Článek
Její tělo bylo nalezeno ve dvou kufrech. První kufr položil vrah do vlaku jedoucího z pražského Masarykova nádraží do Bratislavy. Obsahoval hlavu ženy s hlubokou sečnou ranou a také nohy. Druhý kufr doputoval do Košic. Vrah ho poslal vlakem z Wilsonova (dnes hlavního) nádraží. Byl v něm ženský trup se sedmi bodnými ranami v okolí levého prsu. A useknuté ruce.
6. září 1933 policisté zjistili, že obětí je Otýlie Vranská, narozená 1911 na Slovensku v Brezne pod Hronom. Identifikovaly ji její dvě sestry žijící v Praze. Informaci mohli policisté zjistit dříve, ale nenapadlo je prověřit archiv otisků prstů. Otýlie Vranská byla totiž v roce 1931 zadržena pro prostituci a (jak psal dobový tisk) byla „daktyloskopována“.
Kriminalisté pod vedením rady Josefa Vaňáska se tehdy za obrovského zájmu veřejnosti pustili do hledání vraha. Ale nevypátrali ho. Jejich nástupci se k „pomníčku“ opakovaně vraceli. Také bez úspěchu. Ani tak to nevzdali. A teď mohli oznámit: „Asi víme, kdo ženu zavraždil.“
Hlavní podezřelí Pěkný a Koklesová
Skupina kriminalistů a historiků pod vedením ředitele Muzea policie Radka Galaše pracovala na objasnění vraždy Otýlie Vranské několik let. A teď, 21. září, přišli se závěrečnou zprávou.
Věří, že vrahem byl rotmistr Josef Pěkný, o kterém Otýlie své bytné vykládala, že si ji chce vzít. A že spolupachatelkou byla Pěkného milenka Antonie Koklesová – původem rovněž ze Slovenska a i ona se v Praze živila nejstarším řemeslem.
Příběh Otýlie Vranské
Jeden kufr byl v Bratislavě, a v něm hlava a nohy. Ve druhém, v Košicích, byl trup a ruce. Záhadná vražda Otýlie Vranské, 1. září 1933. Jeden z nejstarších a nejproslulejších „pomníčků“ československých kriminalistů.
Paradoxní je, že kriminalisté a historici své dnešní odhalení odkládali, protože čekali na analýzu DNA, která měla identitu pachatelů prokázat jednoznačně. Neprokázala.
Pomoci mělo několik vlasů, které Vranská držela v ruce. Další se nalezly na její paži. Analýza DNA však ukázala, že to nebyly vlasy hlavních podezřelých. Policisté pracovali s referenčními vzorky DNA příbuzných hlavních podezřelých.
Historikům tedy zbývají pouze nepřímé důkazy. A přesvědčení, že vlasy na těle Vranské nemají s vraždou nic společného – mohly být v kufru už před vraždou.
Rekonstrukce poslední noci
Podle týmu Radka Galaše vypadala poslední noc života Otýlie Vranské následovně:
Večer se vypravila do restaurace U Kupců v centru Prahy na schůzku s Pěkným. Rotmistr však dorazil s jejich společnou známou Koklesovou. I ona se o Pěkného ucházela, také ona doufala ve výhodný sňatek. Jisté podle dobových svědectví je, že Pěkný z restaurace odcházel spolu s Koklesovou.
Totéž oba prohlásili do protokolu, když je policisté 8. září 1933 vyslýchali. Tvrdili, že Vranské nevadilo, že se Pěkný stýká i s Koklesovou. V restauraci prý zůstali skoro do půlnoci a dobře se bavili. Vranská vypila čtyři piva a zpívala. Spolu pak šli na Karlovo náměstí. Tam Pěkný a Koklesová nasedli do tramvaje a jeli do Pěkného bytu v Táborské ulici.
Otýlie Vranská se prý Koklesové svěřila, že si musí jít hledat nocleh, protože si už netroufne vzbudit bytnou. Číšník restaurace U Politické mrtvoly v Křemencově ulici ji později měl vidět kolem půlnoci ve společnosti vysokého blondýna. Tancovali spolu. Blondýn jí objednal jablko.
Posledním místem, kde Vranskou svědci viděli živou, byl vchod restaurace U Šmelhausů v Melantrichově ulici, to bylo kolem jedné hodiny ranní.
Osudným se jí podle Galaše stalo rozhodnutí vypravit se v noční hodinu za Pěkným.
Vranská 1. září 1933 kolem jedné hodiny ranní nasedla v pražském centru buď na tramvaj číslo 19, nebo na tramvaj číslo 2 a odjela k bytu Josefa Pěkného.
Tam zřejmě došlo k žárlivé scéně a rotmistr Vranskou zavraždil. Přistoupil k ní zezadu, zaklonil jí hlavu a podříznul ji. Následovaly sečné rány do hlavy, podle kriminalistů snad rány jistoty. Pitva prokázala, že Vranská s téměř odříznutou hlavou stále žila.
Kdo zasadil sedm bodných ran do levého prsu oběti? Historici mohou jen spekulovat. Donutil Pěkný Koklesovou, aby se na vraždě podílela? Mělo jít o zmatení stop, snahu vytvořit dojem rituální vraždy?
To se už nikdo nedozví.
Motiv? Josef Pěkný byl vážený muž. Byl legionář, který se účastnil bitvy u Zborova. Měl dobré postavení účetního v kasárnách. Žárlivá hádka dvou prostitutek v jeho bytě mohla jeho prestiž a živobytí snadno ohrozit. A byl to voják zvyklý na zákopové řeže první světové války…
Radek Galaš je přesvědčený, že byť se jeho tým může opřít jen o nepřímé důkazy, vraždu objasnil. Přiznává, že jistotu mají tak na 80 %.
Dvacet procent kriminalistického pomníčku tedy zůstává. Měla je odstranit analýza DNA. Nestalo se. A je tedy nepravděpodobné, že se ještě někdy dozvíme víc.
Pozn. red.: V původní verzi článku jsme historika kriminalistiky, ředitele Muzea Policie České republiky Radka Galaše omylem přejmenovali na Gadaše. Za chybu se velmi omlouváme.
