Hlavní obsah

Požár je nejhorší noční můrou, říká provozovatel domovů se zvláštním režimem

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Při požáru alzheimer centra v Roztokách u Prahy zemřeli ve středu dva lidé, přes padesát je zraněných

Při požáru v alzheimer centru v Roztokách u Prahy zemřeli dva lidé, desítky dalších utrpěly zranění. Jaká jsou specifika požární bezpečnosti v podobných zařízeních? Odpovídá lékař a podnikatel v sociálních službách Boris Šťastný.

Článek

Středeční zásah hasičů v Roztokách byl komplikovaný. Klienty museli z budovy dostat po žebřících, jelikož vnitřkem to nebylo možné.

Podle Borise Šťastného, předsedy správní rady společnosti Alzheimer Home, která obdobná zařízení provozuje, jde o noční můru všech zúčastněných.

„Je to skutečně velká tragédie, kterou sociální služby těžko pamatují. Chtěl bych vyjádřit upřímnou soustrast rodinám obětí,“ řekl v rozhovoru. Centrum v Roztokách do jeho sítě ústavů nepatří.

Kdo jsou klienti alzheimer center? A jaký je zpravidla jejich zdravotní stav?

Alzheimer centrum neboli domov se zvláštním režimem je pobytové zařízení sociálních služeb, ve kterém jsou umístěny osoby s demencí. Demence je ale jen příznak, podobně jako třeba bolest, a její příčiny jsou různorodé.

Nejznámější z nich je Alzheimerova choroba, v našich zařízeních jsou ale i klienti se smíšenou nebo vaskulární demencí, Parkinsonovou chorobou, po autonehodách nebo mozkových příhodách.

Jde o skupinu lidí s nejtěžším postižením orientačních schopností. Klienti jsou dezorientovaní místem a časem, někdy i osobou, a proto je zásah záchranářů při krizové situaci velice obtížný, stejně jako jednotlivé postupy směřující k jejich záchraně.

Jak mobilní jsou lidé s takovým postižením?

To se liší případ od případu. Nemocní s demencí mohou být mobilní, ale jsou absolutně dezorientovaní a v naprosté většině případů odkázaní na pomoc druhého člověka. Je vyloučeno, že by byli schopni v případě nějaké mimořádné události, jako je požár, sami opustit budovu.

Ta onemocnění jsou ale neurodegenerativní a vedou i k postižení pohybového aparátu. Klienti jsou navíc často vyššího věku, takže značná část z nich je imobilních.

Jsou umístěni podle jednotlivých diagnóz spíše než podle mobility. Nejde tak například všechny imobilní umístit do přízemí. Imobilita navíc vzniká postupně a rozvíjí se.

Máte u vás z minulosti zkušenosti s podobnými krizovými situacemi, jako byl středeční požár?

S požárem naštěstí zkušenost nemáme. Každé zařízení má ale pro takovou krizovou situaci plán a vyškolený personál. Navíc máme smluvní společnost, která se stará o požární ochranu. Pro všechny z našeho oboru – a patrně i pro integrovaný záchranný systém – je požár domova se zvláštním režimem tím největším strašákem.

Jak se postupuje při požáru alzheimer centra?

Každé takové zařízení je rozděleno na oddělení a pečovatelé a zdravotníci tak své klienty znají a vědí, kdo je jak pohyblivý a jaký vyžaduje přístup. Rozdělí je do skupin, shromáždí ty, kteří jsou pohybliví, a co nejrychleji je odvedou ven.

Imobilní klienty je většinou nutné přemístit na transportní lůžka a teprve pak vyvézt ven. To je ale opět nesmírně obtížné, protože výtahy nepojmou takové množství lůžek, nebo vůbec nejsou evakuační, a hasiči tak musejí klienty evakuovat po schodech. Existují například také evakuační podložky, které se dávají pod matrace a umožňují rychlejší přenášení.

Úplně nejsložitější je však situace, pokud se musí evakuovat po vnějším plášti budovy, jako tomu bylo v Roztokách.

Jak se v alzheimer centrech požáru předchází?

V zařízeních sociálních služeb jsou přísné protipožární předpisy, v nedávné době se dokonce zpřísnily (novela Zákona o požární ochraně nabyla účinnosti v prosinci 2021, pozn. red.). Vyžadují například elektronickou požární signalizaci napojenou přímo na hasiče. Ta věc ale – vzhledem k charakteru klientů – zůstává nesmírně komplikovaná.

Roli hraje také velikost a stáří objektu, ve kterém k situaci dojde. V nových velkých budovách, kde funguje požární signalizace a únikové cesty jsou od začátku připraveny, je to jednodušší. Ale řada zařízení sociálních služeb tradičně sídlí ve starších nebo i historických budovách.

Co je ale nejdůležitější, je dlouhodobá práce ošetřovatelů s klienty. Tam je důležité dbát na bezpečnost a prevenci. Zabránit tomu, aby manipulovali s otevřeným ohněm, omezit přístup k elektrickým přístrojům, které vytváří teplo a může u nich dojít ke vznícení. A dbát na dodržování zákazu kouření. K tomu je potřeba mít vyhrazená místa mimo budovu.

Musím ale dodat, že příčinu toho středečního požáru neznám a nechci ji nijak předjímat.

Doporučované