Podmínka za znásilňování je nepřípustná. Pro české soudy to může být precedent

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Je to známý případ a verdikt Nejvyššího soudu je podklad, na který budou moct oběti trestných činů tohoto typu poukazovat a argumentovat jím,“ upozorňuje na hlavní dopad rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS) advokát znásilňované Marcel Jurčaga.

Kauza se týká muže odsouzeného za znásilnění, za výrobu dětské pornografie a za zneužití dítěte k výrobě pornografie. Otčím si dívku natočil při intimním styku, poté ji skoro rok a půl až pětkrát týdně nutil k sexu.

Místo původně uloženého tříletého vězení dostal nakonec otčím pětiletou podmínku. Rozsudek je pravomocný.

Jurčaga proto odeslal na Ministerstvo spravedlnosti podnět pro porušení zákona. Ministr Pavel Blažek (ODS) na základě toho podal stížnost k Nejvyššímu soudu. Ten dal Jurčagovi i Blažkovi ve středu za pravdu. Podmínka je podle něj skutečně nepřiměřeně nízkým trestem a odvolací krajský soud tím porušil zákon.

Rozhodnutí je ale takzvaným akademickým výrokem, který udělený trest otčíma nezmění. Může mít pouze vliv na další případy, jak v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětlil Jurčaga.

Jak vnímáte rozhodnutí Nejvyššího soudu? Je to pro vás a dívku zadostiučinění?

Rozhodnutí jako celek vnímáme pozitivně, takto jsme to i očekávali. Myslím, že pochybení byla skutečně závažná. Takže jakási forma zadostiučinění, možná placebo zadostiučinění, že někdo vyslovil, že nebylo postupováno správně v souladu se zákonem, to určitě je. Ač gros věci tkví ve verdiktu odvolacího soudu.

Z rozhodnutí NS vyplývá, že podmínka je nepřiměřeně nízký trest a že krajský odvolací soud nesprávně aplikoval kritéria pro určení druhu a výměry trestu. Je to problém a mezera konkrétně tohoto případu, nebo tu narážíme i na judikaturu pro případy znásilnění obecně?

S případy znásilnění je to složité. Čas od času se hlavně prostřednictvím médií mohou objevit na veřejnosti případy, kde – ač neznáme celý spis – se uložení trestu jeví jako nepřiměřeně mírné. Pokud toto konkrétní pochybení mělo vést k něčemu, a teď nechci, aby to vyznělo nevhodně, ale pozitivnímu, tak je to právě rozhodnutí Nejvyššího soudu, který teď v podstatě jasně řekl, že v podobných případech podmínky ukládat nelze.

Jaký trest by byl podle vás tedy adekvátní a v mezích, které nyní zákon umožňuje?

Tady upozorním, že to je čistě v kompetenci soudce a já se mohu pouze domnívat. Nicméně pokud zde máme tak závažnou trestnou činnost, s tak obrovskou četností, s takovou intenzitou a takovými okolnostmi, tak já osobně, i s mým přísnějším osobním nastavením, bych se přikláněl k ještě přísnějšímu trestu, než uložil prvoinstanční okresní soud, což byly tři roky nepodmíněně.

Mohou se v budoucnosti poškození na toto rozhodnutí odvolat ve smyslu jakéhosi precedentu, i když na precedentech český právní systém nestojí?

Určitě. Právě k tomu má sloužit – jako vodítko pro sjednocení praxe. Toto je známý případ a bude to něco, na co budou moct oběti trestného činu tohoto typu poukazovat a argumentovat tím.

Dnes se začíná trestní řízení přiklánět k tomu, že i poškozený má právo mluvit do toho, jaký by měl být uložen trest pachateli. Vždy bylo trestní řízení vnímáno jako vztah mezi pachatelem a státem. V poslední době nicméně, a já to vnímám jako správné, se do toho dostávají i zájmy poškozeného, což je důležité i z hlediska důvěry v právní stát. Ta se formuje nejen tak, že veřejnost vnímá nějaké rozhodnutí jako spravedlivé, ale jako spravedlivé to musí vnímat především konkrétní aktéři, kteří to celé prožívají. Jakmile je tedy poškozený upozaďován, důvěru samozřejmě ztrácí, což není cílem žádné strany.

Neměla by pro udržení důvěry v právní systém následovat nějaká penalizace za pochybení? Rozhodnutí NS jakožto akademický výrok nemá vliv na rozsudek krajského soudu ani mu nepřikazuje žádnou nápravu.

My se tady pořád pohybujeme na úseku trestního řízení. Jestli míříte na odpovědnost soudců za nějaká pochybení, tak to už je pak samozřejmě případně na zvážení předsedy soudu, jestli tam nějakou odpovědnost vyvodí, nebo nikoli. Na to ale já rozhodně nejsem odborník a netroufám si sdělovat názor, jestli tam odpovědnost má být dovozena, nebo ne. To ale, jak říkám, teď není předmětem řešení.

Podle mluvčí krajského soudu budou soudci brát argumentaci NS v úvahu při dalším rozhodování. Lze na to nějak dohlédnout?

Soudci by o tom rozhodnutí měli vědět, nepochybně o něm vědět budou a předpokládám, že žádný ze soudců netouží po takové mediální pozornosti, jaká se projevila v tomto případě. To znamená, že se jistě budou rozhodnutí snažit aplikovat a poškození na něj budou nepochybně odkazovat.

Je tady tedy jakási mediální kontrola, která se – tak jak to má správně být – projevila i v tomto případě. Kdyby tu mediální kontrola nebyla, tak se tu o tom ani nebavíme a měli bychom tu velkou nespravedlnost, která by vůbec nemusela být projednána.

V neposlední řadě na to pak může dohlížet samotný Nejvyšší soud.

Nejvyšší soud jako hlavní pochybení (ve zkratce) uvádí, že krajský soud přecenil obhajobu obviněného, nechal se silně ovlivnit jeho obhajobou a objektivně neposuzoval osobu poškozené. Bylo tomu podle vás tak?

To je naprosto trefné.

Bylo přihlédnutí k doznání, údajná jistá míra sebereflexe a závazky pachatele k rodině dostatečným argumentem ke snížení trestu na podmínku?

Určitě ne, což uvádí i Nejvyšší soud. Toto nemohou být důvody, pro které by měla být ukládána podmínka. Samozřejmě to lze zohlednit, ale nemůže to na tom stát.

Krajský soud bral také v potaz, že prvotním iniciátorem vztahu byla dívka (i když byl vztah později ukončen a k sexu byla nadále nucena) a údajně byla způsobena pouze mírná psychická újma (i když z pozdější hospitalizace dívky vyplývá něco jiného). Jak se stavěl NS k těmto argumentům?

Kriticky. Protože třeba v případě té iniciace odvolací soud vyvozoval závěry, aniž by k tomu provedl dokazování. Ale i kdyby k dokazování došlo, tak je to celé špatně. Krajský soud vycházel z úředního záznamu, který byl později překlenut řádným výslechem. V praxi to funguje tak, že v úředních záznamech z podání vysvětlení se neklade důraz na přesnost, doslovnost a podobně. Takže vycházet z nich je chyba.

Co se týče újmy poškozené, tak tam NS zcela správně poukázal na to, že závěry znaleckých posudků, jaká vznikla újma a jaká je její prognóza, nebyly jednoznačné v tom smyslu, že by tam bylo napsané „újma je mírného charakteru“. To plyne i ze skutečnosti, že poškozená byla hospitalizována a stále je. Takže dopad je evidentní.

Budete v případu podnikat ještě nějaké kroky?

V tuto chvíli je u Ústavního soudu podána ústavní stížnost (kde se dívka domáhá práva na účinné vyšetřování, na ochranu lidské důstojnosti, nedotknutelnosti osoby a soukromí a další, pozn. redakce). Bylo to postoupeno plénu, což znamená, že se věcí nebude zabývat pouze tříčlenný senát Ústavního soudu, ale právě celé plénum. V ústavním řízení se čekalo, jak to dopadne u Nejvyššího soudu. Teď bude záležet, jak se k tomu Ústavní soud postaví. Nepochybně bude v jeho rozhodnutí zohledněn i verdikt Nejvyššího soudu.