Článek
Výhrůžky nebo jiné nevhodné slovní projevy jsou na sociálních sítích poměrně časté. Setkávají se s nimi politici, celebrity, i běžní lidé. Když policii někdo podezření na trestný čin v kyberprostoru oznámí, vyšetřovatelé následně zohledňují i to, že se v online prostředí takové informace šíří rychleji a mohou způsobit více škod.
„Mají větší rozsah a dosah než třeba v omezené skupině osob. A proto to vždy zohledňujeme a můžeme na podobné činy nazírat i s větší vážností,“ říká Jakub Vinčálek, vrchní komisař z Odboru komunikace Policejního prezidia ČR.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy také nastínil, jak policie sbírá důkazy v online prostředí nebo jaký typ nevhodných projevů nejčastěji vede k trestnímu řízení.
Na sociálních sítích se můžeme setkat s vyjádřeními, která hraničí s rasismem, výhrůžkami nebo jinými slovními projevy, které mohou být trestné. Jak posuzujete, na co se ještě vztahuje například svoboda slova a co je už za hranou?
Je potřeba říci, že samozřejmě i svoboda slova má své zákonné hranice, které platí i v kyberprostoru. Co se online prostředí týče, velmi často zaznamenáváme nějaké formy nevhodných projevů a každý případ vždy posuzujeme individuálně. Pokud nám tedy někdo tuto skutečnost oznámí nebo ji sami vypátráme, zjišťujeme, zda to jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Může jít třeba o vyhrožování, hanobení rasy nebo podněcování k nenávisti. Trestných činů ale v tomto ohledu existuje více.
Ne všechny případy končí v trestněprávní rovině, něco může být vyhodnoceno jako přestupek nebo můžeme dojít k závěru, že se jedná o občanskoprávní spor. V takových případech doporučujeme poškozenému, aby dal žalobu k civilnímu soudu.
Dejme tomu, že někdo někoho pomlouvá nebo hanobí na sociálních sítích. Je to z pohledu policie závažnější, než kdyby se to dělo v úzkém kolektivu?
U trestných činů samozřejmě posuzujeme především úmysl, a jaká byla oběti, respektive poškozenému, způsobená újma. Sdílené informace na sociálních sítích, nebo třeba výhrůžky, mají větší rozsah a dosah než v omezené skupině osob. A proto to vždy zohledňujeme a můžeme na podobné činy nazírat i s větší vážností.
Jaké typy chování pak z vaší zkušenosti nejčastěji vedou k trestnímu řízení?
Tady je třeba dodat, že nejčastěji se v kyberprostoru setkáváme s podvody. Ale pokud se bavíme o nevhodném jednání osob, velmi často řešíme právě vyhrožování, nebezpečné pronásledování nebo vydírání. Samozřejmě zaznamenáváme i šíření poplašných zpráv, hanobení národa, rasy nebo etnika, ale to už není tak časté.
Setkáváte se s tím, že k těmto činům dochází častěji v nějakém období nebo v souvislosti s nějakými akcemi? Narážím třeba na volby nebo velké sportovní události…
Určitě. Stejně tak jako různá podvodná jednání i tyto projevy souvisí s tím, co se v danou chvíli děje ve společnosti. Typickým příkladem jsou reakce na válku na Ukrajině, politické kauzy nebo například sportovní utkání. Třeba vrcholoví sportovci se setkávají poměrně často s nenávistnými projevy.
Setkáváme se s tím, že jsou terčem zájmu lidí, kteří sází na výsledky zápasů. No, a pokud to nedopadne tak, jak daný člověk očekával, a podle toho vsadil, stávají se sportovci často terčem tohoto nevhodného chování. Někdy bohužel takového, že je za hranicí zákona. Mnozí z nich to berou jako daň za popularitu, ale je dobré připomenout, že vyhrožování násilím nebo jiné projevy, které jsme zmiňovali, se mohou stupňovat nebo opakovat.
Kdy je tedy dobré podobné chování už ohlásit policii?
V případě, že se někdo obává o svůj život či zdraví sebe nebo svých blízkých, doporučujeme, aby to člověk nahlásil. Pokud se jedná pouze o nevhodné jednání, je nejlepší cestou původce zla nahlásit jako závadový účet dané sociální síti a nechat ho zablokovat. Zároveň doporučujeme mít zálohu konverzace s agresorem.
V minulosti převládaly autorskoprávní delikty
Na začátku jste zmínil, že můžete toto chování i sami vypátrat. Děláte to tedy aktivně, respektive máte na to třeba i speciální oddělení, jež se kontrolou sociálních sítí zabývá?
Samozřejmě jednáme na základě oznámení, ale máme také kolegy, kteří se specializují na trestnou činnost v online prostředí. Ty kroky a aktivity, které děláme sami od sebe, z taktických důvodů blíže nespecifikujeme. Nicméně je to tak, že máme specialisty v podstatě na všech úrovních policie, kteří proti trestné činnosti v online prostředí bojují. Většina poškozených se setká s kolegy z místních či obvodních oddělení PČR. Podle závažnosti – místní a věcné příslušnosti – případ buď postoupí kolegům specialistům, nebo provedou nezbytné kroky oni sami.
Trestnou činnost v online prostředí pak rozdělujeme pro větší přehlednost do pěti oblastí. Nejčastěji se setkáváme s podvodnými jednáními, které tvoří více než dvě třetiny kriminality v kyberprostoru. Pak máme kybernetickou kriminalitu, tam se zabýváme například neoprávněnými přístupy k počítačovým systémům a sítím, tedy případy hackingu. Dále je oblast mravnostní trestné činnosti, to je zejména vytváření a šíření dětské pornografie. No, a potom jsou poslední dvě oblasti, jedna jsou autorskoprávní delikty a tou poslední jsou právě násilné a nenávistné projevy, o kterých jsme hovořili.
Zaznamenáváte nějaký vývoj v tom, jaké trestné činnosti jsou nejčastější? Mění se to?
Vývoj určitě vidíme. Paradoxně v minulosti, kdy jsme začali evidovat trestnou činnost – asi kolem roku 2011 –, byly nejrozšířenější formou trestné činnosti autorskoprávní delikty. Tedy kopírování, stahování, zveřejňování různých děl. Hudba, filmy a podobně. Toho ale dost ubylo, takže dnes v online prostředí řešíme převážně různé typy podvodných jednání nebo jiné oblasti kriminality.
Anonymní účet nezaručuje nedostižitelnost
Je pro vás náročnější zajistit v kyberprostoru důkazy?
Je to náročnější než v běžném životě, ale zcela jistě to není nemožné. Potíž, respektive komplikace, v souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti v online prostředí je ta, že internet nemá hranic, takže pro nás je to náročnější jak časově, tak samozřejmě i finančně. Jde například i o to, že žádáme o informace, které jsou „drženy“ na území jiného státu. Například spolupracujeme s kolegy z jiných států, orgány činnými v trestním řízení nebo samotnými technologickými subjekty, jako je třeba Meta nebo Google.
Část pachatelů nebo osob, které sdílejí hraniční vyjádření, se ale může skrývat za anonymními účty. Jak moc vám to komplikuje práci?
Je úplně běžné, že se pachatelé rozličné trestné činnosti snaží v onlinu co nejvíce zastřít, kdo jsou a odkud pocházejí. Takže tam skutečně záleží na tom, jakým způsobem pracujeme, a také kde jsou uložené informace, jestli v České republice nebo v zahraničí. A na druhou stranu, anonymní účet sice může poskytovat pocit jakési nedostižitelnosti, nicméně jako policie máme své postupy a taktiky, jak danou osobu dopátrat. Opět i třeba ve spolupráci s nadnárodními společnostmi nebo kolegy z cizích zemí.
