Článek
Chodník pod okny pobočky spolku Buči na pražském Žižkově se improvizovaně mění jednou za čtrnáct dní ve výdejní místo potravinové pomoci. Na sebe naskládané kartonové krabice od banánů slouží jako regály a v nich široký výběr pečiva od rohlíků, housek, chlebů a croissantů až po různé sladké a celozrnné pečivo.
V dalších bednách lidé mohli objevit i paštiky, plato čokolád s prošlou trvanlivostí nebo i nějakou zeleninu a ovoce: několik dýní, mrkve a drobnější brambory, pár už tmavších banánů, jablek a mandarinek. Překvapivě se mezi potravinami objevilo třeba i tofu.
Na dveřích spolku Buči je pak uklidňující tabulka s informacemi, jak dlouho po minimální trvanlivosti je bezpečné ještě potraviny jíst. Čokoládu a cukrovinky například ještě další tři měsíce.
„Teď jsem dostal jídlo, tak se jdu najíst,“ reaguje kulhající postarší muž a radostně odchází s plnou taškou.
Informativní tabulka ve dveřích spolku Buči ukazuje, jak dlouho po minimální trvanlivosti lze konzumovat prošlé potraviny.
Následuje ho nakrátko ostříhaný šedovlasý muž ve fleecové khaki vestě. Představuje se jako „Ankoun“ a vypráví, že žije na ubytovně. Na měsíc mu zbude podle jeho tvrzení 2800 korun, později ale přiznává, že chodí i na černo pracovat.
„Musím s tím vyžít. A když ne, tak jsou tady popelnice,“ vysvětluje, že je občas schopný zvolit i tohle řešení. Odnáší si s sebou tašku pečiva a lituje, že nebyla masová konzerva.
Pro pečivo si přišla i Judita v mikině s kapucí přetaženou přes hlavu. Vypráví, že se stará o pět vnoučat a má invalidní důchod druhého stupně, reálně má zhruba čtyři tisíce korun na měsíční spotřebu. „Kdybych sem nemohla chodit, tak bych strašně strádala,“ říká Judita.
Jako poslední přišla minulou středu i mladší žena s kočárkem, ve kterém vezla ročního syna. Představila se jako Martina a mluvila o tom, že do finančních problémů se dostala během rodičovské a letošního roku. „Dostávám na dítě devět a půl tisíce korun. Za bydlení dáme devět tisíc,“ vysvětlila žena, proč si chodí pro potravinovou pomoc.
I když její manžel pracuje, stejně jim reálně nezůstávají skoro žádné peníze. „Všechno zdražuje. Třeba pleny…“ říká a dodává, že se snaží přivydělávat lepením obálek.
15 tisíc příjem, 22 tisíc výdaje
V průběhu letošního roku se spustila přímá potravinová pomoc formou výdejního místa i v Brně na Cejlu. Od února tamní potravinová banka začala vydávat tašky s jídlem válečným uprchlíkům. Od září město do programu zapojilo i 51 Čechů, pečlivě vybraných odborem pro sociální péči. Podle vedoucího výdejny ale pravidelně pro potraviny dochází zhruba 14 z nich.
Jak se plní potravinová banka
Potravinová banka Praha je zásobená od výrobců, potravinových řetězců a od drobných dárců, což mohou být jednotlivci, ale i skupiny, jako jsou například pracovní kolektivy nebo třídy ve škole.
Od výrobců dostává banka potraviny, u nichž došlo k drobné chybě ve výrobě, která brání prodeji, ale ne konzumaci.
„Například vyjede šarže jogurtů, která má o půl gramu méně, nebo má špatný obal a vanilkový jogurt má kakaový obal,“ vysvětluje Věra Doušová, ředitelka Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj.
Zeleninu a ovoce zase získává banka například od řetězců poté, co je vyřadí z nabídky v prodejnách. „I když produkty vypadají pořád dobře, tak mají omezený čas, po který můžou být na prodejně,“ říká ředitelka a dodává, že až jako poslední možnost jsou potraviny s blížící se expirací. „Ale to je velmi málokdy,“ dodává ředitelka.
Reportérka minulý týden v úterý zastihla při cestě pro potravinovou pomoc například invalidní důchodkyni s roztroušenou sklerózou. Žena s dočervena zbarvenými vlasy po ramena se představila jako Anna Polanská.
„Od státu dostávám důchod necelých devět tisíc korun měsíčně, dalších šest si přivydělám na brigádách. Když jsem to propočítávala, měla bych za měsíc zaplatit 22 tisíc, při započtení všech dluhů dokonce 45 tisíc,“ popisuje a doplňuje, že žije s přítelem, který si podnikáním nadělal dluhy, a finančně tak v domácnosti vůbec nepomáhá.
Letos se kvůli zdražení energií a potravin dostala na hranici chudoby. Potravinovou banku na Cejlu navštěvuje druhým týdnem. „Mám teď strašně moc rohlíků. Jestli máte chuť, tak si nabídněte,“ vtipkuje a ukazuje na chodítko, ve kterém má položenou papírovou tašku s denním přídělem. Za pomoc je vděčná. Po zaplacení měsíčního nájmu a části dluhů jí na jídlo nezůstává ani koruna.
Pravidelným návštěvníkem banky je také sedmdesátiletý Josef ve volnějším oblečení a s kšiltovkou na hlavě. Pobírá důchod a příspěvek na bydlení. I přesto mu po zaplacení nájmu zbývá necelých 1700 korun měsíčně, tedy zhruba 55 korun na den.
„Potravinová banka mi v tomhle hodně pomáhá. Chodím sem od pondělí do pátku pro jednu tašku jídla denně. Někdy dají konzervu, někdy pečivo. Dneska tady mám i dýni, tak uvidím, jestli ji nějak zvládnu připravit,“ říká s respektem k surovině.
Striktní pravidla i rozdávání ve volnějším stylu
Obě potravinové pomoci spojuje zejména sortiment: Lidé si z nich odnášeli především pečivo a trochu základních potravin včetně sezonní dýně.
Výdejna v Koněvově ulice se od té z brněnského Cejlu ale liší v přístupu a lpění na pravidlech.
V Brně platí striktní podmínky - výdejna funguje každý všední den od 16:00 do 17:00. První půlhodina je vyhrazená pouze Čechům, druhá lidem z Ukrajiny, kteří mají podle vedoucího Vladimíra Skalníka o potravinové balíčky velký zájem.
„Chodí jich sem pravidelně více než sto,“ říká Skalník a ukazuje na frontu Ukrajinek, které se před výdejnou během úterý začínají dopředu shromažďovat a čekají na své časové okno od půl páté.
Výdej z potravinové banky v Brně. Podle vedoucího výdejny Vladimíra Skalníka si pro potravinové balíčky chodí pouze část českých klientů.
Vladimír Skalník s dalšími dobrovolníky pomáhá v Brně ukrajinským uprchlíkům a lidem v hmotné nouzi od jara.
Klienti si pro potravinové balíčky mohou chodit každý všední den. Na výdejním místě jich denně připraví přes 100 kusů.
Pražské výdejní místo potravinové pomoci na Žižkově organizuje spolek Buči. Jídlo rozdávají jednou za čtrnáct dní. Improvizovaně vytvořili z bedýnek regály s potravinami přímo na Koněvově ulici.
Převážně se rozdává pečivo. Lidé si chodí s vlastními taškami, do kterých napřímo dostávají potraviny. Ty minulý týden vydával a hlídal pan Jaroslav.
Dobrovolníci si dopředu připraví zhruba sto tašek s potravinami, které z hygienických důvodů předávají přes výdejní okénko. Do vnitřního prostoru nikoho zvenčí nepouští. Vedoucí výdejny kontroluje od klientů poukázky od odboru sociální péče, na kterých je mimo jiné napsáno, na kolik balíčků má daný klient nárok.
Na pražském Žižkově organizuje potravinovou pomoc zhruba jednou za čtrnáct dní v úvodu zmíněný spolek Buči (pojmenovaný podle romského slova pro práci). Oficiálně výdej začíná od 13:00, ale například minulou středu se začalo dříve, protože lidé přišli s předstihem.
Nad výdejem dohlížela starostlivá blondýna Eva Kavurová, manželka předsedy spolku Štěpána Kavura. Jídlo odebírají od Potravinové banky Central a paní Eva vysvětluje, že současně ještě sami obvolávají některé obchodní řetězce, od kterých dostávají například včerejší pečivo.
„Někdy mě i udiví, jaké jsou v obchodech přebytky,“ říká.
Potraviny rozdávají už několik let, ovšem během letošního roku se jim začalo stávat, že lidé stojí fronty. Minulou středu se spíš sem tam objevila skupinka několika málo lidí a dokonce se nepodařilo rozdat všechno pečivo.
„Záleží třeba i na tom, jestli se zrovna vyplácely různé dávky,“ vysvětluje Eva Kavurová a její kolega Jaroslav, který má roli jakési ostrahy u jídla a zároveň potraviny lidem dává do tašek, zmiňuje to, že když začali rozdávat dřív, tak se i příchody lidí víc rozložily v čase.
SPECIÁL: Jak zvládnout krizi
Vše na jednom místě: Máme pro vás kalkulačky, přehledné návody, energetickou poradnu, přehled všech dotací a odpovědi na další otázky, které vám pomohou snížit dopady zdražování.
Potravinová pomoc je na pražské ulici pojatá volněji: Lidé ze spolku Buči mluví o tom, že je potřeba donést potvrzení od úřadu, reálně se ovšem jenom zeptají, jestli lidé mají potvrzení, a stačí jim ústní ujištění, že ano. Vysvětlují, že většinu lidí znají.
Jaroslav si i postěžuje, že někteří lidé rozdávání potravin na ulici chtějí sem tam zneužít. „Někteří si vybírají, že tohle chtějí a tohle ne… Tak jim řeknu, že tamhle mají obchod. Jednou tady venčila paní psa a chtěla si také něco odnést, tak jsem ji zastavil,“ vypráví.
V plánu jsou i mobilní výdejny
Podle ředitele brněnské a jihomoravské potravinové banky Pavla Kosorina v posledních měsících výrazně ubylo fyzických dárců potravin, a jsou proto závislí na dodávkách od velkých potravinových řetězců a výrobců potravin.
„Většina jde do 120 smluvních, především neziskových organizací a ty je potom rozvážejí svým klientům v hmotné nouzi,“ říká a dodává, že vlastní výdejnu na Cejlu zřídili, aby mohli také napřímo pomáhat konkrétním lidem.
K podobnému kroku se připravuje i Potravinová banka Central, která se stará o pomoc také ve Středočeském kraji.
V plánu mají během příštího roku otevřít kamenné výdejny v okresních městech a připravují i mobilní výdejnu „Máme koupený přívěs. V některých vyloučených lokalitách, kde je chudoba, se lidé ani nemají šanci dostat do okresního města,“ vysvětluje ředitelka Potravinové banky Central Dana Růžičková.
