Prázdnější České Švýcarsko už neuvidíte, přijeďte, vyzývají podnikatelé

I když požár v Českém Švýcarsku zasáhl jen část národního parku, návštěvníci ve velkém ruší pobyty. Někteří ubytovatelé hlásí zrušené rezervace až do října a tvrdí, že po dvou covidových letech je to pro ně likvidační.

Na situaci zareagovala Kristýna Turynová, autorka projektu Úžasná místa v Česku, která z oblasti pochází. Skrze sociální sítě se snaží lidi přesvědčit, že národní park nabízí řadu dalších atraktivních míst, která jsou stále přístupná.

„Už se mi ubytovatelé ozývají, že hysterie se začíná mírnit. Lidé už nedělají ukvapená rozhodnutí, neruší všechno,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Řekněme, že bych teď o víkendu chtěla vyrazit do Českého Švýcarska. Kam tam mohu jet?

Teď už všude, kromě Pravčické brány a soutěsek. Je trochu nešťastné, že spousta lidí si myslí, že národní park je jen o tom. Ale je tady další spousta míst, která jsou krásná a která se snažím ukazovat. Je to třeba Dolský mlýn, Mariina vyhlídka, Labský kaňon se skalními masivy, nebo třeba všechny skalní vyhlídky nad Jetřichovicemi. Tam všude se dá jít bez omezení.

Platí pro návštěvníky momentálně nějaká omezení ?

Vypíchla bych jen to, že nemají jezdit do oblasti od Hřenska po Vysokou Lípu. Tam je zákaz vstupu, jinak se může všechno. Jako místní nemáte pocit, že by se tady dělo něco velkého. Občas létají vrtulníky s vodou, ale jinak tady není nic zvláštního.

Magistrát z Děčína vydal zvláštní prohlášení, že se na celé území národního parku vztahuje zákaz vstupu do lesů. Jenže v dokumentu je mnoho výjimek a všechny hlavní trasy, na kterých jsou místa, která jsem zmiňovala, jsou povolené.

Komunikaci magistrátu, obcí a národního parku kritizujete. Co přesně vám vadí?

Mně přijde, že spolu nekomunikují, těch problémů je spousta. První byl se zákazem vstupu do lesů. Potom byly velmi zmatené informace okolo otevírání Dolského mlýna – starosta Jetřichovic Marek Kny vydal zprávu do médií o tom, že se na krizovém štábu shodli na jeho otevření. Okamžitě se to rozšířilo, ale ještě ten den rozhodnutí změnili. Řekli, že došlo ke komunikační mlze mezi magistrátem a obcí a že magistrát ještě nevydal dokument, který by vstup povolil. Ale večer mlýn zase otevřeli. Fascinuje mě, jak při podobné komunikaci vůbec může toto území fungovat nějak efektivně a chytře.

Takže jde především o různé zmatky?

Ano, národní park mě třeba oslovil, jestli bych lidem dala vědět, která místa jsou oficiálně přístupná a bezpečná. Napsali jejich seznam, já jsem udělala krátký seriál na sociální sítě. Jakmile jsem ho ale zveřejnila, lidé mi začali psát, že Děčín zakázal přístup do lesů.

Zjistila jsem, že existuje vyhláška od děčínského magistrátu, která říká, že na území deseti obcí platí zákaz vstupu do lesů. V tom dokumentu byl ale seznam výjimek o odstavec níž, kde byl napsán seznam turistických tras, pro které to neplatí. Magistrát ale zprávu předal novinářům, aniž by to konzultoval s národním parkem. Ti si z toho vzali jen první část a napsali, že deset obcí zavřelo vstup do lesů, a tím pádem jsou uzavřené pro turisty. Když jsem psala do národního parku, řekli mi, že to byla prostě chyba v komunikaci.

Kdo je za to podle vás zodpovědný?

Do toho trojúhelníku nevidím, ale lidé tam podle mě nekomunikují. Jsou tam tři strany a nedokážou si některé věci říct. Když jsem pracovala s více stranami, bylo vždy potřeba se sejít a ven posílat například tiskovou zprávu, na které jsme se všichni shodli. Tady to nefunguje. Takže se nedivím, že to pak média komolí.

Kdy a proč jste se do informování o situaci v Českém Švýcarsku zapojila?

Začala jsem národnímu parku pomáhat s komunikací, abychom zamezili přehnanému turismu v zasažené oblasti. Ale v médiích se asi nepodařilo dost dobře ukázat, že hoří jen jedna část. Hoří jen asi na deseti až dvaceti procentech území, do zbytku parku se smí a požár tam není ani poznat. Když byl nejintenzivnější, stávalo se, že foukl vítr a kouř šel cítit. To už ale není pravda.

Park byl najednou úplně prázdný, lidé hystericky rušili pobyty. Podnikatelé začali plašit a řešit, co bude dál. Nešlo o výpadek příjmů třeba jen na týden, lidé jim začali rušit rezervace až do října. Sezona je tady navíc opravdu krátká, od března do října. Toto období je pro ně rozhodující.

S čím konkrétně nyní místním pomáháte?

Ve spolupráci s Doniem a Rohlíkem jsme udělali sbírku na obnovu infrastruktury postižených obcí. Potom jsem zjistila, jak velký mají problém podnikatelé. S mojí mamkou, se kterou děláme Úžasná místa v Česku, jsme se proto rozhodly, že se dva měsíce budeme věnovat jenom jim. Od rána do večera jezdíme po různých podnicích, ukazujeme jejich příběhy a snažíme se pomoct. Dáváme jim prostor zadarmo, děláme to ve svém volném čase. Nebo spíš ve veškerém čase, to už ani není volný čas.

Daří se počet zrušených pobytů mírnit?

Ano, je to opravdu znát. Nechci říkat, že to je jenom kvůli mně, ale po dvou dnech komunikace, kdy píšu příspěvky na všechny své sociální profily, se mi ubytovatelé ozývají, že hysterie se začíná mírnit. Lidé už nedělají ukvapená rozhodnutí, neruší všechno. Hodně často mi píšou, že informace získali právě na Úžasných místech. Jsem za to obrovsky šťastná. Ubytování, která zmiňuji, mají opravdu velký posun v rezervacích. V penzionu, o kterém jsem udělala první video, mi říkali, že měli obsazený jenom jeden pokoj a všechny rezervace zrušené do října. V úterý měli polovinu obsazenou a rezervace na několik týdnů dopředu.

Z některých stran zaznívá, že pomoc okolí není dostatečná. Jak to vnímáte vy?

Přijde mi, že vlna solidarity je menší než například u tornáda na jižní Moravě. Tam se během pár dní vybralo hrozně moc peněz. Na současné sbírce na Doniu bylo okolo sedmi milionů, jinak ale lidé tolik nepřispívají. To ale může být i tím, jaká je aktuálně ekonomická situace. Někteří lidé mi píšou: „Já už nemám z čeho přispívat.“

Jak nejefektivněji mohou lidé pomoct místním, kterých se požár dotkl?

Kromě finanční nebo materiální pomoci hasičům zatím nevím. V tuto chvíli se lidé mohou zapojit do sbírky Donio, která jde přímo na pomoc obcím a postiženým obyvatelům, podpora se pak k nim může dostat celkem rychle.

Důležité je také přijet sem a pomoct místním podnikatelům. To je nejzásadnější věc, která může regionu pomoct. Zatím nejde přímo dobrovolničit, například že by někdo jel sázet stromky. Národní park totiž ještě neví, jakou cestou se do budoucna vydat při obnově lesa.

Hřensko zažilo mnoho přírodních i jiných katastrof – povodně, kůrovcovou kalamitu, covid, nyní požár. Je tato pohroma v něčem jiná?

Pro spoustu lidí je to poslední hřebíček do rakve. Ale sbírají síly a snaží se s tou situací popasovat. Lidé v Hřensku jsou na tom nejhůř, nemůžou ani otevřít obec. Nonstop řeší, jak by se tam lidé mohli co nejrychleji vrátit. Je tam ale hlavní koridor, kudy projíždí hasiči. Hotely nejsou porušené, ale nemůžou otevřít a jsou kvůli tomu v hrozné nejistotě.