Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zapletalová upozorňuje, že přibývá především agresivního chování, kde dochází k fyzickým útokům. „Jakékoliv násilí, nejen v prostředí školy, je odsouzeníhodné a nemělo by k němu docházet. Škola by měla přispívat k tomu, že se děti naučí chovat se k sobě bez agresivních projevů,“ říká Zapletalová. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, co může stát za nárůstem agresivity dětí, jak lze situaci řešit a jakou roli hrají u chování dětí například sociální sítě.
Opravdu případů agresivity přibývá?
Šikana je jev, který se nejen ve školách objevuje mnoho let. Školy mají tendenci tyto věci spíše skrývat, než je mediálně prezentovat, protože je to do jisté míry také informace o nich a jejich fungování, což v konkurenci ostatních škol pak hraje svoji roli.
Že agresivního chování u dětí přibývá, je ale pravda, přibývá především agresivního chování, kde dochází k nečekaným projevům agresora. Tyto projevy jsou přitom fyzickou, otevřenou agresí. Zdá se, že poměr verbální a fyzické agresivity mezi dětmi narůstá.
Tento nárůst se částečně projevuje i na sociálních sítích a celkově v komunikaci, například prostřednictvím kyberšikany. Všechno to samozřejmě souvisí s tím, že některé děti mají problém odlišit, co je realita a co zažily jen v nějaké hře. Děti mají samozřejmě různý intelekt a některé z nich nedokážou dost dobře posoudit, rozlišit a pochopit míru rizika, když se samy dostanou do rizikové situace.
Co může přispívat k nárůstu agresivity mezi dětmi?
Důležitým faktorem je například partnerské násilí, které přispívá k tomu, že se děti potom samy v podobné modelové situaci chovají obdobně. Pravdou je, že celá řada šetření prokázala, že na základních školách v rozmezí od šesté do deváté třídy přibývá dětí, které se potýkají s pocity úzkosti až depresivity. Těch důvodů, proč tomu tak je, je celá řada.
Jednak se zhoršuje zdravotní stav našich dětí a dochází také k tomu, že mnohé z našich dětí nekomunikují mezi sebou, ale na sítích. Vytváří si prostředí, které dává možnost srovnání nikoliv s jedním, dvěma kamarády, ale třeba s dvaceti, padesáti i více vrstevníky. Takže děti mají takový souboj mezi tím ideálem, kým by chtěly být a kým jsou ve skutečnosti.
Agresivita dětí
Případů agresivity dětí v poslední době přibývá, kromě případů v Hodoníně z tohoto týdne například loni v září na škole v Domažlicích jedna z žákyň zaútočila nožem na spolužačky, v loňském březnu si do školy v pražském Černém Mostě přinesl žák pistoli a vyhrožoval spolužákovi.
Letos v lednu pak chtěl žák na základní škole v Rudolfově střílet na svou učitelku, na konci ledna policie zasahovala i na základní škole v Černošicích, kde žák vytáhl kapslíkovou pistoli, střelbou v lednu vyhrožoval i žák na pražské střední škole.
Jak se to pak může projevovat?
Děti se potýkají například s tím, že nevnímají pozitivně svoje tělo, ať už je to tělo s nadváhou nebo naopak extrémně hubené. Mají potom problémy chodit do stejných vrstevnických skupin, třeba do školní třídy, jsou plné úzkosti, bojí se sociálních reakcí a očekávání. Dávají potom přednost tomu, že jsou raději někde v uzavřeném prostředí doma.
Máme dnes i vysoké procento dětí, které odmítají navštěvovat školu, protože ji obecně vnímají jako nepřátelské prostředí, a to nejenom kvůli tomu, že je tam škola a učení, ale také kvůli často netolerantním spolužákům.
To je samozřejmě velká práce pro pedagogické sbory, případně pro psychology, speciální pedagogy, výchovné poradce, metodiky prevence a tak dále, aby se věnovali tomu, jaké je klima ve školách a třídách. Jak ty děti mezi sebou komunikují, jak dokážou tolerovat druhé, jak reagují na agresivní jednání a také, jak škola přistupuje k hodnocení toho, když se ve škole stane něco spojeného s násilím.
Faktorů ovlivňujících agresivitu dětí je tedy mnoho.
Je jich mnoho, ale ty základní jsou vždy stejné. Na prvním místě je rodina, pak také to, jak se o podobných věcech komunikuje ve škole, a v neposlední řadě jsou zásadní faktory, které jsou nad rámec školy, může jít například o sociální sítě, ale nejen o ty.
Může jít i o nějaký nabalující se efekt, kdy případů přibývá, protože se děti navzájem napodobují?
I to určitě může hrát roli. Vždy to tak bylo, ve společnosti máme tendenci různé drastické činy napodobovat. Právě z tohoto důvodu v tom hrají velkou roli i média, obzvlášť například v nedávné hodonínské kauze, kde šlo z mého pohledu téměř až o lynč. I ta mediální hysterie té situaci většinou vůbec nepřispívá, spíše naopak.
Média nemohou psát romány, poskytují informace ve zkratce, ta ale v těchto případech může často spíše uškodit než pomoct.
Je možné tomu nárůstu agresivity mezi dětmi nějak zabránit?
Musíme hlavně komunikovat, mezi sebou navzájem i s dětmi, umět dětem některé věci vysvětlit. Fakt je ten, že děti v dospívání tendenci ke komunikaci s rodiči nemají, takže tam si musí rodiče všímat například toho, jestli je jejich dítě najednou nápadně jiné, jestli se uzavírá samo do sebe, je úzkostné a začne mít úplně jiné projevy chování, než které mělo dosud. V takových případech by rodiče vždy měli zpozornět, možností toho, co se může dít, je spousta, od šikany až po zapojení do nějaké nesprávné party a tak podobně.
Rodiče musejí přispívat k tomu, aby se děti v domácím prostředí cítily bezpečně, aby jako rodiče nevytvářeli prostředí plné napětí, úzkosti a případně konfliktů a problémů, které se potom mohou promítat do chování dětí.
Ve školách by pak děti měly být dobře seznámeny s pravidly a s následky toho, když dítě udělá něco v rozporu s pravidly školy nebo etiky v rámci soužití v kolektivu. Děti ve škole často tráví více času než potom doma s rodiči, i působení ve škole je pro ně proto důležité.
