Potíže se spánkem má každý druhý, dokonce i děti, říká lékař

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zíráte do stěny, počítáte ovečky, a přesto nedokážete zabrat. Na mobilu zkontrolujete, kolik hodin zbývá do zazvonění budíku, zanadáváte a bouchnete do polštáře. Nespavost neboli insomnie trápí polovinu populace.

„Žijeme ve stresovém prostředí, nosíme si práci domů a chodíme spát v pozdních nočních hodinách,“ vysvětluje Ondřej Ludka, proč považuje 21. století za dobu, při níž se neusíná. Přednosta kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství působí jako vedoucí lékař spánkového centra brněnské fakultní nemocnice.

Krátkodobá nespavost se zpravidla pojí s náhlou událostí, u té dlouhodobé pak figuruje převážně stres. Někteří lidé sahají po lécích. Podle Ludky s nimi však jde o krátkodobé řešení. „Pokud nespavost přetrvává, vyžaduje vyšetření u lékaře a případně specifickou léčbu,“ zdůrazňuje.

„Dříve byla insomnie častější u starších lidí, kteří se méně pohybují, spí přes den a nemohou usnout v noci. Nyní nám praktičtí lékaři posílají i děti. Ty často po vyloučení ostatní příčin předáváme psychologům,“ říká.

Nespavost je přitom špičkou ledovce. Až pětina populace trpí poruchami dýchání ve spánku. Nemocní si často problém neuvědomí. „Partneři jim říkají, že chrápou, že se jim zastavuje dech a že o ně mají strach. Někteří přitom vědí, že jsou ospalí a že při běžných činnostech usínají,“ uvádí.

Lidé s poruchami dýchání při spánku mívají změny nálad. Časté je i narušení sexuálního života. „Řada našich pacientů má třeba osmdesát zástav dechu za hodinu,“ varuje.

Zastoupení pacientů se proměňuje. Byť bývají spánkové apnoe častější u starších mužů, nejsou zdaleka jedinými. „Dochází k nám lidé, kterým je třicet či čtyřicet. Riziko vzniku onemocnění zvyšuje obezita. Poruchy dýchání ve spánku můžou však mít i děti, u nich konkrétně bývají nejčastější příčinou zvětšené mandle,“ podotýká.

Pokud pacient špatně spí, může se obrátit na ošetřujícího lékaře. „Každý praktický lékař může z prstu změřit okysličení krve, které může indikovat kvalitu spánku. Pacient si také může ve spánkové klinice vyzvednout komplexnější diagnostické zařízení, vyspat se doma a druhý den ho vrátit. Ze získaných dat se můžeme dozvědět, jak se mu při spánku dýchá a v jaké poloze spí,“ uvádí Ludka.

V mnohých případech to ale nestačí a je třeba komplexnější vyšetření. Při něm musí pacient strávit noc ve spánkovém zařízení. Čekací doby se různí. Brněnští pacienti například čekají tři měsíce. V některých regionech se objednávají na rok a půl dopředu.

Hospitalizace trvá od odpoledne do rána. Pacient nejprve podstupuje rutinní vyšetření, kolem sedmé hodiny pak na něj začne spánkový technik připevňovat snímače a elektrody. Kolem desáté pacient usíná. Technikovi začíná celonoční monitorace dvou až tří pacientů. Ráno připraví zprávu o zaznamenaných stádiích spánku, poruchách dýchání, chrápání, EKG a pohybech. Údaje vyhodnotí až lékař, jelikož rozhoduje o léčbě.

„Zasahujeme do vážnějších poruch dýchání. U nich nasazujeme léčbu pomocí pozitivního tlaku v dýchacích cestách,“ uvádí Ludka.

Pacient dostane nosní či celoobličejovou masku, která udržuje pacientovy dýchací cesty roztažené. Přístroje jsou velmi odolné a díky výbornému připevnění málokdy vypadávají. V některých spánkových centrech nechávají pracovníci nastavovat přístroje pacienty doma, v tom brněnském probíhá nastavování přístroje během hospitalizace s cílem dosáhnout maximální konformity.

„Často lidé při prvním seznámení s přístrojem tvrdí, že s tou maskou neusnou, ale po prvním nasazení usínají do deseti minut,“ poznamenává. Přístroje poskytují úlevu nemocnému i partnerovi. Ráno je pacient odpočatý a přes noc nechrápe.

Při méně závažných poruchách dýchání nasazují lékaři režimní opatření. „Někdy jsou například vázané na polohu při spánku, tak radíme pacientům, aby spali v jiné,“ vysvětluje Ludka.

Také poučí pacienta o obecných zásadách spánkové hygieny. „Je poměrně známé, že se před spánkem nedoporučuje pít alkohol či kofeinové nápoje. Mnozí lidé si ale neuvědomují, že problémem jsou i pozdní večeře, zvlášť když se jedná o těžká jídla. Nikdy si nemůžeme dopřát hluboký spánek, když tělo vyvíjí energii na trávení,“ poznamenává.

Člověk by neměl pracovat, sportovat, ulehávat s notebookem či s chytrým telefonem. Místnost určená pro spánek by měla mít optimální teplotu, na kterou je každý zvyklý, doporučuje se 19 až 21 stupňů Celsia.

Studie z odborného časopisu European Heart Journal uvádí jako vhodnou dobu přelom mezi 22. a 23. hodinou. Na samotné době usnutí však podle Ludky nezáleží. „Někdo je skřivan, někdo je sova. Musíme ale chodit spávat v pravidelnou hodinu, aby byl spánek pravidelným rituálem,“ zdůrazňuje.

Práce na noční směny je podle něj velmi riziková. „Lidé, kteří pracují v noci, mají sklon k častějším kardiovaskulárním onemocněním. Je to velmi závažný problém řešený celosvětově, ale bohužel u řady profesí neřešitelný,“ přiznává.

Spánkovými poruchami se nejčastěji zabývají plicní či neurologická pracoviště. Poruchy spánku jsou však záležitostí mnoha lékařských oborů od ORL, zubní medicíny, kardiologie, psychiatrie, psychologie, obezitologie až po hematologii.

„Proto usilujeme o multidisciplinární péči. Často v našich spánkových laboratořích registrujeme poruchy srdečního rytmu, zvýšený krevní tlak a mnoho dalších metabolických onemocnění,“ říká Ludka.

V rámci systému vzdělávání není spánková medicína uznávaná jako plnohodnotný atestační obor či nadstavbový obor, ale pouze jako certifikovaný kurz.

Akreditací spánkové medicíny se zaobírá Česká spánková společnost, jíž je Ondřej Ludka součástí. Ta mimo jiné školí lékařský zdravotnický personál. Příští kurz je na konci března.

„Myslím, že část práce lékařů můžou provádět kvalifikované zdravotní sestry či medicínští inženýři. Mohou jako spánkoví technici monitorovat (pacienty) během spánku,“ vysvětluje.