Povodeň mu spláchla firmu. „Ukázala, kdo je tahoun, srdcař,“ hledá pozitiva

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když jsme spolu hovořili poprvé, situace byla poměrně dramatická. Hladina řeky Opavy v neděli po poledni rychle stoupala až ke „stoleté vodě“ a pronikala do okolní zástavby.

Kromě obytných domů ohrožovala provozovny a firmy. „Pytle s pískem došly. Nic dalšího už se nedá dělat. Teď zbývá jen čekat,“ přemítal spolumajitel firmy Remante Petr Zach.

Společnost na repasování aut má jednu z výroben přímo u řeky v ulici Na Starém břehu. „Nevíme, jestli to přes zeď projde. Budova je dlouhá,“ dodával zakladatel firmy Daniel Lex. Zaměstnává 200 lidí.

Příběh firmy je součástí časosběrného seriálu Seznam Zpráv Život po povodni, který mapuje zkušenosti místních po ničivých záplavách.

Řádění živlu ani tady nakonec neunikli.

S odstupem několika týdnů si povídáme na stejném místě. Před dílnou stojí velký kontejner plný poničených věcí. Zařízení dílny, technika, nábytek.

Pracovníci firmy klientům repasují třeba turbodmychadla, čerpadla, vstřikovače, řídicí jednotky. Ročně zachrání před likvidací stovky tisíc autodílů a rozváží je do celého světa.

V půli září se na poslední chvíli snažili uchránit co nejvíc z vybavení a ukládali je do výšky jednoho metru. „Voda tady sahala do výšky asi 1,2 metru. Někde lízla krabice s materiálem. To jsou škody za statisíce. Pracujeme s materiálem, který rezaví. To je na odpis. Přišli jsme taky o některé tablety do výroby,“ vyjmenovává Lex.

V provozovně už znovu pracují zaměstnanci, velkou vodu připomínají popraskané zdi, opadané omítky.

Lex počítá, že se celkové škody přesáhnou deset milionů korun. Provoz přes týden stál.

Každý den stojí firmu 300 až 500 tisíc korun, takže se zastavenými stroji ztráty rychle rostly. „Tím, že byla část pracovníků duchapřítomná a řadu věcí předem uklidili, může firma fungovat dál. Největší finanční ztráta jsou prostoje ve výrobě. Drtivá většina z našich lidí tady první tři dny čistila a vyklízela. Nešla elektřina, nebyl tady internet,“ popisuje spolumajitel.

Lex s kolegy v prvních dnech po ničivém živlu trávil v práci většinu času. „Asi 10 dní po povodni jsme začali dělat první turba. Strašně mě začala bolet hlava. Psychika řekla: Dobré, to nejhorší je za námi. Poprvé jsme odešli z práce v pět hodin odpoledne,“ popisuje.

Repasní centrum Na Starém břehu se 70 pracovníky ve výrobě leží v záplavové zóně. A tak vedení společnosti samozřejmě řeší otázku, jestli odtamtud provoz nestěhovat. „Je otázka času, kdy budeme hledat něco jiného. Ve střednědobém horizontu je to pro nás nevyhovující,“ říká Lex.

Podle něj takto uvažuje mnoho lidí v Opavě, kde řeka po obou stranách toku zaplavila stovky nemovitostí. „Mnoho lidí zažilo rok 1997, teď znova, tak nebudou mít zájem to tady dávat do pucu. Jen se bojím, aby tady nevznikaly nějaké vyloučené lokality,“ dodává.

Jeho firma ustála velkou krizi v době covidové pandemie, kdy se výroba na týdny pozastavila. I na povodni se snaží najít plusové body. „Ukázalo se, kdo je tahoun, srdcař, a kdo ne. To z toho beru jako jedno z největších pozitiv,“ říká.

Zároveň si ve vedení dopočítali, že některé položky z výroby už neobnoví. „Krize nám ukázala, že budeme pracovat s těmi nejschopnějšími a budeme dělat ty nejcennější produkty,“ vysvětluje.

Podobně jako mnoho zaplavených lidí čelil velké vodě na dvou frontách – kromě práce i v rodině. „Tchyně přišla o bydlení. Měla doma metr a půl vody. Už v sobotu před povodní jsem ji evakuoval k nám. Bydlí na střídačku u nás a u manželčiny sestry. Taky jejich teta kompletně přišla o dům. Manželka víc řešila ty rodinné záležitosti, já firemní,“ hlásí.

I přes poměrně velké finanční škody se snaží brát zářijovou ničivou katastrofu s nadhledem. „Vím, že to lidi posílí, proto to nenesu tak špatně. Kdyby nám voda odnesla celou firmu, tak tady s vámi asi nestojím. Mám teď radost z lidí, jak v krizi fungovali. A i nadále budeme firmu rozvíjet, ani tato událost nás nezastaví,“ přemítá.

S podnikáním začal už jako teenager a musel řešit spoustu těžkých chvil. „Zažil jsem horší věci v životě. Je mi spíš líto lidí z nižších sociálních vrstev, kteří nemají vlastní bydlení a neměli uzavřené pojistky. V Opavě jsou na tom stovky lidí mnohem hůř než my,“ loučí se.