Při propouštění by lidé v Liberty dostali až 13 platů. Raději by ale práci

Tisíce zaměstnanců Liberty Ostrava a další tisíce lidí, kteří jsou s provozem hutí pracovně svázaní, zůstávají třetí týden v nejistotě. Tovární kolos je od 22. prosince v útlumu. Většina pracovníků je doma na překážkách zaměstnavatele a pobírá sto procent platu.

Lidé nemají jasno, co s provozem vlastník, indicko-britský ocelářský magnát Sandžív Gupta, zamýšlí.

„Musím se přiznat, že s korporátní komunikací úplně spokojení nejsme. Na té úrovni bychom mohli dostávat více informací,“ říká odborářský předák v Liberty Petr Slanina.

Huť čelí finančním pohledávkám více věřitelů, mimo jiné dluží dvě miliardy dodavateli energií Tamech Czech, který má provoz přímo v rozlehlém areálu.

„Všechno se bude odvíjet od domluvy těchto dvou soukromých firem,“ zdůrazňuje Slanina, který je jako zástupce zaměstnanců rovněž členem dozorčí rady oceláren.

Jeden z vašich odborářských kolegů mluvil v souvislosti s děním ve firmě o „vážné situaci“. Jak ji vnímáte vy?

Situace je opravdu velice vážná, protože všichni zaměstnanci, kromě těch, kteří tady musí zajišťovat nezbytný chod, jsou doma na překážkách na straně zaměstnavatele. Máme dohodnuté, že jsou doma za 100 procent mzdy, což je aspoň taková malá obezlička. Nicméně zaměstnanci ze situace nijak nadšení nejsou, protože samozřejmě všichni chodíme do práce s nějakou vyhlídkou budoucnosti. Teď panuje velká nejistota.

Vedení hutí původně slibovalo obnovu provozu na začátek roku, pak odložilo start provozu o týden. Mluvilo se o devátém lednu, jenže ani teď nic restartu nenasvědčuje.

Všechno se bude odvíjet od toho, jak se mezi sebou dohodnou Liberty Ostrava a její dodavatel energií Tameh. Zaměstnanci nejsou v práci hlavně kvůli tomu, že nemají zajištěné hygienické podmínky. Chybí teplo a teplá voda. Všude je zima. Budovy, haly. Nic z toho se nevytápí. Jenom tam, kde jsou přímotopy či optimalizační jednotky, se dá přitápět.

Vysoká pec je od loňska v takzvaném útlumu. Je vůbec reálné ji v brzké době znovu dostat do plného provozu?

Je to reálné, ale jak jsem řekl: vše se odvíjí od domluvy dvou soukromých firem. Jen se obávám, že se ta jednání neodehrávají tady v Ostravě. Firmy vlastní zahraniční majitelé a jednání vedou na vyšších úrovních.

Máte informace, kdy jsou další jednání na programu?

Nemám.

Jste jako zaměstnanci spokojení s komunikací vedení firmy?

Odpověď bych rozdělil na dvě části. Na komunikaci s místním managementem a pak tu s korporátním vedením. Musím přiznat, že s tou korporátní úplně spokojení nejsme. Na té úrovni bychom mohli dostávat více informací.

Je za vás reálné vrátit provoz do normálu?

Jako reálné to stále vidím. Už z toho pohledu, že jsme na konci roku podepsali novou kolektivní smlouvu na tři roky. Zajišťuje řadu věcí. Předpokládám, že náš majitel má také eminentní zájem na tom, aby firma dál fungovala.

Mluvíte o nové kolektivní smlouvě. Co tedy zaměstnancům zaručuje?

Zahrnuje všechny benefity, které jsme doposud měli. Největší benefit při té nejistotě spočívá v tom, že zaměstnanci mají v případě propouštění možnost odstupného ve výši až třináctinásobku platu. Záleží na počtu odpracovaných let. Přesné částky a roky vám teď z hlavy neřeknu. Základní zákonné odstupné se podle odpracovaných let zvyšuje.

Zmínil jste náladu mezi kolegy. Je už situace hodně vypjatá?

Samozřejmě. Situace už trvá hodně dlouho, asi rok. Zaměstnanci ji vnímají dost nervózně. Propisuje se do toho kombinace více věcí: ekonomická krize, krize v ocelářství a vrcholí to sporem dvou firem o dodržování smluv.

Huť má tradici přes 70 let. Dovedete si představit, že by úplně zanikla?

Nechci si to ani představit. Pořád věřím, že vzhledem ke krokům, které se dělají na ochranu provozu, je reálné vrátit do normálu.

Pokud by přece jen podnik padl, jaké důsledky by to podle vás pro region mělo?

Pořád si myslím, že huť jako taková nastavuje pracovní standardy, jaké mají být ve firmách. Jak co se týče benefitů, tak mezd. Práci by následně muselo hledat ne šest tisíc lidí, ale 20 až 30 tisíc zaměstnanců, kteří jsou na hutě navázaní. Také by celkově klesla životní úroveň na severní Moravě, protože by se snížila konkurence mezi zaměstnavateli.

Zmínil jste desítky tisíc navazujících míst, můžete uvést příklady?

Huť s obdobnou technologií měla dříve 20 tisíc zaměstnanců. Od devadesátých let se tady spousta služeb externalizovala. Mluvíme o úklidu, stravování, i některé technické věci zajišťují externí firmy. Třeba údržbu, chod některých agregátů. Je toho spousta. Firma už jen rozlohou odpovídá velikosti malého města. Od toho se vše vyvíjí. Musí fungovat jako celek – od opravy budov, technického zajištění. I na rozjezd vysoké pece jsou potřeba externí firmy. Mohli bychom uvést řadu dalších příkladů.

Dáváte si osobně nějaký časový limit, kdy ještě budete vyčkávat s dalšími kroky?

Zaměstnanci mají na překážkách zaměstnavatele 100 procent platu. Samozřejmě se jich situace dotýká nepřímo, protože se dostávají do nekomfortní situace. Nejzazší hranice je, pokud by byli zaměstnanci nějak krácení na mzdě.

Což se zatím neděje. Máte plán, co budete dělat, pokud majitelé platit přestanou?

V tom bych nepředbíhal. Nejsem jediný v odborech, je to o kolektivním rozhodnutí.