Před bombami utekli i studenti cirkusové školy. Ujala se jich La Putyka

Z ostřelovaného Kyjeva utekli do bezpečí i studenti Kyjevské akademie estrádního a cirkusového umění. Zatím jedenácti studentů z fakulty věnující se cirkusovému umění se v Česku ujali ti nejpovolanější – divadelní soubor Cirk La Putyka. Teenageři do 17 let u něj našli nejen azyl, ale také zázemí pro trénink, který pro svá studia nutně potřebují.

Skupinu jsme navštívili ve středu odpoledne, kdy se v holešovickém zázemí La Putyky ukrajinští studenti sešli na trénink. V Praze jich je zatím 11, spolu s nimi utekla jedna lektorka, tři matky a také prorektorka akademie Nina Araya Berriosová. Ta do Česka přicestovala teprve včera. Nyní se snaží do Prahy dostat další studenty. S některými však s postupující válkou dočasně ztratila kontakt.

Studenty její akademie do Prahy pozval přímo principál La Putyky Rostislav Novák. „Najednou mi na WhatsAppu přišla zpráva od nějakého Rosti Nováka, že nám nabízí své sídlo. Nikdy předtím jsme se neviděli. Byl první, kdo nám něco takového nabídl. Ležela jsem v posteli, zdáli jsem slyšela bombardování a říkala jsem si: kdo je ten chlapík, neznám ho,“ popisuje Nina první kontakt s La Putykou.

S Novákem si začala psát, nabídl jí 35 míst. Podívala se na webové stránky La Putyky, aby zjistila, co je organizace vůbec zač, a rychle se rozhodla. „Říkala jsem si: zkusme to, jaké jiné možnosti máme? Studentům nabízí bezpečí, jídlo, místo na spaní a na trénink. To bylo pro mě v tu chvíli víc než dost,“ říká.

A jak příběh vypadá z pozice Rostislava Nováka? V době, kdy ruská armáda vtrhla na Ukrajinu, prý ležel s celou rodinou s covidem. Nebylo mu dobře a zprávy z Ukrajiny tomu nepřidaly. „Po 12 hodinách přemýšlení mě napadlo oslovit cirkusovou subkulturu na Ukrajině. Našel jsem školu v Kyjevě, napsal na všechny e-maily a telefonní čísla a pak jen čekal na reakci. Ozvala se Nina a pak to nabralo šíleně rychlý spád,“ popisuje Novák. S Ninou ani s nikým ze školy se neznali, nikdy se neviděli. Principál ale jasně věděl, že chce pomoct někomu z cirkusové komunity.

To se celkem rychle povedlo. Část studentů se do Prahy dostala s dobrovolníky, pro část si pražští umělci sami přijeli. „První lidi jsme dovezli vlastní dodávkou, kolegové jeli nablind nejdřív do Polska, pak zjistili, že ty děti jsou na Slovensku. Bylo to trochu divoké,“ popisuje projektový manažer La Putyky Pavel Uhřík. U dalších studentů se prý už spolehli na jiné dobrovolníky. „Řídili jsme se prosbou neziskových organizací, které prosily, ať už lidé nejezdí na hranice nablind, aby tam nebyl chaos,“ dodává jeho kolega David Ostružár, který teď spolu s ním zajišťuje všechny náležitosti pobytu ukrajinských studentů.

Nejvíc je překvapilo, že některé z dětí cestovaly do Česka úplně samy. Po cestě měly jako záchytné body jen některé pracovníky humanitárních organizací, kteří je nasměrovali dál.

Sami se na cestu vydali i Daniel a Ivan, které potkáváme v tělocvičně La Putyky, kde trénují akrobacii na tyči. Čekají, až akrobatka La Putyky dokončí taneční trénink s jejich spolužačkami.

Oběma je 17 let, jen tak tak proto unikli branné povinnosti. Zhruba polovina jejich spolužáků, kteří jsou už starší, takové štěstí neměla. Stejně tak mužští učitelé a lektoři.

Daniel cestoval sám ze Záporoží. Jihoukrajinské město ležící na řece Dněpr se na titulky světových novin dostalo před několika dny, kdy ruská armáda ostřelovala tamní jadernou elektrárnu.

Danielův otec doma zůstat musel. „A maminka tam s ním chtěla zůstat,“ říká černovlasý kluk, který když stojí u žíněnky, vypadá trochu nejistě. Nejistota ho opustí ve chvíli, kdy s lehkostí vyšplhá na tyč a předvádí nám své umění. Do artistické školy ho jako malého přivedl jeho otec a Daniela to chytlo.

Jeho kamarád Ivan, původem ze Lvova, se pro studia na cirkusové škole rozhodl jako osmiletý. „Starší bratr mě tehdy vzal na podobné vystoupení a mně se to moc líbilo,“ popisuje Ivan. Jeho bratr musel zůstat doma na Ukrajině. Stejně tak rodiče. Oba jsou totiž profesionálními vojáky.

Doma v Kyjevě původně chtěla zůstat i prorektorka Nina. Věřila, že vše mentálně zvládne. Její odhodlání změnilo pravidelné ostřelování města. „Několik nocí jsem nespala, na bombardování se nedá zvyknout. Něco spadlo ze stolu a já nadskočila hrůzou. Začalo to být hodně únavné a plánovali jsme, jak se z města dostat,“ popisuje.

Nakonec utekla s manželem, který je Chilan, a také se svojí matkou. Pětaosmdesátiletý otec se rozhodl v Kyjevě zůstat. On a jeho velký pes. „Přesvědčovali jsme ho, ať jde s námi. Podařilo se nám sehnat benzin do auta, takže jsme mohli hned odjet. Řekl, že nepojede,“ popisuje a poprvé za celou dobu vyprávění se jí zalijí oči slzami.

S tatínkem je v dennodenním kontaktu. Je prý velmi optimistický a má se dobře. „Ale já doopravdy nevím, jestli se má fakt dobře, nebo jestli se mě jen snaží uklidňovat,“ povzdychne si.

Nyní v Praze pracuje na tom, aby do La Putyky dostala ještě další studenty. Zároveň organizuje přesun studentů na další místa. V uplynulých dnech nabídly své prostory cirkusové organizace v Budapešti a Berlíně. Jedná se skoro o dvě stovky míst pro studenty i jejich rodiče a pedagogy.

La Putyka se podle Nováka bude snažit studentům vytvořit takový program, jaký měli na škole v Kyjevě. „Mají angličtinu, tanec, herectví a všechny formy cirkusových disciplín, které trénují – akrobacie, vzdušná akrobacie, Chinese pole, žonglování a tak dále,“ popisuje Novák. Studenti v areálu holešovické tržnice, kde trénují, mají zajištěno i ubytování.

Zda se budou muset zapojit i do českého běžného středoškolského vzdělávání, zatím nikdo neví. Jejich studijní program se od českého v mnohém liší. Nejbližší by mu mohla být možná nějaká konzervatoř.

S lektory studenti komunikují anglicky. Snaží se naučit i trochu česky. Na stěnách tělocvičny si napsali alespoň základní fráze a slovíčka v češtině i ukrajinštině. Jejich primární cíl je ale trénink, trénink a zase trénink.

Podle Niny je cirkusová akademie velice specifická škola. Poskytuje vzdělání dětem od 15 let, což je něco jako obdoba střední školy, ale zhruba ve 20 letech získávají bakalářský stupeň vzdělání a po půldruhém roce pak magisterský stupeň.

„Na Ukrajině je to zvláštní. Když chcete pracovat v cirkusu, kterých máme dost, musíte mít alespoň bakalářský stupeň. Bez něj nemůžete v cirkuse oficiálně pracovat,“ vysvětluje. Její škola, která je provozovaná státem, je jediné místo, kde toto vzdělání mohou získat. O její kvalitě podle Niny svědčí i fakt, že prý kolem 40 procent artistů ze světoznámého Cirque du Soleil je absolventy právě této školy.

Ještě v první polovině tohoto roku by někteří studenti měli absolvovat, mít zkoušky. Jak to bude, si Nina netroufá odhadnout. „Je to ještě příliš daleko,“ říká. Všechny kroky musí konzultovat s ukrajinským ministerstvem školství. To zatím studentům i učitelům nařídilo prázdniny. „To mimo jiné znamená, že poslední výplata nám přišla před měsícem a zastavená jsou taky stipendia pro nejlepší studenty. Všechny peníze teď jdou na válku,“ povzdychne si. Životy studentů a učitelů kyjevské akademie se v uplynulých týdnech smrskly jen na potřebu bezpečí, jídla a střechy nad hlavou. Stejně tak jako u ostatních Ukrajinců.

Že by se část teoretického studia přesunula na internet, jako tomu bylo za pandemie covidu, je pro prorektorku zatím nepředstavitelné. Ne všichni učitelé, ale i žáci jsou totiž v bezpečí v některé ze středoevropských či západoevropských zemí.

„Ve chvíli, kdy vás bombardují, jste ve sklepě, nemůžete řadu nocí spát, se nemůžete soustředit na online výuku.“