Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Asi devadesát procent školního majetku je pryč,“ říká ředitelka Základní školy Opava Simona Horáková. Stojíme ve velké tělocvičně. Téměř 14 dní od stoleté vody už odsud desítky lidí vyházely nánosy bahna. Zbyla jen vytrhaná podlaha, železná konstrukce malého hlediště a navlhlé zdi.
Stejný pohled v různých obměnách platí pro celý suterén i přízemí. Voda tady v neděli 15. září sahala až do výšky dvou metrů. V tělocvičně sídlištní školy měli tou dobou naneštěstí uskladněnou velkou část veškerého vybavení. Část areálu totiž od června procházela opravami. Rozvodněná řeka Opava pohltila nábytek i většinu metodických pomůcek, ale také knihovnu, sborovnu, zasedací místnost či opravené dílny.
„Deset let jsme si školu mazlili. Zachránili jsme pět tříd z 25,“ krčí rameny ředitelka. Velká část sboru se už skoro dva týdny pere s bahnem, které se zažralo všude.
Díky duchapřítomnosti vedení deváťáci z tělocvičny do mezipatra ještě vynosili nové osvětlení za více než milion korun.
S úklidem školy pomáhali dobrovolní hasiči, ve škole dál zůstávají vojáci. A v prvních dnech se tu vystřídala stovka dobrovolníků z řad žáků, rodičů i firem.
Děti přišly samy pomáhat
Uklízejícím donesli jídlo místní z asijských restaurací. Pomáhali také lidé z nedaleké ZŠ Vrchní, kam už voda nevystoupala. „Na začátku jsme hlídali 30 dětí, většina zůstala doma. A po povodni stálo 50 dětí před školou, že jdou kamkoli pomáhat,“ přibližuje solidaritu ředitel školy Roman Podzemný.
Teď zní na chodbách sídlištní školy v opavských Kateřinkách zvuk stříkajících hadic, které dál čistí školu i blízké okolí.
Všichni se snaží, ať se co nejvíc z 512 dětí může zase běžně učit. „Škola vypadala jak z jiného světa. Snažíme se přetvořit to na dobré věci. Úklid posílil celý kolektiv - všichni na jedné lodi,“ vypráví učitelka Taťána Svobodová.
Přesunuli jsme se do vedlejší budovy školní družiny. Horní patro zůstalo uchráněné. Děti z nižšího stupně se na začátku týdne vrátily do výuky.
Poničené školy
Také v jiných lokalitách zasažených záplavami stále nemají obnovený kompletní provoz. Některé školy v Krnově mají zaplavené jen sklepy, jiným se voda dostala až do učeben. Elektřina už na většině míst ve městě funguje, chybí jim ale pitná voda.
Krnovská základní škola v Žižkově ulici dopadla podle slov ředitelky Moniky Ondrové nejhůř ze všech škol ve městě. „Voda tady vystoupala až do 1,20 metru, což je rozhodně víc než v roce 1997,“ řekla ředitelka. Zatopené mají přízemí všech budov školy, dvě tělocvičny včetně venkovního sportoviště a také přírodní zahradu. Voda se jim dostala až do učeben a kabinetů. Znovuotevření školy plánují v pondělí 30. září. O všechny práce a vyklízení se starají zaměstnanci školy, kteří - jak zdůraznila ředitelka -jsou z velké části ženy. „V přízemí jsme odklidili bahno, dostali jsme ven všechny věci, vyrvali lina, aby byla zem čistá a aby tam mohly děti chodit,“ uvedla Ondrová. Veškerou výuku plánuje vedení přesunout do prvního a druhého patra jedné z budov školy.
Chodbou zní smích, skupinka dětí zrovna loví zatoulané bačkory. Vypadají bezstarostně. Zážitky posledních dní však zůstávají i u nich. Vyjádřily je ve výkresech.
„Brali jsme Opavu a také se zaměřili na aktuality. Děti zachytily důležité momenty povodní. Plavající krabice nebo Ratibořský most, jak se přes něj valí voda,“ ukazuje Svobodová v hloučku dětí. Zatím je to jen počáteční nápad, ale z obrázků možná vznikne povodňové leporelo, které by se mohlo stát i benefičním dárkem.
„Hned v pondělí jsme s dětmi probírali jejich zážitky. Některé zažily evakuaci na vlastní kůži. Musely si vzít jen to nejdůležitější a odejít. Bylo to emočně hodně náročné. Chtěli jsme to zachytit do podoby leporela,“ pokračuje učitelka.
„Nezůstalo jim vůbec nic“
Petra Macháčová učí první třídu. „Mám tu holčičku, jejíž rodině nezůstalo vůbec nic. Nad vodou člověka drží ty děti. Zapomenete na běžné starosti. Snažíme se všichni držet při sobě a nějak to zvládnout,“ říká.
Ředitelka volá jedné z učitelek, které s rodinou přišly o všechno. „Nezlobte se, nemohu o tom mluvit,“ omlouvá se do telefonu.
A podobně raději mlčí také dvě uklízečky, které na dvoře omývají různé předměty. Po šichtě ve škole mají starosti i s vytopeným domovem. „Promiňte, nejde to,“ naznačuje jedna z nich a dává jasně najevo, že bolest je pořád velká.
Při heroickém úklidu pedagogický sbor s rodiči teď akutně řeší, jak do uchráněných učeben vměstnat všechnu výuku.
Vrací se distanční výuka
Zástupce ředitelky Karel Frýdl v provizorní ředitelně ukazuje nové rozvrhy. Žáci nižších tříd zatím provizorně zůstanou vedle v družině. Děti na druhém stupni jsou už druhý týden doma. „Devátý ročník se v říjnu vrátí ke kompletní prezenční výuce. Máme šest ročníků, které se sem musejí vejít. Dva ročníky budou mít dopolední vyučování, dva odpolední a dva distanční výuku. Tak se během týdne protočí,“ naznačuje částečný návrat k online výuce.
Velkou část školy přitom v týdnu od 30. září čeká ještě velká pomoc v podobě výletu do Ústeckého kraje, který tam zprostředkovali. „Je to úžasné. Od neděle do soboty jedeme do Labe Areny. Zajistí nám třeba dračí lodě nebo triatlon. Nebudeme tam platit ani MHD,“ děkuje za solidaritu ředitelka.
Zatopená škola se sportovními třídami musí také řešit, kde budou děti cvičit. V Opavě stejnojmenná řeka zaplavila na desítku sportovišť, včetně hokejové haly. „Děti budou dojíždět do sportovního centra i do haly v Malých Hošticích,“ popisuje zástupce ředitelky.
Povodně poničily desítky školských zařízení v Česku. Jen v Opavě povodně v různé míře poškodily necelou desítku mateřských, základních i středních škol. Obnovují se také jejích školní jídelny či družiny. „Škody budou možná nižší stovky milionů, teď to ještě detailně vyčíslené není. Jsou zničená přízemí škol, tělocvičny, zahrady,“ vypočítává mluvčí magistrátu Roman Konečný.
Ve škole v ulici Edvarda Beneše teď přemýšlí, jak obnovu zaplatí. „Samozřejmě už řešíme, kde na to vezmeme. Město se snaží pomáhat, jak to jde. S krizovým štábem řešíme postup oprav. S Ministerstvem školství v kontaktu nejsem,“ říká ředitelka. Na portále Donio.cz vznikla i dobročinná sbírka
I v největší krizi padesátileté historie školy se snaží hledat pozitiva. „Je to strašná tragédie. Ale tady v okruhu školy naštěstí nikdo nezemřel. Jsou to v uvozovkách jen židle, nábytek. Vůči lidem, kteří přišli o všechno, to není taková hrůza,“ říká s dojetím ředitelka.
Přesto moc dobře ví, kolik úsilí teď všechny ve škole čeká. „Může trvat deset let, než to zase dáme dohromady,“ dodává.
