta nejméně příznivá varianta ze čtyř zmíněných – dětský ombudsman dostane řidiče. A když ani toho ne, protože ani řidiče navíc nemáme jistého, budeme nejspíš muset zrušit místo právníka a vytvořit místo řidiče, protože tak praví zákon.
To, co teď vyslovím, bude naproti tomu znít fantasticky. Nejspíš vás napadnou přinejmenším slova jako bobtnání úřadů, ne-li něco mnohem horšího. V rámci přípravy novely jsme vyčíslili, že plně zajistíme vše, co z novely vyplývá, s 33 novými lidmi.
Kolik chceme dát, aby se dětem žilo dobře?
Nicméně vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Š. Laurenčíková by se spokojila i s 12 úvazky. Co vy na to? Není to přece jen nereálné chtít 33 lidí?
Správně zní otázka jinak: Opravdu by náš rozpočet zruinovala taková investice do této oblasti? Kolik prostředků chceme věnovat na prosazování dětských práv a toho, aby se našim dětem žilo dobře? Děti jsou naše budoucnost, a to i ekonomická.
V Kanceláři veřejného ochránce práv je standardem dělat věci pořádně. Když nějakou stížnost šetříme, snažíme se jít do hloubky. Vyrážíme na místní šetření, někdy se případu věnuje víc než jeden právník. Nerad bych jako zastupující dětský ombudsman rozhodoval o tom, zda vstoupím do soudního řízení ohledně postavení dítěte, bez důkladné znalosti případu. A právě možnost vstupovat do řady typů soudních řízení týkajících se dětí je potenciálně rozsáhlá působnost dětského ombudsmana, protože takových řízení běží desítky tisíc ročně. Podněty v tomto směru musí analyzovat tým právníků, jinak by nám nezbylo než je odmítat, jak se říká, od zeleného stolu.
Garanci, že vše bude ve výsledku správně a naplno fungovat s 12 novými lidmi, dát nemohu. Jak už jsem naznačil, nevím, z čeho vycházejí jiné varianty zajištění nových úkolů, na jejichž výpočtu jsme se nepodíleli, jako byla třeba varianta 12 lidí, kterou v důvodové zprávě k novele také najdete. Nabídnu hypotézu. Možná jste někdy slyšela o tzv. fenestrální analýze. Fenestra znamená latinsky okno – podívám se z okna a pak něco napíšu, protože něco napsat musím. U nás se snažíme takto nepostupovat a mít věci podložené fakty. Proto jsme přišli s naším vlastním číslem, a to je 33.
Víte, proč vláda zvolila takový vyhýbavý způsob? Dostal jste nějaké vysvětlení?
Řekl bych, že zájmem bylo nechat tuto otázku co nejdéle otevřenou proto, aby zřízení funkce dětského ombudsmana vůbec prošlo. Aby zkrátka finanční stránka věci nebyla tím důvodem, proč dětského ombudsmana neschválit. Ale to je čistě můj osobní názor.
Chápu dobře, že není ani jasné, z čeho se bude financovat vznik nové lidskoprávní instituce (NHRI), kterou novela zavádí od 1. 7. a k jejímuž vzniku se Česko mezinárodně zavázalo?
Chápete to dobře – jasné to není.
Na rozdíl od dospělých se děti neumí bránit
Jaké problémy to může přinést?
Pokud dostaneme malé nebo žádné zdroje, nebudeme moct reálně naplnit mandát této instituce. Což je problém, protože ta podléhá mezinárodní akreditaci, kterou bychom v tu chvíli nemuseli získat. Nejde říct: „Víte, my jsme si ze stovky palčivých témat vybrali jen dvě a na zbytek nemáme prostředky.“ Ve skutečnosti novela toliko vytváří některé předpoklady pro to, aby Česká republika mohla mít akreditovanou národní lidskoprávní instituci. Dětský ombudsman má současně zajistit fungování této instituce v rovině dětských práv, takže je to propojené.
Co to vlastně znamená pro práva dětí v Česku?
Osobně to vnímám jako velmi rozpačitý signál směrem k dětem. Pokud dětský ombudsman nedostane zdroje, nebude mít prostředky věnovat se svému poslání. Bude mít prostor jen na to nejnutnější – vyřizování stížností dětí nebo týkajících se dětí, což je jeho zákonná povinnost. Děti jsou přitom velice zranitelnou skupinou a potřebují zastání. Ony žijí ve stejně složitém světě jako my dospělí, ale neumí se bránit, třeba pokud jde o institucionální péči. Ukazuje se nám to v případech, které už dnes řešíme na úrovni veřejného ochránce práv.
Potřebují podle vašich šetření děti v těchto zařízeních větší zastání?
Rozhodně. A my zdaleka nestihneme navštívit tolik zařízení, kolik bychom si s veškerou zodpovědností přáli. Jezdíme do dětských domovů a dalších ústavních zařízení a v některých si všímáme celé řady různých nedostatků, počínaje právní úpravou ústavní a ochranné výchovy. Navíc se ukazuje, že o těchto nedostatcích zaměstnanci zařízení velmi často vědí. Jenže tu máme zastaralý zákon, který nereflektuje rozmanité potřeby dětí.
Dám vám příklad, jeden z mnoha. Některá školská zařízení mají pečovat o děti s drogovou historií. Jenže nemohou formálně zaměstnat adiktologa, tedy odborníka na drogové závislosti, protože to je zdravotník. A takových věcí je tu celá řada. Dětský ombudsman s nimi může pohnout, věřím tomu, že ano. Pokud bude mít k sobě tým lidí, bude moct iniciovat jednání napříč resorty a tlačit na systémové změny skutečně se zřetelem k právům a zájmům dětí.
Jak dlouho budete zastupovat dětského ombudsmana?
Nevím. Těžko říct, co se stane v nadcházejících měsících, ale pořád se mi jeví jako pravděpodobné, že stávající sněmovna volbu nestihne, že se to vše posune na přelom roku nebo počátek roku 2026. Jde také o to, že novela s dětským ombudsmanem a národní lidskoprávní institucí přináší i jiná, složitější pravidla pro volbu ombudsmanů, než platila dosud. Sněmovna bude muset vytvořit komisi, pro dětského ombudsmana též se zastoupením dětí, která vyslechne a ohodnotí kandidáty, o nichž pak poslanci teprve budou hlasovat. To je úplná novinka.
Pokud by vás Senát, prezident nebo rektoři chtěli nominovat do funkce dětského ombudsmana, souhlasil byste?
Je milé, že se ptáte. A já vám za to stejně jako za ostatní otázky děkuji.