Příběhy ruské menšiny v Česku: „S ruskou zmrzlinou se cítím jako vrah.“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mlčky během úterního dopoledne provizorně opravuje mladý muž izolepou skleněnou výplň dveří do obchodu zaměřeného na potraviny z bývalého sovětského bloku u výstupu z metra Hůrka.

„To aby se zákazníci neporanili,“ vysvětluje rozrušená prodavačka z prodejny, která v azbuce láká na nostalgicky známé chutě z dětství.

Další obchod za rohem, který má výlohy popsané azbukou, pro jistotu přelepil přídavná jména „ruské“ na poutačích.

Obec za Prahou, o které se mluví v souvislosti s vysokou koncentrací ruských majitelů domů, symbolicky vyhlásila sbírku pro Ukrajinu. Čechorus Andrej S. mluví o tom, že svoji rusky mluvící manželku raději schovává doma. „Je velice smutné, že když jde rusky mluvící žena s dítětem do parku, může ji tam klidně někdo napadnout,“ líčí aktuální pocity muž, který v České republice vystudoval základní, střední i vysokou školu a se svojí ženou se potkal v nemocnici v Moskvě.

Invaze ruské armády na Ukrajinu tedy už negativně dopadá na obyčejné ruské občany žijící v Česku. Z rozhovorů, které Seznam Zprávy vedly v lokalitách, kde je největší koncentrace rezidentů z postsovětských zemí, vyplývá, že se tady lidé snaží držet stranou, méně mluvit v ruštině na ulicích a někteří i skrytě podporují Ukrajinu.

Blízké okolí stanice metra Hůrka je známé vysokou koncentrací Rusů. Dokonce si lokalita vysloužila v minulosti v médiích označení „Malá Moskva“. Náhodný návštěvník to pozná zejména díky tomu, že se zde v těsném sousedství nachází vedle velkého supermarketu rovnou čtyři prodejny s potravinami z Ruska či Ukrajiny a dalších postsovětských zemí.

Před válkou na Ukrajině zde na ulicích kolemjdoucí často zaslechl hovory ve východoevropských jazycích. V úterý, pátý den války, je znát, že se rusky hovořící lidé straní. Pokud telefonují, tak tiše a v odlehlejších částech Slunečního náměstí a na sídlišti Nové Butovice. Když se k nim člověk přiblíží, očividně znejistí.

Důvodem obav může být mimo jiné i snaha o rozbití dveří obchodu s postsovětskými potravinami, zmíněná v úvodu článku.

„Kdo to udělal, to pravdu nevím. Já jsem jenom prodavačka. Měla jsem tři dny volno, vrátím se a tohle,“ líčí reportérovi žena v obchodě.

Je vidět, že má slzy na krajíčku a po ruce má velkou roli papírových ubrousků. „Já nic nevím, opravdu,“ reaguje na otázku, jak si vysvětluje, že útok cílil zrovna na její obchod.

Podobně jako další ženy pracující v obchodech s postsovětskými potravinami nechtěla být zmiňovaná na jméno a nebylo jí příjemné ani to, že se dostala do pozornosti novináře v souvislosti s válkou na Ukrajině. Většinou otázky odbývají prohlášením, že „tady žádná politika“.

Tato prodavačka ale ještě reportéra zastaví a celou situaci postaví na hlavu, když řekne, že je Ukrajinka a bojí se o svoji zemi. „Napište, že je skvělé, jak Češi Ukrajině pomáhají!“ trvá na svém při loučení.

Útok na dveře obchodu se začal probírat i na facebookové skupině zaměřené na dění v okolí s názvem „Luka, Lužiny, Stodůlky a okolí“. Uživatelé většinou čin odsuzují. „Myslela jsem, že v roce 2022 jsme trošku jinde… Smutné,“ píše například majitel jednoho z profilů.

Prodavačka z dalšího obchodu vzdáleného několik málo desítek metrů, který se také zaměřuje na potraviny z bývalého Sovětského svazu, mluví o tom, že to museli udělat nějací „debilové“. „To se mohlo stát i bez války. Mohl to být opilec,“ myslí si nevysoká žena s krátce střiženými šedivými vlasy a brýlemi, které má na šňůrce svěšené na hrudníku.

„U nás všechno v pohodě,“ odmítá, že by se s válkou na Ukrajině změnila atmosféra i v jejím obchodě.

Na dotaz, proč nemají například symbolicky vyvěšenou vlajku Ukrajiny, reaguje, že je to obchod. „U nás zákazníci. Ne politika,“ snaží se kostrbatější češtinou vysvětlit přístup ke konfliktu.

Další nedaleký obchod s ruskými, ale i ukrajinskými potravinami ovšem udělal minimálně dvě viditelné úpravy. Přelepil zmínku o tom, že jde o „ruské“ potraviny. „Je to na podporu Ukrajiny,“ vysvětluje žena v obchodě.

Zakrývání slova „ruské“ odsuzuje strojvedoucí Andrej S., který v Česku žije od 90. let a mluví o tom, že se cítí být na pomezí mezi Čechem a Rusem.

„Každý, kdo mluví rusky, je teď automaticky podčlověk. Na obchodech s ruskými potravinami se umazává slovo ruské, když si jdu koupit ruskou zmrzlinu, cítím se jako vrah. A nedej bože, když se svou ženou, která češtinu tolik neovládá, venku mluvím rusky,“ shrnuje Andrej pocity, které poslední dny zažívá.

V první řadě odsuzuje, že umírají nevinní lidé ve válce. A zmiňuje i to, jak konflikt dopadá na rusky mluvící obyvatele v Česku, vedle atmosféry mluví i o byrokracii.

„Narodil se mi syn, ale hlavně kvůli vlně restrikcí a sankcí a zákazů mám problém ho v České republice zaregistrovat. Zavírání ambasád pro obyčejné lidi poškodí pouze obyčejné lidi. K ukončení války to podle mě nebude mít absolutně žádný vliv,“ zmiňuje jednu z komplikací Andrej.

Setkává se prý s českými dotazy typu: „co to tam ten Voloďa dělá, mu to rozmluv, ne?“, na které se snaží reagovat, že on sám těžko cokoliv zmůže. A dodává, že v práci spolupracuje s Ukrajincem, se kterým může díky ruštině probírat složitější technické věci.

„A klidně veřejně řeknu, že kdyby někdo z uprchlíků chtěl na českou železnici, budu jeden z prvních, kdo jim pomůže a ukáže jim, jak se co nejlépe integrovat,“ dodává Andrej.

Redakce Seznam Zpráv mluvila i s dalším Rusem, který pracuje v pražské firmě a pomáhá s vypravováním kamionů s humanitární pomocí na Ukrajinu. Přál si zůstat v anonymitě. „Existují pro nás určitá rizika,“ snaží se vysvětlit své důvody.

„Nakládáme kamion, pracuje u nás 25 lidí, z Ruska, z Ukrajiny, z Běloruska i z Česka. Včera jsme pracovali do hluboké noci a třídili pomoc. Chceme dát vědět lidem, že se také snažíme pomáhat,“ říká muž.

Na Ukrajinu se snaží dovézt podle svých slov léky, povlečení, prostěradla a deky, ale i hračky pro děti. Jeden kamión už vyjel, další má vyrážet během středy.

O obci Trnová, která se nachází těsně za Prahou, se často píše v souvislosti s početnou ruskou komunitou. Samotné satelitní městečko složené s víkendových chatek, domů, ale i honosných vil ovšem působí během všedního dopoledne jako město duchů.

Na dětském hřišti vedle obecního úřadu žena domlouvá zhruba tří- až čtyřletému klukovi, že už je čas jít domů. Reportérovi vysvětluje, že Rusové většinou domy dlouhodobě pronajímají, nebo se s Čechy příliš nestýkají.

„Ty tady neuvidíte. Moc tady nejsou. Tady se nic neděje,“ zhodnocuje atmosféru v obci žena.

Druhá žena s kočárkem zhruba o hodinu později a na druhém konci obce popisuje, že Rusy mají za sousedy. „Vůbec o nich nevíte. Poznáte to jen podle toho jejich vkusu, té honosnosti,“ vysvětluje.

„Já jsem z toho byla nejdřív nervózní, že tady je tolik Rusů, ale jak jsou z bohatší sorty, tak si žijí sami pro sebe, dodává žena s kočárkem.

Starosta obce Zdeněk Pekárka mluví podobně. „Setkáváme se tady s lidmi napříč ze všech postsovětských republik a je to úplně v klidu. Z mého pohledu jsou to lidé, kteří dodržují česká nařízení více než mnozí Češi. Neobchází je. Máme Rusa, Ukrajince, Bělorusa, Gruzínce i Ázerbájdžánce,“ říká starosta Trnové.

Od pondělí ovšem obec vyhlásila vlastní sbírku na pomoc Ukrajině a symbolicky se tak postavila jednoznačně na jejich stranu. Starosta dodává, že na sbírku mu přinesl peníze i místní muž právě z bývalého Sovětského svazu, který si přál zůstat v anonymitě.

„Vyjádřili jsme se. Chtěli jsme jako obec dát transparentně peníze. Cítíme to tady všichni stejně, normální lidé konflikt nechtěli,“ vysvětluje Pekárka.