Hlavní obsah

Povinnost, na kterou mnozí kašlou, mohla zmírnit neštěstí na D2

Foto: Pixabay

Bezpečnostní pásy jsou v dálkových autobusech povinné od roku 2004.

Policie vyšetřuje, zda cestující v autobusech, které bouraly u Brna, byli připoutáni. Podle odborníků si na to přinejmenším v Česku lidé nezvykli.

Článek

Při pondělní tragické nehodě dvou linkových autobusů zemřel na příjezdu do Brna jeden z řidičů, 76 lidí pak utrpělo zranění, z toho 14 těžká.

Součástí policejního vyšetřování je i to, zda byli cestující připoutáni. V Česku mají dopravci povinnost vybavovat nové dálkové autobusy bezpečnostními pásy od roku 2004, povinnost poutat se pak platí i v dalších státech Evropské unie.

Odborníci se nicméně shodují, že přinejmenším Češi si – ani s odstupem téměř 20 let – na pásy v autobusech nezvykli. Spíše naopak.

„Lidé mají stále zakořeněnou mylnou představu, že když jedou autobusem, poutat se nemusí. Přitom je to vozidlo, které vyvine úplně stejnou kinetickou energii jako osobní vůz, tím pádem je úplně stejná i síla nárazu. To, že autobusy bourají relativně míň, je jenom proto, že jich je na silnicích celkově méně,“ říká pro Seznam Zprávy záchranář Marek Dvořák.

Důvodem, proč bezpečnostní pásy velká část lidí ignoruje, je podle něj především zvyk. „Když jedeme autobusem MHD, tak se taky nepoutáme, takže když si sedneme do linkového autobusu, přijde nám, že se taky poutat nemusíme. Nicméně si myslím, že by bylo spíš dobré, kdyby se lidé poutali i v hromadné dopravě,“ říká Dvořák s tím, že to je ale hudbou budoucnosti.

Na povinnost připoutat se by měl cestující upozornit buď sám řidič, nebo minimálně piktogram umístěný ve vozidle.

Pásy vždy a všude

S tím, že se jedná o stále aktuální nešvar řady Čechů, souhlasí i dopravní expertka Stanislava Jakešová z Týmu silniční bezpečnosti.

„Vybavuju si situaci, kdy jsem před lety jela v německém autobusu a každý se tam automaticky připoutal, což mě to taky naučilo a zároveň jsem to začala sledovat tady u nás. Bohužel běžnou praxí v Česku je, že všechny linkové autobusy dnes pásy mají, ale lidi je zkrátka nepoužívají,“ popisuje svou zkušenost.

Dopravní psycholog Michal Walter pak dává využívání pásů v autobusech do kontrastu s cestováním v letadle: „Chápu, že to na dlouhé cestě může být nepříjemné, ale v letadle by si po vyzvání nikdo nedovolil si nezapnout bezpečnostní pás. Když bude nějaká turbulence, přijde apel, aby se všichni cestující zapnuli, protože hrozí nebezpečí. A všichni to udělají.“

Oproti tomu vyzvání řidiče v autobuse podle Waltera pro většinu lidí nic neznamená. „Jsem přesvědčený o tom, že řidiči na to upozorňují, ale nemohou – ani v případech, kdy jsou tam dva – běhat po autobuse a neustále kontrolovat, jestli jsou ti lidé zapnutí. Je to vlastní zodpovědnost cestujících,“ míní psycholog.

I dle mluvčího Ministerstva dopravy Františka Jemelky je otázkou, jaká další opatření by se dala v tomto ohledu zavést. Stejně jako Walter konstatuje, že rozdíl oproti letecké dopravě, kde na připoutání dohlížejí letušky a stevardi, je v tomto ohledu značný.

Když se nepřipoutám

Na rozdíl od osobních automobilů, kdy je odpovědnost za bezpečnost cestujících na straně řidiče, si ji v případě cestování v autobuse nese každý sám za sebe. Za nepřipoutání zákon dokonce umožňuje uložit pokutu až 2500 korun.

Vedle peněžní sankce se ale cestující nepoužívající bezpečnostních pásy vystavují především většímu zdravotnímu ohrožení.

Ze statistik BESIP, poskytnutých Ministerstvem dopravy, vyplývá, že nepřipoutaní lidé umírají při dopravních nehodách 14krát častěji. Loni došlo v případě nepřipoutaných osob v 89 případech k úmrtí a u 137 lidí k těžkým zraněním.

Přestože nehodovost autobusů je v Česku podle policie poměrně nízká, důsledky mohou být pro nepřipoutané cestující stejně fatální, jako v případě nehody osobního automobilu.

„Impakt na lidský organismus, když narazíte stovkou do zdi – což je srovnatelná energie, jako když se srazíte ve dvou autobusech – je úplně stejný, jako když sedíte na sedadle v autě. To riziko je naprosto srovnatelné. Orgány se trhají od svých stopek, krvácíte do břicha a v důsledku krvácení můžete zemřít,“ popisuje Dvořák.

„Další věc je, že v autobuse i v malé rychlosti, pokud se rozbije to velké sklo, vedle kterého sedíte, můžete vypadnout ven a autobus může rotovat přes vás. Takže tam je i riziko toho, že vylítnete ven, přes tělo se vám převalí dopravní prostředek vážící několik tun a usmrtí vás.“

Lepší než žádný

Dvoubodový bederní pás, kterým je v autobusech vybavena většina sedadel – kromě těch vedle řidiče – sice nedokáže zabránit nárazu horní části těla, i tak má ale podle Dvořáka svou důležitou roli.

„V současné době je to vymyšlené jako kompromisní řešení, aby vás to udrželo na místě, a zároveň úplně neomezilo na volném pohybu,“ říká Dvořák. „Ale i dvoubodový pás je lepší než žádný, protože minimálně zabrání katapultáži z vozidla, což je jeden z mechanismů, který považujeme za takzvané triáž pozitivní kritérium – to znamená, že jakmile je někdo vystřelený z vozidla, tak u něj lze dopředu předpokládat, že u něj budou poranění závažnější, a měl by být směrován rovnou do trauma centra,“ vysvětluje lékař.

„Často slyším argument: ‚Znal jsem někoho, kdo byl připoutaný a kvůli tomu umřel.‘ Já ale za 20 let práce na záchranné službě nepotkal nikoho, o kom bych si řekl, že kdyby se byl býval nepřipoutal, dopadl by líp. Naopak jsem se setkal se spoustou lidí, kteří – kdyby se připoutali – by se vyhnuli vážným zdravotním následkům,“ uzavírá záchranář Dvořák.

Doporučované