Článek
„V hlubokém podzemí chybí množství vody odpovídající prakticky celým ročním srážkám. Jinými slovy: kdyby za rok napršelo ještě jednou tolik vody, co běžně naprší, tak to sotva stačí chybějící množství obnovit,“ řekl Seznam Zprávám hydrolog Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka.
Na častější přívalové deště má vliv i narůstající počet tropických dnů. Při těch se totiž do atmosféry vypaří více vody. Kvůli výkyvům počasí tak bude podle Hrdinky častěji docházet k povodním. „Ty, které se dnes opakují jednou za 100 let, se mohou v blízké budoucnosti vracet třeba jednou za 50 let. Jinými slovy, bude docházet k tomu, že stoletá povodeň bude průtokem větší než dnes.“
Podle něj se navíc problémy se suchem nedají řešit jen zadržováním vody v půdě, kvůli čemuž přibývají v krajině remízky a mokřady. Klíčové je pro něj udržet vodu v tocích tak, aby mohla sloužit nejen přírodě, ale hlavně lidem.
Česko zažilo poslední víkend silné bouřky, na některých stanicích napršelo za půl hodiny i přes 50 mm srážek. Je nyní půda dostatečně nasycená vodou?
To, co za poslední víkend napršelo, je samozřejmě z hlediska půdního sucha významné, přijatelný stav tu ale máme už poslední tři týdny. Pokud situace zůstane příznivá, teploty se zásadně nezvýší, tak už by půdní sucho do příští sezony být nemělo. Propisuje se to ale do hydrologického sucha, tedy do stavu vodních toků. V současnosti je ale na většině toků normální stav i přesto, co napršelo. Před těmi srážkami totiž na mnoha z nich panovalo hydrologické sucho.
Změna oproti nějakým 30 letům nazpět je, že systém má velmi malou setrvačnost. Kdyby se na několik dnů po sobě vrátily tropické teploty, což se ještě může stát, tak za jednotky dnů na těch tocích máme opět stav sucha.
A dlouhodobě to mělo nějaký vliv?
Ze střednědobého pohledu to samozřejmě vliv na významné ztráty vody od roku 2015, kdy přišlo první velké období republikového sucha, nemělo. V hlubokém podzemí chybí množství vody odpovídající prakticky celým ročním srážkám. Jinými slovy, kdyby za rok napršelo ještě jednou tolik vody, co běžně naprší, tak to sotva stačí chybějící množství obnovit.
Dá se tedy očekávat, že i v hlubokých vrtech kolem 70 nebo 100 metrů se bude nadále ztrácet voda a v horizontu třeba 20 až 30 let bude naprostá nutnost, aby se i menší obce zásobované z vrtů připojily na centrální zásobování z dostatečně zabezpečených vodárenských zdrojů.
Situace tedy dlouhodobě lepší nebude, teploty se budou nejméně do konce tohoto století nadále zvyšovat. I kdyby člověk přestal vypouštět oxid uhličitý, tak je setrvačnost toho systému nějakých 80 let. Srážky by u nás měly podle výsledků modelování zůstat v celoročním objemu přibližně stejné, ale teplota a výpar se budou nadále zvyšovat a s tím bude i gradovat úbytek vody v krajině. Přibližně v roce 2100 by tak mělo být celoročně v řekách asi o třetinu méně vody než dnes.
Mluvil jste o tom, že setrvačnost zadržování vody je mnohem kratší. Proč?
Když byl ještě dostatek vody v mělkých podzemních vodách, tak si vodní toky braly vodu z těchto zásob, ačkoliv třeba týden dva nepršelo. Když teď týden neprší, tak toky při vyšších teplotách vzduchu rychle vysychají, protože ty zásoby jsou obecně menší nebo zcela chybí.
Zároveň tu bylo ještě v 80. a 90. letech tzv. medardovské počasí, kdy běžně koncem května a v červnu dva nebo tři týdny vytrvale a zároveň s malou intenzitou pršelo, a napršelo tak ohromné množství vody, které dnes z pohledu posílení zásob podzemních vod samozřejmě chybí. Voda z přívalových srážek většinou krajinou rychle proteče, nestačí se totiž kvůli překročení infiltrační rychlosti řádně vsáknout do půdy.
Takové deště se už ale téměř nedějí, změní se to někdy? Nebo si musíme zvyknout na nárazové intenzivní srážky?
Ano, dlouhotrvající srážky, jaké kdysi bývaly, už jsou spíše výjimečné. Předpokládá se, že by něco podobného Medardu mohlo nastat v zimě, kdy bude méně sněžit a více pršet. Nicméně zrovna v zimě krajina tu vodu v kapalné formě nepotřebuje a sucha pak na jaře stejně přijdou. Krajina v zimě potřebuje naopak sníh, aby se potom jeho pomalým odtáváním v předjaří voda dostala do půdy a do mělkých zvodní, odkud pak posílí i ty hluboké.
České obce bojují se suchem:
Co tedy může situaci vyřešit, respektive alespoň zlepšit?
Jde zejména o opatření v krajině, tedy na zemědělské a lesní půdě, a opatření na vodních tocích. Pokud se srážky zachytí v poldrech, vsakovacích pásech, průlezích či třeba v umělých mokřadech, tak se postupně do půdy vsáknou a udělají pro krajinu svou službu. Jakmile se ale takto zpomalená voda z půdy dostane do toků, je potřeba si ji pozdržet i v nich, aby byla využitelná pro potřeby člověka, jak pro zásobování pitnou vodou, tak třeba pro chlazení tepelných elektráren.
Elektrárny jsou tedy také velký problém?
Do budoucna se to tak jeví. Třeba jaderná elektrárna Dukovany je dneska chlazená skoro na sto procent kapacity z řeky Jihlavy, a pokud bychom ji chtěli třeba výkonově rozšířit, museli bychom postavit novou přehradu na paralelním toku, abychom nové bloky uchladili. Proto je potřeba v zimě zachytit vodu v malých a středních vodních nádržích, kdy je už pro krajinu z plošného pohledu v podstatě nevyužitelná.
A ty je ještě kde stavět?
Ministerstvo zemědělství má dostupný seznam asi 65 lokalit pro akumulaci povrchových vod hájených už od 60. let minulého století, kde se nesmí stavět dálnice, železnice nebo třeba ropovody, kde se počítá s budoucí hypotetickou výstavbou vodárenských a multifunkčních nádrží.
Ministerstvu životního prostředí se to samozřejmě moc nelíbí, protože každá přehrada je migrační překážka na řece s negativními ekologickými dopady, ale už i resort životního prostředí si začíná uvědomovat, že některé nádrže budeme muset s ohledem na progredující změnu klimatu a její důsledky v horizontu nějakých 10 až 30 let postavit.
Na sucho mají vliv i tropické dny, jejichž trend dlouhodobě narůstá. Jaké to má dopady?
Extrémní výkyvy klimatu se týkají nejen teplot, ale i srážek. Častěji se budou opakovat povodně. Ty, které se dnes opakují jednou za 100 let, se mohou v blízké budoucnosti vracet třeba jednou za 50 let. Jinými slovy, bude docházet k tomu, že stoletá povodeň bude průtokem větší než dnes.
Více odpařené vody kvůli vyšším extrémním teplotám totiž musí někde spadnout, což se určitě bude dít spíše ve formě přívalových srážek než zmíněných dlouhotrvajících regionálních dešťů.
Tropických dnů přibývá
Trend počtu tropických dní, tedy těch, kdy maximální teplota přesáhne 30 °C, je na vzestupu. Letos jich bylo naměřeno meteorologickou stanicí v Brně zatím 36, loni to bylo 37 dní. V roce 2010 stanice naměřila jen 16 takových dní, o rok dříve jich bylo 19.
(Zdroj: Meteorologická stanice Brno-Židenice)
Letos zároveň první tropický den přišel asi o 20 dní později, než bylo v minulosti běžné. Je to významný výkyv?
Je to spíš jen výjimka potvrzující pravidlo. Statisticky budou tyto dny nastávat dříve. Nejde ale jen o tropické dny nad 30 stupňů. Mnohem dříve totiž přicházejí i dny, kdy teploty sahají ke 20 stupňům, a zahajují tak vegetační sezonu, kvůli čemuž dnes mnohem častěji namrzají ovocné stromy. Na konci března nebo na začátku dubna rozkvetou a pak květy vlivem krátké mrazivé periody pomrznou. Kdyby ale dvacítky přišly až o měsíc později, jako tomu bylo dříve, tak stromy do mrazů nenakvetou.
Má tedy narůstající počet tropických dnů, případně vyšší teploty v první polovině roku vliv na vegetaci a zemědělské plodiny?
Právě ovocnářům bude pomrzávat odrůda. Kvůli absenci zimních hlubokých mrazů se přemnožují třeba i škůdci jako hraboši, kteří pak likvidují zaseté obilí a úroda je menší.
Samozřejmě je pak rozhodující načasování srážek, aby vyrostlo kvalitní obilí. V červnu a květnu je důležité dostatečné zásobování vodou, což už teď pravidlem není, takže klasy mohou být nižší, užší a semen je méně. Když do toho v červenci nebo v srpnu ještě přijdou extrémní srážky, tak obilí zase potlučou nebo poválí.
Kombinace těchto faktorů asi bude mít vliv na snižující se produkci plodin, které byly zvyklé na naše klima. Začnou se zde ale naopak pěstovat plodiny, které těží ze středomořského klimatu, jemuž se Česko bude výše popsanými projevy pomalu přibližovat. Nemyslím tím rovnou pomeranče, ale pokud nebude v zimě mrznout a bude pršet, tak to může být pro některé plodiny ideální. A pak může nastat změna u klasických českých plodin na odrůdy více odolné suchu a vysokým teplotám.
Zmínil jste už přibývání remízků a podobných dělicích prvků. Při pohledu na krajinu v Česku jsou ale stále vidět velká pole. Pomůže nějak větší snaha takové plochy dělit?
Určitě, pomůže to české krajině i zemědělství jako takovému, nicméně fakt, že po kratších dešťových periodách bude následovat delší období sucha a vysokých teplot, krajinu stejně bude i tak přechodně vysušovat. Nesmíme však zapomínat i na pitnou vodu a na vodu pro energetiku, což jsou oblasti, které příznivé změny vedoucí k větší fragmentaci krajiny a zpomalení odtoku vody z ní nevyřeší.
