Pomáhala parašutistům z operace Anthropoid, teď bude mít netypický pomník

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

„Děti to má na jedné straně edukovat, na druhé straně bavit,“ popisuje vítězné dílo jeho autor Lukáš Wagner. „Byl požadavek, aby byl pomník moderní. Není to ve střední Evropě standardní, většinou se skončí u nějakého bronzového nesmyslu, který, netvrdím, že je špatný, ale patří spíš do 19. století,“ říká.

V prosinci minulého roku zadala radnice Prahy 8 veřejnou soutěž na vytvoření pomníku Jindřišky Novákové. Ta se svou rodinou v květnu 1942 pomáhala parašutistům, kteří se u nich doma skrývali během operace Anthropoid. Pomník má stát v areálu ZŠ Bohumila Hrabala, dříve ZŠ U Zámku, na kterou Jindřiška Nováková chodila.

Podle Wagnera bylo potřeba pomník přizpůsobit prostředí základní školy. „Součástí díla není jenom socha, ale i kusy rozřezaného kola, uzpůsobené tak, aby se na něm dalo sedět, aby se na něm dalo houpat,“ popisuje Wagner. Jeho cílem prý bylo, aby měl pomník takovou formu, která bude vyhovovat jak chodcům z ulice, tak dětem ze školy.

Ve své instalaci se ale Wagner odkazuje i na jednu z nejslavnějších dětských knih. „Řeším to tak, aby ty děti nebyly v kleci. Je to kromě kola inspirované i Exupérym a Malým princem. Když si to vezmete, Malý princ byl na té planetě fakt sám, tak jak mohla být Jindřiška. Maminka jí řekla ‚odvez kolo‘, tak to neřešila, ale pak už byla s tím vším jenom sama. V koncentračním táboře pak rodinu od sebe oddělili. Na jedné straně je to tedy parafráze toho kola a z kola je zároveň poskládaná ta planeta,“ vysvětluje Wagner.

Rodina Jindřišky Novákové pomáhala parašutistům těsně po provedení atentátu na Heydricha. Když jednoho dne přišla ze školy domů, viděla, jak její matka ošetřuje zraněného Kubiše. Ten Jindřišku poprosil, aby odklidila kolo, které použil při útěku z místa atentátu. To se jí sice podařilo bez odhalení Gestapem, po zradě Karla Čurdy ale byla celá její rodina vyzrazena a zajata. V roce 1942 zemřela Jindřiška Nováková v koncentračním táboře Mauthausen.

Do soutěže se zapojilo celkem 19 návrhů, o kterých mohli občané Prahy 8 hlasovat v anketě na stránkách kulturního centra Libeňský svět. Vítěz ankety ale neuspěl v anonymní volbě u odborné poroty.

Na některé ze soutěžních návrhů se můžete podívat zde:

„V porotě byli čtyři nezávislí a tři závislí porotci. Byli tam renomovaní umělci v čele Václavem Špalem, akademickým výtvarníkem. Další tři, kteří byli závislí, byl náš architekt, paní ředitelka školy a já. Volba byla jednomyslná. Byl vybrán tento model, protože nejlépe odpovídal zadání i místu. Vybíralo se ze všech 19 děl najednou,“ popisuje radní Prahy 8 Michal Švarc.

To, že vítězný návrh nemusí být u veřejnosti oblíbený, zažil Wagner už několikrát. Poprvé se svým otcem, se kterým vytvořil sochu Antonína Dvořáka před Rudolfinem.

„Vždycky se to někomu nelíbí. Když to vezmu ke Dvořákovi, tak když se pomník začal tenkrát realizovat, největší odpůrce byla Pražská filharmonie,“ komentuje rozdílnost názorů mezi porotou a částí veřejnosti Wagner. Už nyní se totiž ozývají hlasy, podle kterých je vítězná varianta pomníku nedůstojná.

„Já netvrdím, že jsem člověk, který by dokázal vytvořit dílo, které se bude líbit všem. Co se ale umění týče, lidé si vybírají věci, které jsou 70 až 80 let zastaralé. Nechci říct, že jsou nevzdělaní, ale jsou nějakým způsobem zacyklení ve svém názoru,“ reaguje Wagner na výsledky veřejné ankety.