Pozornost se stočila k LGBT+, projevům nenávisti ale více čelí jiné skupiny

„Problém s hate crime (zločiny z nenávisti, pozn. red.) je, že veřejnost nevidí rychle dopad práva a myslí si, že jsou beztrestní,“ myslí si právnička Klára Kalibová z organizace In Iustitia, která se touto oblastí práva dlouhodobě zabývá.

Aktuálně jsou medializované především útoky proti LGBT+ komunitě nebo uprchlíkům z Ukrajiny. Podle advokátky je tu však stále i velká skupina „neviditelných“ případů nenávisti.

„To, že víme o homofobii a transfobii, souvisí jednak s tím brutálním útokem v Bratislavě, ale také schopností té komunity se zorganizovat. To neplatí o každé ohrožené komunitě,“ vysvětluje Kalibová.

Vzápětí uvádí příklad: „Kdybych vám řekla, který útok na Romy se vám vybaví, možná si stěží vzpomenete na více než deset let starý případ zapálení Natálky. Ale ty útoky se dějí dnes a denně.“

Upozorňuje, že právě Romové zůstávají dlouhodobě nejohroženější skupinou, co se zločinů z nenávisti týče. „Skoro se o tom nemluví. Mediální pozornost je teď věnovaná jiné skupině ohrožené předsudečným násilím.“

Registrovaných trestných činů z nenávisti letos podle policejních statistik v některých oblastech mírně přibylo. Čísla ale může zkreslovat loňský „covidový“ rok, kdy kriminalita obecně klesla. Mezi faktory, které výsledky ovlivňují, patří i válka na Ukrajině.

Zatímco v roce 2021 bylo případů klasifikovaných jako násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci registrováno za celý rok 45, letos jich bylo 44 jen do září (data za říjen ještě nebyla zveřejněna).

Naopak z dat poskytnutých Nejvyšším státním zastupitelstvím vyplývá, že počty zahájení trestního stíhání a sdělení podezření v posledních třech letech mírně klesají.

„V posledním období se spíše změnila struktura těchto trestných činů, kdy se začaly objevovat nenávistné projevy související s válečným konfliktem na Ukrajině a namířené vůči Ukrajincům žijícím či pobývajícím v České republice, ale v menší míře i vůči příslušníkům ruské menšiny,“ uvádí tiskový mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý.

„Vedle většinou verbálních projevů nejčastěji na sociálních sítích se objevily i případy fyzického násilí. Ale opravdu pouze zřídka a výjimečně,“ říká Malý.

Nenávist v on-line prostředí popisuje i státní zástupce Jan Lata. „Fenoménem se stoupající tendencí se loni staly výhrůžné e-maily a internetové nenávistné výroky vůči představitelům vlády a médií z důvodu nesouhlasu s opatřeními přijímanými v boji s pandemií koronaviru,“ říká.

Zároveň přibylo lidí, kteří násilí na internetu nahlašují. „Pražské specializované pracoviště, které řeší hate crime, mělo po začátku války na Ukrajině obrovský nárůst oznámení směřující vůči pachatelům, kteří schvalovali válku, popírali válečné zločiny nebo útočili na Ukrajinu,“ doplňuje Kalibová.

Problematická je ale klasifikace jednotlivých trestných činů. Policie je totiž často řeší „jen“ jako výtržnictví.

„V Praze máme za poslední dobu dva rasové útoky, vedené plně bez toho rasového motivu. Přitom jde o napadení člověka tmavé pleti v baru nebo napadení Romů příznivci hudby Daniela Landy. Indikátory toho, že by to mohl být předsudečný trestný čin, tam rozhodně jsou, a přesto to ta policie tak nevyšetřuje. Ani neeviduje,“ kritizuje Kalibová.

Právní ochrana proti předsudečným trestným činům by se proto podle ní měla zlepšit. Poukazuje například na fakt, že v antidiskriminačním i přestupkovém zákoně jsou sexuální menšiny, lidé napadení z důvodů genderu nebo zdravotního postižení chráněni, ale v trestním zákoníku ne.

Předsudečné útoky mají podle odborníků trojí efekt – na konkrétního poškozeného, na komunitu, kterou reprezentuje a celou společnost. Proto jsou stíhány přísněji.

„A to není nějaké zvýhodňování menšin, ale odraz toho, že tyto trestné činy mají velký potenciál narušovat kohezi společnosti a nějaké bezproblémové soužití,“ podotýká Kalibová.

Oběti se navíc mnohdy dlouhodobě potýkají s následky – jednou z nejčastějších je posttraumatická porucha. „Ta je indikovaná ve větší míře než u obecného násilí. Na úrovni závažnosti zásahu do identity nebo důstojnosti je lze srovnat s činem znásilnění – tak strašně zásadní to pro poškozené je,“ popisuje Kalibová.

„Z hanlivých projevů vůči neromským menšinám byly zaznamenány výroky zejména vůči židům a v řádu jednotek též vůči muslimům, černochům, homosexuálům či transgender,“ shrnuje nejohroženější skupiny Lata.

Do útoků proti židům se počítají veškeré projevy sympatií k nacistickým či neonacistickým hnutím, například v podobě hajlování, prohlašování nacistických hesel či veřejné prezentování symbolů. Proto se ve statistikách v Česku umisťují stále vysoko.

Určitý nárůst pozoruje právnička Kalibová v upozorňování na homofobní transfobní komentáře. Velký vliv na ně měl nedávný útok v Bratislavě, kde byli zavražděni dva gayové.

„Na naši organizaci se lidé obracejí víc, protože chtějí, aby ty případy byly zviditelněné – i skutečnost, že ta předsudečná pohnutka spočívající v homofobii nebo transfobii není vůbec zohledňovaná v našem právním řádu,“ myslí si.

Některé předsudečné trestné činy je podle ní kvůli mediální pozornosti více vidět, neznamená to ale, že by se výrazně dařilo pachatele trestat. „Nutno říct, že pachatelé trestné činnosti on-line jsou čím dál tím chytřejší a zkušenější ve vztahu k efektivní obhajobě. Až polovina z nich odejde nepotrestaná,“ odhaduje Kalibová.

Oceňuje například přístup policie na Slovensku, která odsoudila pokračování homofobních útoků ze strany vysokých církevních představitelů. „To je bezprecedentní. Ale právo má dopadat na všechny – vysoce postavení lidé nejsou prostí práva a zodpovědnosti, naopak na jejich výroky je potřeba se dívat ještě přísněji, protože mají schopnost oslovovat masy.“

Organizace In Iustitia se mimo jiné dlouhodobě věnuje školením, která mají za cíl přispívat k postihování zločinů z nenávisti. Samotný problém je ale podle Kalibové mnohem hlubší – zapotřebí je systémové změny. „Ta se nedosahuje školeními, ale veřejným závazkem policejního prezidia, případně jednotlivých krajských ředitelství.“