Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Po propuštění z nemocnice jsou pro pacienty se srdečním selháním klíčové hlavně následující dva týdny. Poskytnutí péče, kterou potřebují, nejen snižuje návratnost, ale také dává lepší vyhlídky na očekávanou délku života. „Kardiologické ambulance jsou zaplněné standardními pacienty a nemají kapacitu pro ty, kteří potřebují akutní kontrolu v krátkém čase,“ uvedl Jan Krejčí, přednosta I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.
Systém se liší v různých částech Česka. „Může se stát, že člověk je ze vzdálenějšího regionu a po propuštění z nemocnice dostane žádanku na kontrolu u spádového kardiologa. Velmi neadresně. Nevíme, kdo konkrétně je schopný se o tyto pacienty rychle postarat, a někteří lékaři mají termíny volné až za dva měsíce,“ vysvětluje dál, proč je potřeba vybudovat síť dostupných ambulancí srdečního selhání.
Co je srdeční selhání?
Srdeční selhání je stav, při němž srdce není schopné vhánět do oběhu potřebné množství krve. Následkem je tělo hůře zásobeno kyslíkem a živinami. Krev se může hromadit v oběhu před vstupem do srdce. To v případě levostranného srdečního selhání způsobuje hromadění vody v plicích, v případě pravostranného se objevují otoky nohou nebo břicha. Dalšími příznaky nedostatečného zásobení organismu je zvýšená dušnost, slabost a únava.
Momentálně se do nemocnic do měsíce od propuštění vrátí přibližně čtvrtina propuštěných, do půl roku až polovina z nich. Tomu by se dalo předejít větší dostupností specializovaných ordinací, kde by pacientovi byla zvolena správná léčba.
Rozdíl mezi běžnou kardiologickou ambulancí a ambulancí srdečního selhání není na první pohled velký. Péče o pacienty se srdečním selháním zabere více času. Není jednoduché stanovit jejich diagnózu a pak se musí sledovat, zda například nepřibírají na váze, jestli nedochází k zavodnění či komplikacím z léčby. „Léčba je sice účinná, ale není stoprocentně bezpečná. Pacienta musí sledovat kardiolog, který na to má čas,“ říká Aleš Linhart, přednosta II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Práci kardiologů tak doplňují vyškolené zdravotní sestry, případně technici, protože řada pacientů je zajištěná přístrojovou léčbou.
Ve specializovaných ambulancích, které jsou již v provozu, mohou být například stacionáře. Tam pacienti dostávají ambulantní léčbu, kterou by jinak museli dostat za hospitalizace. „Potom, co pacienta během hospitalizace ‚spravíme‘ mu musíme najít optimální léčbu, to znamená maximální tolerované dávky léků, které používáme u srdečního selhání,“ přibližuje Linhart z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Ve větších městech je ambulancí srdečního selhání dostatek a péče se pacientům dostane včas. „Hospitalizovaná jsem byla dvakrát kvůli zákroku. Člověk je tady hodně kontrolovaný, na péči tady si nemůžu stěžovat,“ hodnotí devětačtyřicetiletá Šárka Šedá, která je v brněnské Fakultní nemocnici u sv. Anny na kontrole po operaci srdce.
Svou diagnózu dilatační kardiomyopatie dostala před dvanácti lety a kvůli zhoršení jejího stavu před půl rokem podstoupila operaci. Její termín po splnění všech zdravotních podmínek dostala do několika týdnů.
V každém regionu je momentálně alespoň jedna ambulance srdečního selhání. Jen v Praze je sedm velkých kardiologických pracovišť, v Brně jsou tři. Nedostatek je jich především v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji. „Bohužel platí, že jsou to regiony, kde výskyt srdečních a cévních chorob je zdaleka největší, takže tam opravdu ty kapacity nedostačují,“ doplňuje Linhart.
Stávající kardiologické ambulance se mohou přihlásit do programu, aby byly viditelné pro pacienty s diagnózou srdečního selhání. Nově přihlášených ambulancí je třicet v celém Česku. Ideálně by podle lékaře Krejčího měly být v každém okrese tři.
Nedostupnost lůžek
Nárůst pacientů a kapacitní limity nemocnic jsou jednou z obav, kvůli které nové ambulance vznikají. „Víme, že pacienti se srdečním selháním starší 65 let jsou nejčastějšími pacienty ležícími na interních odděleních, přitom tlak na lůžka je u nás na pracovišti dennodenní boj,“ říká lékař Krejčí z Nemocnice u sv. Anny v Brně.
Pacientů se selháním srdce je v České republice okolo 400 000 tisíc. Často je však problém diagnózu správně určit, a proto spousta lidí zůstává neléčených. Lidí bez diagnózy, kteří se neléčí, je až 200 000 tisíc.
Předpoklady navíc ukazují, že se počet nemocných v příštích 15 letech zdvojnásobí. „Jestli ta situace poběží nekontrolovaně, podle toho, jaký je odhad, tak nás ta vlna zalije a nezvládneme to,“ obává se Krejčí.
Mohlo by vás zajímat
Riziko výskytu srdečního selhání zvyšuje například neléčený vysoký tlak, cukrovka, obezita, tělesná inaktivita, kouření nebo nadbytečná konzumace alkoholu. Vedle špatného životního stylu může za rostoucí počty diagnostikovaných zejména stárnutí populace. Riziko srdečního selhání s přibývajícím věkem roste.
Diagnóza srovnatelná s rakovinou
Závažnost onemocnění a prognóza přežití u srdečního selhání je srovnatelná s většinou typů rakoviny. „Když někomu řeknete, že má nádor, tak se vyděsí a bude dělat cokoliv pro to, aby se léčil. U srdečního selhání spousta lidí nevnímá tu vážnost. Půlka lidí, které dnes řeknete, že má srdeční selhání, bude do pěti let mrtvá,“ doplňuje Jan Krejčí.
To, že je srdeční selhání vážná záležitost, vychází i z dat. Polovina lidí, kterým je zjištěno srdeční selhání, zemře do pěti let. Pacienti, kteří byli hospitalizovaní podruhé, mají odhadovanou dobu přežití pouze dva roky.
Jak motivovat lékaře?
Podle obou lékařů by hlavní motivací pro zřízení více specializovaných ambulancí srdečního selhání mohla být změna úhrad za lékařské výkony. „Ekonomický motivátor je asi jediné, co se dá vymyslet. Akutní kontrola by mohla být benefitnější než dlouhodobě plánovaná,“ Jan Krejčí.
„Lékaři už jsou nyní bonifikováni za sledování každého pacienta s chronickým srdečním selháním, za nastavení správné farmakoterapie a zajištění nezbytných vyšetření,“ uvedla Viktorie Plívová, tisková mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny.
