Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi z paraskupiny Anthropoid, kteří 27. května 1942 zlikvidovali jednoho z nejvlivnějších pohlavárů německé třetí říše Reinharda Heydricha, pomáhaly desítky českých vlasteneckých rodin.
Parašutisty ukrývaly, zásobovaly potravinami, zařizovaly dokumenty, zprostředkovávaly informace nebo se jim staraly o zbraně. V historii země šlo o jeden z mála okamžiků, kdy Češi svou odvahou změnili světové dějiny.
Při mstě za Heydrichovu smrt nacisté srovnali se zemí obec Lidice a osadu Ležáky a povraždili více než 1500 českých vlastenců. V koncentračním táboře Mauthausen pak střelou do týlu i 294 příbuzných a pomocníků sedmi parašutistů.
Slitování tak například neměli ani s těhotnou Františku Sivkovou, sestrou parašutisty Josefa Valčíka – popravili ji nedlouho po porodu. Stejný osud potkal čtrnáctiletou Jindřišku Novákovou, která krátce po atentátu ukryla Kubišův bicykl. A stejně tak blízké spolupracovnice mužů z Anthropoidu Annu Malinovou či Marii Kovárníkovou.
V unikátní fotogalerii experta na protinacistický odboj Jaroslava Čvančary přinášíme i některé hrdiny, bez jejichž pomoci by se likvidace architekta holokaustu Heydricha nikdy nezdařila:
Plzeňská rodina Králových. Adresu na Václava Krále, vrchního policejního inspektora ve výslužbě, obdrželi parašutisté z Anthropoidu těsně před odletem do akce. Po příchodu Josefa Gabčíka a Jana Kubiše (30. 12. 1941) do Plzně jim Václav Král poskytl ubytování. Gabčík si pak u Králů několik dnů léčil zranění nohy, které utrpěl při seskoku (29. 12. 1941) u Nehvizd. Král opatřil oběma mužům falešné osobní doklady. Parašutistům pomáhal i při operaci Canonbury - zapálení signalizačních ohňů v noci 26. 4. 1942 před útokem britského letectva na Škodovy závody v Plzni. Rodina vyvražděna.
Učitel Jan Zelenka-Hajský, nejbližší spolupracovník Gabčíka a Kubiše a hlavní podporovatel jejich plánu na likvidaci Heydricha. V beznadějné situaci spáchal sebevraždu.
František Šafařík, zaměstnanec Pražského hradu. Dodával Anthropoidu důležité informace o pohybu Heydricha i jeho ozbrojeného doprovodu. Válku přežil.
Rodina Novákových. Do spolupráce s paraskupinou Anthropoid byla zapojena od počátku. Podílela se tedy i na přípravě atentátu. Byt rodiny se také stal prvním pražským útočištěm Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Čtrnáctiletá Jindřiška (na snímku uprostřed) vyzvedla po útoku na Heydricha kolo Jana Kubiše. Václava Nováka, jeho manželku Marii (na snímku stojí zprava), syna Václava, dcery Annu a Jindřišku nacisté zavraždili v Mauthausenu.
Marie Moravcová. Spolu s manželem Aloisem a synem Vlastimilem zásobovala parašutisty potravinami a vším nezbytným. Moravcovi stejně jako Zelenkovi patřili k nejdůležitějším a nejobětavějším spolupracovníkům parašutistů. Zejména bez těchto odbojářů by byla příprava útoku na Heydricha nemyslitelná. Marie Moravcová se vyhnula zatčení požitím prudkého jedu. Manžel Alois se synem Vlastimilem zavražděni v Mauthausenu.
Sonnevendovi: Jan, Marie a dcera Ludmila. Jan Sonnevend se jako předseda pravoslavné náboženské obce a laického sboru starších kostela Cyrila a Metoděje podílel na podpoře a ukrývání parašutistů. Rodina i se zetěm Josefem vyvražděna.
Pravoslavná mše. V popředí biskup Gorazd a kaplan Vladimír Petřek. Pravoslavná církev poskytla po atentátu parašutistům úkryt v kryptě svého chrámu. Petřek zajišťoval spojení a denní péči o ně. Po odhalení úkrytu byli vzápětí zatčeni všichni, kteří se na ukrývání parašutistů podíleli: biskup Gorazd, farář Václav Čikl, kaplan Vladimír Petřek a předseda církevní obce Jan Sonnevend. Jeden z činitelů pražské pravoslavné církevní obce Josef Šembera po válce vypověděl, že Petřek zachránil jemu i manželce svým mlčením život, přestože byl při výsleších gestapa brutálně mučen. Všichni zavražděni v Kobylisích.
Pomoc parašutistům znamenala každodenní teror ve vyšetřovnách gestapa. Petschkův palác - zatčení před výslechem.
Luby u Klatov, nacistická popravčí četa. Jen na této střelnici bylo během heydrichiády zavražděno 313 českých odbojářů.
Nejmladší zavraždění: Jindřiška Nováková (14 let), Eva Faltová (15 let), Iris Svěráková (16 let), Karel Svěrák (15 let).
Anna Malinová. Jedna z nejbližších spolupracovnic Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Kromě jejich ukrývání je společně s kamarádkou Marií Kovárníkovou provázela po Praze, protože muži v doprovodu mladých žen nevzbuzovali nežádoucí pozornost policejních hlídek. Po zatčení gestapem se vydávala za pouhou „milenku“ Josefa Gabčíka. Přesvědčila tak gestapo, že nebyla zapojena do příprav útoku na Heydricha. Zamlčela důležité informace: například o existenci výše zmíněného Františka Šafaříka, jenž přinášel do bytu Marie Kovárníkové zprávy pro parašutisty o Heydrichově přítomnosti v Praze. Anna i Marie byly zavražděny v Mauthausenu.
Manželka Oldřicha Frolíka. Společně s přáteli Jaroslavem Pechmanem, Janem Zelenkou-Hajským a kapitánem Karlem Pavlíkem patřil Frolík do radikální frakce Říjen sokolské odbojové organizace. Staral se o zbraně Anthropoidu. Po příchodu gestapa do jeho bytu 15. září 1942 zahájil palbu - zastřelil úředníka gestapa Aloise Grubera a jeho kolegu Ernesta Hoeniga těžce zranil. Třetí gestapák Alfréd Keller se před Frolíkovou střelbou stačil ukrýt. Frolík pak z bytu uprchl i se svou manželkou Barborou. Později byli vlákáni do léčky a přemoženi velkou přesilou gestapa. Oba zavražděni v Mauthausenu.
Anna Čalounová, uměleckým jménem Letenská. Společně s manželem Vladislavem Čalounem poskytla útočiště MUDr. Břetislavu Lyčkovi (i jeho manželce Františce), jenž den po atentátu na Heydricha ošetřil Jana Kubiše zraněného v obličeji explozí bomby. Manželé Lyčkovi utíkali před gestapem. Všichni byli povražděni v Mauthausenu. Letenská patřila ke známým herečkám. Premiéry svého posledního filmu „Přijdu hned“ (režie Otakar Vávra) se už nedožila.
MUDr. Milada Frantová. Členka odbojové organizace Petiční výbor věrni zůstaneme, společně s manželem MUDr. Jiřím Frantou. Po útoku na Heydricha léčila oko Jana Kubiše poraněné explozí bomby. Zavražděna v Mauthausenu. Představitelé gestapa nejenom v tomto případě nechápali, proč se do odboje zapojují i špičky inteligence a často i velmi dobře situovaní lidé, kteří si žili dobře a neměli podle nacistů důvod vzdorovat jejich diktatuře.
Hana Krupková, velmi důležitá spojka parašutistů. S manželem Václavem Krupkou udržovala spojení mezi velitelem paravýsadku Silver A v Pardubicích a parašutisty v Praze. Přežila jen zázrakem, přičemž se jí podařilo zachránit (vyprosit) život i vězněnému manželovi. Po válce ji vydírala StB. Po okupaci Československa spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 emigrovala do Spolkové republiky Německo.
Františka Sívková, sestra Josefa Valčíka z paraskupiny Silver A, ukrývala s manželem Františkem Sívkem (společně na snímku) svého bratra poté, co musel 23. března 1942 uprchnout z Pardubic. Čtvrtý syn se Františce narodil už v německé policejní věznici 20. 10. 1942 na Pankráci nedlouho před vraždou matky a byl internován do kojeneckého ústavu v Praze-Krči. Po válce byl adoptován manželi Ebrovými a pojmenován Vratislav Vladimír Ebr.
Antonín Valčík. Gestapo ho zatklo kvůli podpoře bratra Josefa Valčíka, člena paraskupiny Silver A. Antonína, jeho sestru Ludmilu, bratry Aloise s Emilem včetně jejich manželek a také rodičů Jana a Veroniky Valčíkových nacisté povraždili v Mauthausenu.
Jarmila a Jaroslav Smržovi. Do podpory Anthropoidu se oba zapojili tím, že po vysazení pomohli parašutistům zbavit se již nepotřebné výstroje. Společně s Václavem a Emanuelou Khodlovými a jejich synem Václavem poskytovali Gabčíkovi s Kubišem ubytování a stravu. Jaroslav Smrž zapůjčil své kolo Kubišovi, na němž parašutista unikl po útoku na Heydricha z místa akce. Rovněž Smržovi a Khodlovi byli střelou do týla zavražděni v Mauthausenu.
Liboslava Fafková. S rodiči Liboslavou a Petrem Fafkovými a sestrou Relou ukrývali členy Anthropoidu a po celou dobu zásobovali potravinami parašutisty ukryté v kryptě pražského pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje. Celá rodina zavražděna v Mauthausenu.
MUDr. Alžběta Jesenská. S manželem MUDr. Janem Jesenským podporovala potravinami, penězi a věcmi denní potřeby parašutisty již před útokem na Heydricha, ale i poté, co se ukryli v pražském v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Oba manželé byli zavražděni střelou do týla v Mauthausenu.
Antonín Oktábec. Společně s Františkem Hejlem, Břetislavem Lyčkou, Václavem Novákem, Františkem Pecháčkem, Jaroslavem Piskáčkem a Janem Zelenkou-Hajským patřil v sokolském odboji k hlavním protagonistům a stoupencům fyzické likvidace Heydricha a k nejdůležitějším spolupracovníkům paraskupiny Anthropoid. Antonín Oktábec s manželkou Vlastou byli zavražděni v Mauthausenu.
Koncentrační tábor Mauthausen. Jako msta nacistů za Heydrichovu smrt zde bylo ve dnech 24. 10. 1942, 26. 1. 1943 a 3. 2. 1944 povražděno 294 českých mužů, žen a dětí. Příbuzných sedmi parašutistů ukrývajících se v kryptě anebo jejich pomocníků z odboje.
Vydání Moravského večerníku ze 28. 5. 1942 - den po atentátu.
Heydrichův mercedes po útoku Josefa Gabčíka a Jana Kubiše z paraskupiny Anthropoid.
Poslední fotografie Reinharda Heydricha.
Heydrichův pohřeb v Berlíně. Adolf Hitler a Heinrich Himmler s Heydrichovými dětmi.
Českoslovenští zpravodajci se v britské emigraci dozvídají o Heydrichově teroru v Čechách a na Moravě. Jejich šéf František Moravec, ideový tvůrce operace Anthropoid, uprostřed se založenýma rukama.
Jako mstu za likvidaci Heydricha nacisté srovnali se zemí obce Lidice (10. 6. 1942) a Ležáky (24. 6. 1942). V Lidicích bylo 173 mužů starších 15 let na místě zastřeleno. Dalších 26 obyvatel nacisté zavraždili 16. června v Praze-Kobylisích. Ze 196 žen odeslaných do koncentračního tábora jich bylo zavražděno či umučeno 53. Ze 105 dětí se po válce našlo jen 17. Zbývajících 88 nacisté zlikvidovali. V Ležákách 33 žen a mužů nacisté zastřelili, 11 dětí zplynovali, na převýchovu do německých rodin byly odeslány Jarmila (3) a Marie (1) Šťulíkovy. Na snímku němečtí policisté a SS v hořících Lidicích.
A nyní k sedmi československým parašutistům, kteří až po šesti hodinách tvrdého boje se stonásobnou přesilou nacistů padli 18. 6. 1942 v pražském kostele Cyrila a Metoděje. Podle historiků byla bitva co do míry hrdinství srovnatelná se samotným atentátem na Heydricha. Nacistická propaganda o ní proto - až na kusou zprávu o dopadení parašutistů - v podstatě mlčela. Na tomto prvním snímku rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš, paraskupina Anthropoid.
Nadporučík Adolf Opálka, velitel paraskupiny Out Distance.
Rotmistr Josef Valčík, člen paraskupiny Silver A.
Rotný Jaroslav Švarc, paraskupina Tin.
Četař absolvent Josef Bublík, paraskupina Bioscop.
Četař Jan Hrubý, paraskupina Bioscop.
Poslední boj parašutistů v kryptě kostela Cyrila a Metoděje (18. černa 1942) tak jak ho zvěčnil akademický malíř a ilustrátor Bohumil Konečný.
Detail budovy kostela Cyrila a Metoděje po skončení více než šestihodinového boje o kryptu, při němž byli parašutisté vytápěni hasičskými stříkačkami a větrací okénko krypty ostřelováno těžkým kulometem.
Akademický sochař a bývalý voják československé armády ve Velké Británii František Bělský vytvořil v roce 1947 nad okénkem krypty pamětní desku.
Každoroční pietní setkání v bývalém koncentračním táboře Mauthausen. Zúčastňují se ho příbuzní zavražděných pomocníků parašutistů spolu s historiky a badateli.
