Přibylo trestných činů z nenávisti. Proč to může být i „dobrá“ zpráva

Necelá polovina trestných činů z nenávisti byla loni spáchaná on-line. „Právo platí i na internetu, což si někteří pachatelé neuvědomují,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy náměstek pro službu kriminální policie a vyšetřování Vojtěch Motyka.

Policie i veřejnost se podle něj na tyto trestné činy v posledních letech zaměřují výrazně víc, na některých místech proto vzrostl počet oznámení.

Pomoci mohlo také to, že vznikl v roce 2020 speciální odbor v Praze, který se zabývá extremismem, terorismem, ale i nenávistnými projevy na internetu. Letos vznikla také Národní centrála proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě. Ta se zaměřuje na nejzávažnější případy předsudečného násilí.

Na ochranu před nenávistnými projevy a výpady kvůli orientaci, identitě či zdravotnímu postižení se ve čtvrtek zaměřili také experti a neziskové organizace na odborné konferenci v Praze. „Jejich role v rámci pomoci obětem trestných činů je nezastupitelná,“ podotýká Motyka.

Negativních příspěvků na sociálních sítích je nepřeberné množství. Jak poznat, že už je něco za hranou zákona?

Člověk by měl zbystřit, když vidí konkrétní výzvu k násilí, dehumanizaci, omezování lidských práv a podobně. To jsou kategorie, kterým se policie věnuje. Je mi jasné, že ne všechno lze postihnout – komentářů na sociálních sítích jsou tisíce. Ale neměli bychom vůči nim být lhostejní jen kvůli tomu, že jich je hodně.

Jak se mám zachovat, když si nenávistného příspěvku na sítích všimnu?

Je to samozřejmě individuální odpovědností každého z nás. Doporučuju, abychom nebyli lhostejní a nepřehlíželi útoky na druhé. Způsobů kontaktování police je vícero – od fyzického oslovení jakékoli policejní služebny přes zavolání na linku 158 po oznámení přes e-podatelnu či Portál občana.

Často slyšíme, že společnost je rozdělená a lidé v ní jsou agresivnější. Podepisuje se to i na činech z nenávisti?

To je na diskuzi, ale nemyslím si, že to platí vždy absolutně. Jsou tradiční ohrožené skupiny, například z důvodu náboženství, barvy pleti, rasy a podobně, na které se útočí dlouhodobě bez ohledu na to, co ve společnosti zrovna rezonuje.

A pak jsou samozřejmě ad hoc společenská témata, která fungují jako nové katalyzátory útoků, například uprchlická krize. Dlouhodobě ale převažují nenávistné skutky namířené proti tradičně ohroženým skupinám, přestože v určitém období mohou ta nová témata být skutkově početnější.

Co ještě patří mezi ta nová témata?

Zcela jistě mezi ně řadím pandemii covidu-19, válku na Ukrajině a uprchlickou krizi. To jsou témata, která umocnila útoky na sociálních sítích a která v posledních dvou, třech letech výrazně vstoupila do oblasti nenávistných trestných činů.

Od začátku ruské invaze to bude rok. Měnilo se nějak množství nenávistných projevů motivovaných tímto konfliktem?

Největší koncentrace nenávistných projevů byla na počátku války. V tomto ohledu dobře zafungovala prevence ze strany státního zastupitelství, policie a dalších veřejných autorit, které jasně deklarovaly, že některá vyjádření mohou být trestná. Jsem toho názoru, že to byl dobrý preventivní nástroj, který mohl mnohé z potenciálních pachatelů odradit.

Kolika případy jste se zabývali?

Za minulý rok policie eviduje celkem 291 trestných činů, které mají přímou souvislost s válečným konfliktem na Ukrajině. 87 z nich se týká schvalování agrese a dalších obdobných způsobů adorace ruské válečné agrese, přičemž ve 49 případech bylo zahájeno trestní stíhání. Výrazně byly zastoupeny projevy na sociálních sítích, které agresi vyzdvihovaly nebo schvalovaly.

Máme za sebou také několik voleb, nedávno jsme sledovali vyhrocenou prezidentskou kampaň. Projevuje se i toto téma v kriminalitě z nenávisti?

Lidé reagují na nejrůznější exponovaná témata, a to i v podobě nenávistných komentářů na sociálních sítích. Když se ohlédnu na prezidentské, ale i parlamentní nebo senátní volby, vždy najdeme nějaké nenávistné komentáře.

Poměrně zásadně je ovlivňují i dezinformační média, která mnohdy fungují jako katalyzátor radikalizace. Pražská policie z voleb například řeší vytvoření webu, který lživě informoval o smrti jednoho z prezidentských kandidátů. Tato věc je řešena pro podezření ze spáchání trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda, pachateli hrozí v zákonné sazbě trest odnětí svobody až tři léta. Nemyslím si ale, že by poslední prezidentská volba vygenerovala bezprecedentní masivní nárůst nenávistných komentářů, který by nás překvapil.

Kdy vás tedy něco překvapilo?

Občas mě zarazí popis brutality, kterým pachatel hrozí či vyhrožuje oběti. Například komentáře, kdy pachatel vyhrožoval ženám v oblasti sexuálního násilí. Jsem kolikrát překvapen, jak jsou agresoři schopni brutálně popisovat, jak moc by oběti ublížili, a to například jen kvůli tomu, že oběť měla opačný názor na témata ve společnosti.

Dále si vzpomínám na organizované výpravy či agresivní kontaktování veřejných autorit během pandemie covidu-19 v místě bydliště jen proto, že (agresoři) nesouhlasili s konkrétním opatřením. Překvapilo mě, kam až jsou schopni zajít. Rovněž mě zarazila i četná podpora a adorace ruské agrese na Ukrajině na sociálních sítích. Tyto případy mě skutečně překvapily, ale toto k té policejní práci asi patří.

Mluvíte teď o nenávisti na internetu. Jaký je podíl mezi tím, co řešíte on-line a co v reálném světě?

Co se týče evidovaného nápadu trestné činnosti za minulý rok, tak dle statistik kriminality bylo na celém území Česka evidováno celkově 282 trestných činů z nenávisti, z toho bylo 110 spácháno v prostředí internetu. Na Prahu jich připadá 157, na internetu bylo spácháno 70 z nich, mnoho na sociálních sítích. Je to bohužel přirozené, neboť pro pachatele je internet nejdostupnější nástroj s možností okamžitě napadnout svoji oběť.

Kde je hranice mezi tím, kdy je názor jen nevhodný a kdy trestný?

Pro mě osobně je jasné překročení hranice explicitní výzva k násilí, omezování lidských práv nebo dehumanizace obětí. To jsou kategorie, které překračují práh tolerance v demokratické společnosti.

V praxi nastávají situace, kdy jsou na posouzení komplikované některé implicitní projevy, které musíme dávat do souvislosti a ptát se: Na co je útočeno? Jaká je společenská škodlivost a jaký je dopad na chráněný zájem? Kromě naplnění všech zákonných znaků konkrétního trestného činu se hodnotí také mnoho podpůrných skutečností. Třeba to, jak moc je konkrétní komentář sdílen, jaký byl jeho reálný dopad nebo jestli to není pouze izolovaný příspěvek, který nikoho nepohoršil.

Co argument svobody projevu?

Vždy respektujeme ústavní právo jednotlivce na svobodu projevu. Odmítám některá tvrzení, že jsme cenzoři a že všechny opačné názory postihujeme; vždy dáváme do kontextu, jestli je daný projev natolik společensky škodlivý a současně naplnil všechny zákonné znaky nutné pro konkrétní skutkovou podstatu trestného činu.

A navíc v trestním řízení to není pouze o policejním orgánu, ten stojí většinou na jeho počátku. Je tam vždy zákonný dozor státního zástupce, případně soudu. Nemluvě o řádných a mimořádných opravných prostředcích pro konkrétní věc. Tímto vzniká procesní kontrola, jestli nebylo nezákonně vstupováno do práv jednotlivce.

Nenávistného obsahu na internetu je obrovské množství. Jak řešíte, kterým případem se budete zabývat, a kterým ne?

Internet je s nadsázkou nekonečné moře, takže není v reálných silách policie odhalovat a šetřit veškeré nenávistné komentáře, které tam jsou. Musíme si stanovit konkrétní priority a určit strategii, čemu se budeme věnovat.

Na co se tedy zaměřujete?

Reagujeme na veřejnou diskuzi, na exponovaná témata – ať už to byla pandemie covidu-19, uprchlická krize, nebo volby. Současně se dlouhodobě věnujeme tradičním ohroženým skupinám. Další podněty nám lidé oznamují cestami, které už jsem dříve popsal, nebo taktéž prostřednictvím neziskových organizací. Právo platí i na internetu, což si někteří pachatelé neuvědomují.

V posledních letech vzrostl počet nahlášených trestných činů z nenávisti. Čím je to dané?

Je to kombinace vícero faktorů. Jeden z nich je určitě dynamický rozvoj a běžná dostupnost sociálních sítí, tedy okamžitá možnost pro pachatele ihned zaútočit na svoji oběť. Ale taktéž i vzrůstající důvěra ze strany veřejnosti vůči policii, kdy se mnohem častěji obracejí poškození na policii s konkrétním případem.

Co ji způsobuje?

Nenávistné trestné činy jsou velmi zraňující, zejména tehdy, pokud se útočí na vaši osobní integritu – například z důvodu náboženství, barvy pleti, sexuální orientace. Pro samotné poškozené je to velmi náročné a mnohdy nejsou schopni jít bez odborné pomoci na policii. Nicméně díky neziskovým organizacím (např. Poradna Justýna, pozn. red.) dochází k pomoci těmto poškozeným a logicky taktéž i k nárůstu oznamování na policii. Jejich role v rámci pomoci obětem trestných činů je v tomto směru nezastupitelná.

V tomto ohledu je důležitá prevence a vzdělávání, přičemž toto téma výrazně podporujeme a taktéž i inovujeme. Současně se účastníme odborných konferencí, spolupracujeme s neziskovým sektorem nebo sdílíme zkušenosti s kolegy v zahraničí. V Praze vznikl v roce 2020 samostatný Odbor extremismu a terorismu, který má ve své gesci trestné činy z nenávisti a Národní centrála proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě, která se na danou oblast rovněž zaměřuje z pohledu těch nejzávažnějších věcí.

Problematikou se zabýváte asi deset let. Mění se z vašeho pohledu nějakým způsobem podoba těchto trestných činů?

Jak už jsem zmiňoval dříve, dlouhodobě se utočí na tradiční ohrožené skupiny a poté ad hoc v souvislosti s exponovaným tématem ve společnosti. Nejčastěji se objevují v rámci nenávistných komentářů dehonestující útoky, výzvy, schvalování a podněcování k násilí, dehumanizace, výzvy k omezování práv.

Co se ale výrazně proměnilo, je profil pachatele, v kontextu pojetí současných nenávistných trestných činů a obecně konceptu extremismu. Co v současné době výrazně ovlivňuje četnost nebo témata nenávistných trestných činů, tak je vliv dezinformačních aktivit, které radikalizují a ovlivňují účastníky procesu v kontextu nenávistných komentářů na sociálních sítích.

Je nějaký typický pachatel?

Budu-li hodnotit ze své praxe, současný typický pachatel nenávistných trestných činů je kdokoli z veřejnosti bez vazby (či zjevné vazby) na tradiční extremistickou scénu. Právě absence této vazby na tradiční extremistická hnutí je typická pro pachatele nenávistných projevů dnešní doby, kteří převažují ve zjištěných případech v oblasti nenávistných trestných činů. Obě skupiny ale mají stejný či obdobný objekt zájmu – chráněné hodnoty společnosti, na které útočí.

A jak často se je daří potrestat?

V odhalování a dotahování věcí do konce ušla policie kus cesty, troufám si říct, že v tom jsme úspěšní. Přesto je stále co zlepšovat, například být více ofenzivní, zejména ve vyhledávání vlastních věcí. Bohužel pachatelé budou vždy o krok vepředu. V rámci nenávistných trestných činů na sociálních sítích, které dominují, převažují převážně v rámci soudních trestů peněžité tresty a podmíněné tresty.