Podnikatel uvolnil činžák v centru Prahy pro ukrajinské uprchlíky

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Na Ivo Rosolovi je znát, že o sobě nerad mluví – natož aby si užíval vyprávění o tom, jak pomáhá druhým. Nakonec se přece rozpovídá. „Prostě jsme si s manželkou řekli, že musíme něco udělat. Netrpíme nouzí, takže jsme to brali jako samozřejmost,“ vysvětluje.

Rosol před několika lety prodal podíl ve velké IT firmě, dnes vlastní například velký činžovní dům v Praze na Smíchově. Přes další firmu vlastněnou kamarádem, ukrajinským podnikatelem, zdejší apartmány pronajímal cizincům.

Teď se rozhodl tenhle výdělek oželet a nastěhoval do bytů několik desítek ukrajinských uprchlíků. „Když mi ten kamarád zavolal, vůbec jsem neváhal. Ano – vlastně tím přicházíme oba o peníze. Ale to je věc, kterou teď vůbec neřeším,“ říká Rosol.

Trochu paradoxně stojí apartmánový dům na náměstí Kinských, kde za komunismu stál na kamenném podstavci známý tank číslo 23 – výraz vděku za osvobození Prahy sovětskou armádou.

V domě teď žije asi 60 ukrajinských žen a dětí, část činžáků se stále pronajímá cizincům, aby si vydělal na energie a další poplatky. Apartmány jsou plně vybavené včetně nádobí v kuchyních.

Podle Rosola teď Ukrajinci nepotřebují nic zvláštního, vlastně běžné jídlo nebo hygienické potřeby. Zaměstnanci bývalé Rosolovy firmy jim v pátek přivezli dvě plná auta. Dvě rodiny rovnou řekly, že nic nechtějí. „To mi bylo docela sympatické,“ uznává podnikatel a říká, že zatím neřeší, jak dlouho u něj budou moci Ukrajinci zůstat.

„Když bude válka trvat dlouho, a já se bojím, že rychle neskončí, tak si samozřejmě budou muset najít bydlení a práci. Ale to se teprve uvidí. Také je otázka, jestli vůbec ti lidé se budou mít po skončení války kam vrátit,“ uvažuje.

Rosol říká, že v propuknutí otevřeného boje na Ukrajině ještě před dvěma týdny nevěřil: „Spíš jsem čekal, že Putin postraší Ukrajince nějakým menším konfliktem. Rozhodně ne to, že to bude takhle krvavé.“