Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V ranních hodinách 15. března 1939 vtrhli do ulic Československa vojáci. Začala dlouho obávaná nacistická okupace. Vystrašení lidé hledali způsoby, jak ochránit své nejbližší. O záchranu téměř 700 především židovských dětí se nakonec v takzvaném Kindertransportu postaral Nicholas Winton.
Rodiče posadili do celkem osmi vlaků své děti a vyslali je vstříc novému životu do Anglie. Jednou z cestujících, která jela v posledním vlaku, byla Milena Grenfell-Bainesová. Nyní pětadevadesátiletá žena se ale o záchraně Nicholasem Wintonem dozvěděla až o několik desetiletí později.
„Večer, kdy jsme odjížděli, jsem dostala památník od svého dědečka. Napsal v něm: Buď pamětlivá, abys byla věrná dcerou národa, ze kterého odjíždíš, a věrná rodičům a dědečkovi, který tě má tak mnoho rád,“ popisuje Grenfell-Bainesová, která žije už 90 let v Anglii. Má britské občanství, ale to české chce zařídit alespoň svým dětem.
Už přes rok leží v Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o státním občanství. Jeho schválení by umožnilo potomkům „Wintonových dětí“ a přeživších holocaustu zajistit si české občanství. Týkat se to má až tisíce lidí z celého světa do čtvrté generace.
Kolik z nich by o to stálo, není jasné. Jedním z nich je pravnuk uprchlíka Josh Ross, jehož pradědeček utekl z Československa ještě před nacistickou okupací. Nyní se Ross, který navštívil Česko pouze jednou, pokouší získat české občanství.
„Můj pradědeček ztratil v Československu všechno. Jeho rodinu a milované zabili nacisté. Byl zničený a nikdy se ze situace finančně nevzpamatoval. Cítím jakýsi pocit, že to své rodině dlužím,“ říká Ross.
Změna by pomohla pravnukům a prapravnukům
V současnosti mohou o české občanství zažádat čeští exulanti a jejich vnuci, kteří jej ztratili před více než 11 lety. Změny mají ale nově nastat pro další generace přeživších lidí. Jednalo by se o pravnuky a prapravnuky.
S nápadem ve Sněmovně přišel už předloni poslanec STAN Roman Bělor a podílela se na něm také ministerstva vnitra a zahraničí. Jenže dolní komora Parlamentu se k němu dosud vůbec nedostala a nezačala ho ani projednávat. Nyní o tom Bělor debatuje i s opozičními poslanci a snaží se, aby novelu současná Sněmovna do podzimu, kdy se budou konat volby, stihla ještě projednat.
„Zda se nám podaří návrh zákona vměstnat do ubývajícího času této Sněmovny, nevím. Bylo by to důstojné a spravedlivé vůči těm, kteří z naší vlasti odcházeli většinou před pronásledováním a politickým marasmem nacismu a komunismu,“ říká Bělor.
Vláda už v roce 2014 okno k zisku českého občanství otevřela. Mohli o něj zažádat lidé, kteří se mezi lety 1949 až 1969 narodili českým rodičům. Období zpětné registrace však trvalo jen 12 měsíců a několik rodin toho tehdy nevyužilo.
„Byl jsem ještě velmi mladý a nebyl jsem si toho vědom. Nemyslím si, že to bylo venku moc dobře medializované,“ popisuje Josh Ross. A doplňuje, že by byl rád, kdyby se schválení zákona dočkal ještě jeho dědeček, který má na Česko velmi silné vzpomínky.
Dopis z Velké Británie
Britské Sdružení židovských uprchlíků (AJR) proto minulý týden poslalo Poslanecké sněmovně dopis. Apeluje v něm na poslance, aby se generace českých přeživších, kteří zažili nacistický útlak, mohla znovu stát českými občany.
„Nový zákon, který českého daňového poplatníka nebude nic stát, napraví historickou nespravedlnost a dále posílí dobré jméno a pověst Česka jako státu, který podporuje lidská práva a bojuje proti nespravedlnosti. Státu, kde ,pravda vítězí’,“ píše v dopise výkonný ředitel sdružení Michael Newman.
Jenže Dita Šnajdrová z Federace židovských obcí, která s britským sdružením spolupracuje, už nevěří, že by ke přijetí zákona mohlo ještě dojít. Podle ní to vláda nepovažuje v současnosti za prioritu. „Je to v zásadě trošku jako minoritní věc, která se týká jenom mála lidí a je to jenom napravování minulosti. Nikdo si na tom moc neudělá politické body. Ne, že by to chtěli záměrně bojkotovat, ale mají jiné zákony, které jsou pro ně důležitější,“ uzavírá Šnajdrová.
