Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Podvodníci na charitativním podvodu vydělali přes 64 milionů korun, poškozených je více než 40 tisíc. Na dosud nejrozsáhlejší případ svého druhu minulý týden upozornila policie.
O případu informovala už loni, od té doby se výrazně rozrostl. Počet podvedených se zdvojnásobil, škoda vzrostla o 25 milionů korun. Podvodníci tvrdili, že zastupují nadaci a hledají dárce na pomůcky pro zdravotně postižené, popsala ČTK. Pokud oslovený člověk projevil zájem přispět, doručili mu balík s dárkem, za který zaplatil předem dohodnutou částku v řádu stovek až tisíců korun.
O podvodné charitě jsme psali zde:
Podle Veroniky Hodačové z Odboru prevence Policejního prezidia ČR nejvíce podvodných sbírek vzniká v období Vánoc a po katastrofách. „Pořadatel musí mít oficiální povolení od příslušného úřadu,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Online charity by jej měly mít na svých stránkách, pořadatelé pouličních sbírek jej musí na požádání předložit.
Existuje nějaké jednotné schéma charitativních podvodů?
Ne, takové schéma se ani popsat nedá. Jednotlivé podvody se liší podle schopností pachatele, stejně jako u jakéhokoliv druhu majetkové kriminality. Podle toho se pak odvíjí jejich sofistikovanost.
Jaké formy těchto podvodů tedy existují?
Je jich mnoho. Častým způsobem jsou například falešné pouliční sbírky, které dělají jednotlivci nebo skupina lidí. Ti chodí venku s pokladničkami a oslovují kolemjdoucí, kterým vypráví nějaký dojemný příběh s cílem vybrat od nich peníze. Tam pak záleží na jednotlivých lidech, zda na takový příběh skočí. Poté samozřejmě existuje mnoho forem online podvodů, většina však nedosáhne tak obrovského rozsahu jako případ z minulého týdne.
Pokladnička musí mít pečeť
Jak lze tedy poznat, zda se jedná o skutečnou charitu, nebo o podvod?
Každá taková sbírka má svá pravidla a je přesně dáno, jakým způsobem a kdo takovou sbírku může realizovat. Většinou to bývají obce, v Praze pak městské části, nebo různé právnické osoby. Sbírka musí být v každém případě nahlášena příslušnému krajskému úřadu, v případě Prahy pak magistrátu. Její pořadatel musí získat oficiální povolení, což je dokument, kde se dočtete to, kdo sbírku povolil, a všechny její identifikační záležitosti.
Na co by si lidé měli dát pozor, pokud se chystají přispět na menší, méně známou charitu?
V případě, že se jedná o pouliční sbírku, vám pracovník sbírky musí povolení na požádání předložit. Tento dokument musí mít během vybírání peněz neustále u sebe. Pozornost by se měla věnovat i pokladničce, na které musí být pečeť vydaná úřadem, který sbírku povolil. Pokud pečeť chybí, pravděpodobně se jedná o podvod.
Kde tyto dokumenty hledat v případě online sbírek?
Každá internetová sbírka by tento dokument měla mít zveřejněný na svých stránkách. Pokud tomu tak není, zpozorněla bych a radši nepřispívala. Další variantou je najít si sbírku na stránkách Ministerstva vnitra. To zde zveřejňuje seznam všech sbírek, které v daném období probíhají. Pokud je sbírka dohledatelná zde, znamená to, že byla vyhlášena oficiálním způsobem.
Jak postupovat v případě, že člověku pořadatel zavolá a on chce na sbírku přispět? V takové chvíli nemá čas si dokumentaci dohledat.
V těchto případech osoba opravdu často jedná pod nátlakem času. Pokud se jedná o legitimní sbírku, volající by po vás peníze neměl chtít hned během hovoru, naopak vám dá čas si přispění rozmyslet. Doporučujeme tedy během telefonátu nic neposílat, telefon položit a poté si pravost sbírky v klidu ověřit.
Lze už během telefonátu rozpoznat, že je volající podvodník?
Existují ukazatele, podle kterých to lze odhadnout. Jedná se například o již zmíněný časový nátlak, kdy se vás daná osoba snaží přimět peníze zaslat ještě během telefonátu. Časté je také emocionální vydírání nebo manipulace. Pokud něco takového během telefonátu zaznamenáte, doporučujeme hovor ukončit a dál nereagovat. Pro některé lidi je ale náročné nátlaku odolat.
Pokud má člověk pocit, že narazil na podvodnou charitu, jak má postupovat?
Takovou věc je určitě vhodné neprodleně nahlásit na policii. Smysl to má i v případě, že daný člověk sám podveden nebyl, pokud ke sbírce nedohledá potřebnou dokumentaci, pravděpodobně jde o podvod. Důležité je myslet na to, že do sbírky se často zapojuje více pachatelů a škody se tak postupně nastřádají. Takže i v případě, kdy jednotlivci přispějí pouze v řádu desítek korun, může být výsledná částka vysoká a je namístě, aby se policie případem zabývala.
Necílí jen na starší lidi
Cílí charitativní podvody na nějaké konkrétní skupiny obyvatel?
Tento typ podvodů nemíří specificky na žádnou skupinu. Není pravda, že by cílil především na starší lidi. Četnost falešných sbírek se liší spíše podle období.
Kdy se s falešnými sbírkami tedy můžeme setkat nejčastěji?
Mnoho podvodných charit zaznamenáváme především po různých katastrofách. Z minulosti mohu jmenovat například tornádo na jižní Moravě, kdy sbírek vzniklo opravdu mnoho a rozpoznat, které jdou opravdu na pomoc poškozeným, bylo náročné. Časté jsou také kolem Vánoc, kdy jsou lidé více ochotní pomáhat a na charitu přispívají častěji. Pokud tedy přispíváte v tomto období, je opravdu namístě si dokumentaci ověřit.
Jaká je šance, že oběti těchto podvodů získají své peníze zpět?
To je velmi obtížné a individuální. Záleží, zda se pachatele povede dopadnout a poté na výsledku trestního řízení. Stejně jako u jiných online podvodů jsou tedy vyhlídky na návrat peněz nejisté.
Co byste tedy doporučila lidem, kteří chtějí pomoci? Jak přispět bezpečně?
Opravdu si zjistěte, komu své peníze posíláte. Ověřte si výše zmíněnou dokumentaci, abyste měli jistotu, že vaše pomoc opravdu doputuje tam, kam má. V případě pouličních sbírek se nebojte si povolení přímo vyžádat. Naprosto nejjistějším a nejsnadnějším způsobem je spoléhat na větší, ověřené charitativní organizace, jako je třeba Člověk v tísni nebo Český červený kříž.
