„Počítáme každou korunu.“ Zaměstnanci Liberty zoufale vyhlíží peníze od státu

Většina pracovníků na rozuzlení situace vyčkává na nuceném volnu nebo v omezeném pracovním režimu se sedmdesáti procenty mzdy. Ještě před dvěma měsíci jim zaměstnavatel hradil sto procent. Snížení příjmu a současný vstup Liberty do insolvence některým zaměstnancům způsobil výraznou díru v rozpočtu.

Finanční potíže přiznává třeba Martin Houška, na rourovně v Liberty Ostrava pracuje šest let.

„Jsem živitel rodiny a poslední mzdu jsem dostal v polovině května, což je už měsíc a půl zpět. To, že nám nepřijde květnová výplata a že podnik skončí v insolvenci, nám řekli dva dny před výplatním termínem. Takže pro nás zaměstnance to bylo opravdu špatné, ze dne na den nám to oznámili e-mailem a starejte se,“ popisuje muž.

„Navíc já mám doma ještě rodinu, takže pro mě to bylo o to horší. Přítelkyně se teprve teď vrátila po mateřské do práce, takže moje výplata byl náš hlavní příjem a z ničeho nic vám řeknou, že peníze nepřijdou. Myslím si, že se vedení Liberty mohlo zachovat lépe. Určitě to věděli dříve a mohli nám říct dopředu, že na mzdy nebude,“ lituje.

Martin Houška zvažoval, že by si od Moravskoslezského kraje na překlenutí období vzal bezúročnou půjčku 25 tisíc korun, kterou zaměstnanci Liberty musí vrátit do konce letošního roku. Podle mluvčí kraje Nikoly Birklenové o finanční pomoc za téměř 14 milionů korun dosud požádalo přes 600 pracovníků. Kraj pro tyto účely vyčlenil celkem 125 milionů korun.

O půjčku mohou žádat zaměstnanci na podatelně hejtmanství, pokud mají trvalé bydliště v Moravskoslezském kraji a ke dni 31. 5. 2024 byli zaměstnanci hutě Liberty.

„Doma jsme uvažovali, že bych si tu půjčku vzal, ale měli jsme našetřené úspory zhruba na dva měsíce, takže jsme byli schopni to ještě nějak přečkat, ale teď už to začíná být opravdu kritické a musíme počítat každou korunu. Naštěstí v následujících dnech mi má přijít od úřadu práce konečně mzda za květen, to bude nějakých 26 tisíc korun,“ počítá Houška.

Úřad práce vyplatí pracovníkům ostravské hutě náhrady mzdy za květen, červen a červenec.

„Úřad práce vyplácí dlužné mzdové nároky ve výši, která je zaměstnanci zúčtována zaměstnavatelem a která mu za daný měsíc náleží (tj. zjednodušeně to, co má zaměstnanec na výplatním lístku za daný měsíc). Pokud mu tedy náleží 70 % průměrné mzdy, jsou dlužné mzdové nároky také v této výši. Maximální částka, kterou v čistém lze zaměstnanci vyplatit, je 65 012 korun, tento strop se uplatňuje na jednotlivé měsíce,“ konstatuje mluvčí úřadu práce Martin Bušo.

Stát na tyto účely za tři měsíce i s odvody vydá zhruba 1,3 miliardy korun. Peníze by se do státní kasy ale měly vrátit. Úřad práce bude výdaje po vyplacení všech dlužných mzdových nároků uplatňovat jako pohledávku v insolvenčním řízení.

I přes vidinu jistých peněz od státu Martin Houška ví, že příchozí částka na vyžití jeho rodině stačit nebude. Za červen a červenec mu dle dubnového rozhodnutí zaměstnavatele přijde pouze sedmdesát procent jeho mzdy.

„Tady v Moravskoslezském kraji bydlí spoustu lidí u společnosti, která má opravdu hodně vysoké nájmy na to, kolik peněz si lidé v tomto regionu vydělají. Takže v podstatě všechno, co mi pak přijde, dám za náklady na bydlení.“

„Už by mi z výplaty nezbylo opravdu nic, takže já nemám jinou možnost než si najít brigádu. Zařídil jsem si ji od příštího týdne. Chtěl jsem si ji domluvit už dříve, ale máme problém s hlídáním čtyřletého syna, nemáme žádnou podporu prarodičů, takže se u něho musíme s přítelkyní střídat,“ vysvětluje.

K brigádám se musí uchýlit více lidí, dalším z nich je třeba zaměstnanec rourovny Dominik Pustka.

„Dokud nám chodilo sto procent, tak to bylo pořád ještě dobré, byli jsme krytí, ale teď to s těmi sedmdesáti procenty začalo být horší. Pár brigádek jsem si proto už rozjel, ve finále jsou možná ještě více výdělečnější než moje zaměstnání v Liberty. Začal jsem jako personalista nabírat lidi pro security firmy, které hlídají letní festivaly. Popravdě si Liberty momentálně držím jenom proto, že mi od nich ještě chodí nějaké stabilní peníze,“ přiznává Pustka.

Říká, že se sháněním brigády měl štěstí, protože má dobré kontakty. Uznává, že jeho starším kolegům jde hledání přivýdělků o poznání hůře. Podle něj se obávají zejména hledání nové práce, pokud by padla celá Liberty nebo jeden z provozů, ve kterém slouží.

„Kluci, kteří mají 55 let a více, to mají horší. Ti už se nikde neupíchnou, často mají i špatný zdravotní stav. Shodou okolností můj kolega má za tři roky odcházet do důchodu a ten situaci v Librety pozitivně nevidí vůbec. Předtím pracoval ještě v dolech, tam se mu zhoršily plíce a do Liberty přišel s tím, že už to tam do důchodu doklepe. Je z té situace zklamaný, sám mi říkal, jako jestli to tady padne, kam já půjdu, že mě nikde nevezmou. A má pravdu, protože co si budeme vykládat, lidi v tomhle věku firmy nabírat už nechtějí,“ uzavírá Pustka.

Podobně situaci vnímá i zaměstnanec Antonín Ďuriš, huti Liberty je věrný čtrnáct let.

„Sedmdesát procent mzdy není na přežití. Já platím skoro 11,5 tisíce za nájem, do toho syn chodí do školy, dcera studuje, navíc nechci, aby děti seděly jenom doma u televize, takže jim platím i koníčky. A to ještě nepočítám oblečení, jídlo a další věci. Můžu říct na rovinu, že mám taky brigádu.“

Kromě brigády si Antonín Ďuriš pomohl i bezúročnou půjčkou od kraje ve výši 25 tisíc korun.

„Já jsem si o to požádal, protože jinak bych byl měsíc úplně bez peněz, a to bych vůbec nezvládl. I když jsme s úřadem práce všechno v polovině června sepsali a domluvili, tak oni mají na vyřízení 30 dnů, takže počítám, že mi peníze za květen přijdou až příští týden.“

První náhrady mzdy úřad práce prvním pracovníkům rozesílal minulý týden v pátek 28. června. „A navíc máme slíbené jenom tři platy a to je vše, takže ta nejistota je velká. Navíc mně je pomalu 53 let a to je už rizikové.“

Že se nový investor do konce prázdnin objeví, Antonín Ďuriš pochybuje.

„Já si myslím, že to tak rychle nepůjde. Když chcete koupit firmu, tak ideálně „čistou“, to znamená bez závazků. Jenomže majitel chce Liberty prodat i s dluhy, a do toho nikdo nepůjde. Bude tam muset dojít k nějakému kompromisu, a to se potáhne delší dobu.“

Pokud by se hledání nového majitele protáhlo za hranici tří měsíců, kdy mají pracovníci mzdy kompenzované státem, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU - ČSL) přišel s návrhem, že by bylo možné změnit zákon, aby se náhrady mzdy mohly vyplácet i dále, nad rámec současného zákonného ustanovení.

„Naším společným zájmem je, abychom dokázali zvládnout tu situaci tak, aby tady byla šance na nový restart hutě Liberty. Výroba oceli v České republice a výrobků, které Liberty produkuje, je důležitým zájmem pro celou ekonomiku naší země. Jestli je potřeba tady vytvořit nějaké překlenovací období delší tří měsíců, tak je potřeba změna zákona a já jsem připraven toto případně udělat,“ řekl Jurečka minulý týden po jednání s vedením huti a ostravského úřadu práce.

Odboráři zaměstnance současně vyzvali, aby ve firmě ještě vyčkali, protože nový majitel bude na rozjezd hutě nynější zaměstnance potřebovat.

„Já ještě setrvávám a čekám, co se bude dít, ale taky si už hledám novou práci. Ale není to jednoduché, odejít je stresující, jste už zvyklý na svou práci a nevíte, co vás na novém místě čeká. Navíc já jsem v té práci seděl v kabině, a to bylo v klidu, ale v jiném zaměstnání třeba musíte osm nebo devět hodin stát u výrobní linky. Já třeba teď dělám brigádně ochranku a ze začátku jsem udělal jednu dvanáctku a myslel jsem, že to nedám, že padnu,“ popsal Ďuriš.

Další důvod, proč někteří zaměstnanci v Liberty stále zůstávají, jsou jejich obavy o výši mzdy, kterou by v novém zaměstnání mohli mít nižší, než měli před insolvencí podniku v Liberty.

„Práce je sice dost, ale některé firmy se snaží mzdy tlačit dolů, přitom ceny nájmů a potravin jdou nahoru,“ říká Ďuriš.

Přesto se najdou i zaměstnanci, kteří v nejistotě setrvávat nechtěli a nové zaměstnání si našli, jedním z nich je i Tomáš, který z Liberty odešel letos v únoru po odpracovaných téměř 30 letech. Nové zaměstnání si našel jako energetik v nedaleké farmaceutické společnosti, pro reportáž si přál zůstat alespoň v částečné anonymitě.

„Pracoval jsem na různých pozicích ve válcovnách, ke konci zejména jako energetik, ekolog a vodohospodář. Nenápadně jsem se po nové práci poohlížel už od podzimu loňského roku, kdy začalo snižování výroby jako třeba odstavení vysoké pece. Když to řeknu škaredě, tak to umíralo postupně a když vím, že jsme od konce října nevyráběli, tak ono člověku asi dojde, že když se nevyrábí, tak z toho nemůže být žádný zisk a tím pádem nebude na výplaty. Anebo bude, ale jenom krátkodobě, ale když se žije z úspor, tak ty jednou dojdou a to se stalo v Liberty právě teď.“

Tomáš do nového zaměstnání odešel i kvůli rodinné situaci.

„V Liberty pracuje doteď i moje manželka, to znamená, že nám chodily dvě výplaty od stejného zaměstnavatele, takže kdyby Librety padla, tak výplata nepřijde ani jednomu z nás.“

Tomášova žena chce jako další tisícovky zaměstnanců v podniku ještě vyčkat. „Žena vnímá situaci podobně jako já, ale zatím čeká, jak se to vyvrbí stejně jako třeba moji bývalí kolegové, kteří to světlo na konci tunelu ještě vidí. Ti optimističtější mi předtím říkali, že dělám ukvapené kroky, když odcházím, že se Liberty nějak určitě ještě „spraví“, ale teď když se s nimi bavím, tak už i oni ztrácí optimismus, který předtím měli.“

„Nikdy jsem nelitoval, že jsem z Liberty odešel, ale moje srdíčko hutí žije pořád, pracovali tam i moji rodiče. Firmě přeju, aby se znovu rozjela,“ uzavírá Tomáš.

Budoucnost ostravského hutního podniku, ve kterém zůstává stále necelých pět tisíc zaměstnanců, je i po sedmi měsících stále nejistá, o možných investorech a jejich počtu se zatím jenom spekuluje.

„Informace o potenciálních kupcích jsou zatím neoficiální, proto je v tuto chvíli nebudu komentovat. Pro Moravskoslezský kraj a jeho občany je situace kolem huti velmi citlivým tématem, unáhlené komentáře by mohly proces vyjednávání ovlivnit, a tak si dovolím pouze podotknout, že doufám, že vše dopadne tak, aby byla zachována ekonomická a sociální stabilita našeho kraje,“ říká hejtman kraje Josef Bělica.

Mezi zaměstnanci většinou panuje optimistická shoda, že se Liberty částečně zachránit podaří. Nicméně nový majitel podle jejich teorií bude pokračovat pouze na rentabilnějších provozech, tím myslí zejména rourovnu, výrobnu svodidel nebo koksovnu. V ohrožení jsou podle zaměstnanců naopak ocelárny, jejich provoz je závislý na obnovení výroby ve vysoké peci, která je od loňského podzimu v takzvaném teplém útlumu. A spuštění vysoké pece je v současnosti závislé na dodávkách energií od společnosti Tameh, který od prosince dodávky přerušil, protože mu Liberty dluží zhruba dvě miliardy korun.

Třeba podle Dominika Pustky vysokou pec nový investor do provozu pravděpodobně už neuvede. „Většina investorů si bude chtít nejspíš koupit jenom rourovnu, ta jediná je zatím ještě výdělečná. Na rozjezd celé firmy pravděpodobně nebudou peníze. To nikdo nezainvestuje. To by bylo miliard a miliard.“

Do finálního verdiktu, jak to s Liberty a jejími zaměstnanci bude, je ještě daleko. Moravskoslezský kraj se ale připravuje na nejhorší scénář.

„Variantou, že by přišli zaměstnanci huti o práci, se zabýváme dlouhodobě. Přece jenom, krize v Liberty není záležitostí posledních týdnů, ale měsíců, provoz se přece zastavil už koncem minulého roku. Jsme v úzkém a pravidelném kontaktu nejen s odbory a úřadem práce, ale také s krajskou organizací Moravskoslezský pakt zaměstnanosti. Jeho odborníci na trh práce v našem kraji monitorují možnosti pro zaměstnance huti, mají ověřenou situaci v ostatních podnicích v regionu a intenzivně pracují na strategickém projektu TRAUTOM, který se zaměřuje na vzdělávání a rekvalifikace pracovníků,“ popisuje hejtman.

„Mohu tedy sdělit, že pokud by se naplnily nejčernější obavy a činnost huti by skutečně definitivně skončila, část bývalých zaměstnanců by našla podobnou práci v jiných průmyslových společnostech v kraji a část by měla možnost se rekvalifikovat na jinou pozici. Konec huti by byl pro náš kraj velkým otřesem, ale věřím, že bychom ve výsledku situaci zvládli,“ dodává Bělica.