Podmínka za znásilnění? Hrozné, systémový problém, říká vládní zmocněnkyně

Zmírnění trestu pro muže, který dva roky znásilňoval nevlastní dceru, pobouřil veřejnost. Příběh dívky, která se i kvůli těmto traumatickým zážitkům třikrát pokusila zabít, zveřejnily Seznam Zprávy. Řeší jej běžní lidé, odborníci, politici i celebrity.

Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové kontroverzní verdikt jen podtrhuje rozsáhlejší problém v praxi českých soudů. „Tohle je opravdu hrozivý případ,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak vás případ znásilňované ženy zasáhl?

Opravdu silně. Je mi strašně moc líto, jakými útrapami tahle mladá žena musela projít. Moc si vážím její odvahy, kdy se snažila vyhledat pomoc i zastání soudní cestou. Mrzí mě, jak složité výzvy v tom procesu zažívá, a rozumím i rozhořčení veřejnosti, která poukazuje na přezkum postupu soudů.

To ostatně avizoval také ministr spravedlnosti Pavel Blažek i nejvyšší státní zástupce Igor Stříž.

Jsem ráda, že pan ministr oznámil, že tento krok učiní. Také jsme měla připravenou formální žádost, kterou jsem chtěla odeslat. Zároveň mám ale za to, že tento případ ilustruje systémovější nedostatky. Není to ojedinělý případ. Víme z dat Ministerstva spravedlnosti, že podmíněným trestem skončí každý druhý odsuzující rozsudek v případech znásilnění. Analýza rozsudků od organizace proFem, která poskytuje přímé služby obětem sexuálního násilí, také poukazuje na poměrně mírné tresty, navíc jsou častou praxí malé částky odškodnění. S tím se oběti sexuálního násilí v naší zemi potýkají.

Zmínila jste systémový problém, čím si jej vysvětlujete?

Na této praxi má svým způsobem podíl i dlouhodobá, možná až historická bagatelizace násilí. Velmi často ve veřejném prostoru i v nejrůznějších jiných kauzách slýcháme rétoriku, která tematiku násilí zlehčuje. Obviňuje oběti, že si snad za svoji situaci mohly samy tím, že se nějak chovaly, nějak vypadaly. Určitě v této agendě hrají roli i genderové stereotypy a nedostatečná znalost dopadů sexuálního vztahového násilí na psychiku a zdraví obětí.

Zároveň se i v tomto případě diskutovalo o následcích pro znásilněnou ženu.

Následky jsou vždy velmi traumatické a je potřeba tyto oběti vnímat jako oběti velmi zranitelné. Potřebují včasnou pomoc, trauma-informovaný přístup, specializované služby. A právě ta rétorika, která téma sexuálního násilí bagatelizuje, vede k postupné nedůvěře obětí v systém a k tomu, že si vlastně řada obětí ty traumatické zážitky nese v sobě, třeba nakonec ani pomoc nevyhledá.

Politici ve Sněmovně budou řešit redefinici znásilnění, zmínili jsme studie, přesto dál padají mírné tresty. Proč soudci stále nereagují?

Věřím, že právě redefinice znásilnění povede ke zlepšení dosavadní praxe a k větší ochraně obětí před násilím. Zároveň je rovněž důležité přidat na vzdělávání soudců, ale i dalších profesních skupin, s nimiž se osoby s touto zkušeností potkávají. Citlivý přístup k obětem, vyhodnocování jejich potřeb. To jsou otázky, kterým je důležité věnovat opravdu mnohem vyšší míru celospolečenské pozornosti. Jsem ráda, že se tak snad postupně začíná dít. Tou nadějí je pro mě právě dohoda všech důležitých stran na potřebné redefinici znásilnění. Vláda už ji schválila.

Zároveň jsem dala podnět k novelizaci vyhlášky Ministerstva spravedlnosti, kterou do systému budou zaváděny specializace trestních soudů - právě na případy domácího sexuálního násilí. Teď je důležité dát velkou pozornost tomu, aby se tyto specializované, vlastně trestní soudy rozvíjely a aby soudci dostali dobrou vzdělávací podporu právě v těchto agendách.

Nicméně soudci už teď mají právní oporu pro adekvátní trestání znásilnění. Není to i v jejich mentálním nastavení?

Máte pravdu, je to i o mentálním nastavení. Přetrvávají určité genderové stereotypy i tendence násilí do jisté míry bagatelizovat - tedy více než řešit, co se stalo, přihlížet k tomu, zda třeba ten daný pachatel měl, či neměl trestní minulost. Toto nastavení příspívá k tomu, že i samotnými soudy jsou případy rozhodovány neadekvátně. A to vůči tomu, jak silnou traumatizací oběti prošly, jak silné následky mají do celého dalšího života, i třeba včetně nejbližších. Teď hovořím například o dětech žen, které prošly touto zkušeností.

Chápu tedy správně, že za vás je rozhodnutí odvolacího soudu vadné?

Samozřejmě rozumím, že soudce má veškeré informace, které v tuhle chvíli veřejnosti známé být nemusí. Ale myslím si, že je možné a pravděpodobné, že rozsudek může být shledán po prošetření panem ministrem jako nesprávný. Jsem ráda, že pan ministr bude postup soudu zkoumat. Doufám, že se tak stane neprodleně a určitě bude důležité znát výsledky tohoto šetření.