Článek
„Lidé nám pomáhající zatčeni. Fred nezvěstný. Lidé nedůvěřiví, nemožno navázat styky. Zůstal jsem sám.“
Byla to jedna z posledních depeší, kterou Jiří Potůček odeslal 26. června 1942 do Londýna. Další vysílání z radiostanice Libuše měl muž s krycím jménem Tolar v plánu o dva dny později, k němu už však nedošlo.
Místo předávání kryptovaných zpráv exilové československé vládě v Londýně čekal Potůčka na přelomu června a července 1942 boj o život. Tou dobou už byl jediným žijícím členem operace Silver A, která přispěla k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V důsledku bestiálního řádění nacistů v předchozích dnech a týdnech padli jak Potůčkův velitel Alfréd Bartoš (zvaný Fred), tak třetí člen výsadku Josef Valčík.
Jenže i 22letého radistu Potůčka doháněl nemilosrdný osud. Oblast východních Čech a podhůří Orlických hor, kde se Potůček skrýval a pohyboval, svíral děs z nacistické pomsty za zabití Heydricha. Ležáky byly vypáleny, na pardubickém popravišti „Zámeček“ padlo téměř 200 lidí.
Radista operace Silver A Jiří Potůček.
Gestapáci lačnili i po Tolarovi. Přestože uměl konspirovat a v posledních dnech před odhalením měnil svá stanoviště a skrýše, nacistické ozbrojené složky se mu dostaly na stopu 30. června 1942.
Nacisté obklíčili stavení rodiny Burdychových v osadě Končiny u Červeného Kostelce. Potůčkovi, ukrývajícímu se na půdě, se podaří utéct. Prchal tři dny, aby jej 2. července 1942 v dopoledních hodinách poblíž Pardubic, zcela vyčerpaného, zastřelil český četník.
Právě v Končinách, v podhůří Orlických hor, odstartoval v pátek 30. června 2023 první ročník memoriálu Tolarův pochod, který kopíruje pravděpodobnou trasu Potůčkova útěku.
„Jsem moc rád, že se akce koná. Je to trošku jiné připomínání našich parašutistů, v tomto případě Jiřího Potůčka. Osobní zkušenost cesty, kdy se symbolicky vrátíte o několik desetiletí zpět, dá účastníkům jinou zkušenost než jen formální připomínka. Držím palce na Tolarově pochodu a doufám, že se takto založí nová tradice,“ dodává ještě kuráž účastníkům výpravy Michal Stehlík, historik a spoluautor podcastu Přepište dějiny.
Den první
Hodinky ukazují 16:30. Bereme batohy na záda a vyrážíme vstříc několikadennímu dobrodružství. Přesně před 81 lety se na statku v Končinách, kde putování začínáme, Jiří Potůček prostřílí – za běhu a ze dvou pistolí – přes gestapáky, kteří si pro něho přijeli.
„Doběhl na konec aleje a odtud zamířil doleva téměř v pravém úhlu k lesu na jih a bez míření pálil v běhu z obou pistolí směrem k chalupě, kde stáli a o střelbu se pokoušeli překvapení gestapáci,“ předčítá u domu Burdychových z knihy Operace Silver A zakladatel memoriálu Jakub Zíma.
Organizátor akce, který se živí jako projektant mostů, z regionu pochází. I proto má k Potůčkově osudu blízko. „Tolarův pochod jsem se rozhodl založit z důvodu připomínání příběhu hrdiny Jiřího Potůčka, všech jeho spolupracovníků z řad obyčejných lidí a jeho kolegů z paravýsadku Silver A, který dokázal obnovit radiotelegrafické spojení mezi ČSR a Anglií,“ řekl Seznam Zprávám Zíma.
Postupně si prohlédneme místa, kde se Potůček zastavil. Při útěku z úkrytu se nestihl pořádně obléct a sbalit, takže první kilometry urazí bos. V obci Zábrodí vběhl do školy a učitele Karla Nypla žádá o boty a kabát. Pedagog pomoc odmítá a ještě odjíždí do Červeného Kostelce Potůčka udat. Díky tomu gestapo získá poznatky o tom, kterým směrem se parašutista vydal.
Trasa Tolarova útěku
Celá trasa útěku Jiřího Potůčka není známa. Byl zastřelen a neví se zcela přesně, kudy a jak z Kosteleckých Končin do Trnové u Pardubic utíkal.
Informace existují zejména o první a poslední části jeho putování.
Nejasný je zejména úsek od obce Dolsko, kde dostal najíst a napít, a kde ho nikdo neudal. Jisté je, že utíkal na Pardubicko, kde měl síť kontaktů už z doby výsadku na konci roku 1941.
Další informace o jeho útěku gestapo získalo až od lidí v obci Stéblová u Pardubic, zhruba šest kilometrů od Trnové, kde byl Potůček zastřelen.
Při útěku se Jiří Potůček musel popasovat s obtížnými situacemi, jako například přebrodění řeky. Poblíž Třebechovic pod Orebem musel překonat Orlici. Přes řeku se mohl dostat například v Krňovicích.
Podle aplikace Mapy.cz měří trasa klíčových bodů „Tolarova pochodu“ 84 kilometrů. S různými zastávkami cesta „nakyne“ na zhruba 90 kilometrů.
QR kód Tolarovy cesty v aplikaci Mapy.cz
Potůčkovi po několika kilometrech pomůže až rodina Stolínových v obci Řešetova Lhota, kde dostane najíst, napít a boty. Nohy má krvavé. Nová obuv je mu malá, ale lepší než nic – Tolar botám uřízne špičky. U Stolínů nechává i jednu ze svých pistolí. Když pak přijeli četníci, Stolínovi Tolarovu návštěvu zapřeli. Pomoc dostal i ve Studnici u Faltových, kteří jej rovněž neprozradili.
Tou dobou už gestapo a policie pátrají po Potůčkovi v celém regionu. Do terénu byly nasazeny všechny pátrací oddíly. Historik Libor Pařízek ve stati věnované Potůčkově útěku – v již citované knize Operace Silver A – dochází k názoru, že kvůli zvýšené ostraze Potůček na cestě do Pardubic nevyužil vlak. „Železnice, stejně jako cesty, mosty a silnice patřila k nejstřeženějším,“ domnívá se.
První den naší cesty urazíme zhruba 20 kilometrů. V ranci na zádech je cítit každý kilogram, stan si tedy neneseme, musíme se spokojit s karimatkou a spacákem pod širým nebem. Přespáváme poblíž vodní nádrže Rozkoš a máme štěstí, protože v noci přestává pršet.
Den druhý
Ráno vyrážíme za vydatného deště ukrojit dalších několik desítek kilometrů z Tolarova pochodu.
Nejzajímavější zastávkou druhého dne je obec Dolsko, kde se dočká pomoci v usedlosti Uhlířových. Potůček k nim dorazí v plášti a s hráběmi, které mu dle historika Pařízka sloužily jako kamufláž.
V Dolsku se dáváme do řeči s místním patriotem Davidem Tölgem, jehož dům dle něho sousedí s někdejším domem Uhlířových. „Tady vedle měl bydlet pan Uhlíř. Podle dostupných informací poskytl Potůčkovi pomoc, dal mu chleba s máslem či sádlem. Tehdy se to neprozradilo. Potůčkův příběh znám z vyprávění mé babičky, která měla stavení v Končinách nad Burdychovými, odkud se Potůček prostřílel a utekl,“ vypráví Tölg.
Končiny, Zábrodí, Řešetova Lhota, Studnice a Dolsko jsou obce, ve kterých se Potůček zastavil. Jen v Zábrodí ho udali a nedostal pomoc. Dané zastávky dávají možnost narýsovat, kudy Potůček na začátku prchal. Dalších několik desítek kilometrů Tolarovy cesty však zůstává skrytých v mlze. Informace máme až z Pardubicka, těsně před koncem jeho poutě, kde ho místní udají.
Život Jiřího Potůčka
Narodil se 12. 7. 1919 v italském Brunecku v Jižním Tyrolsku, zemřel 2. 7. 1942 v lese u Trnové u Pardubic.
Po škole nastoupil Jiří Potůček do firmy Baťa, kde se stal gumárenským instruktorem. Po vypuknutí 2. světové války odjel na pracovní cestu do jugoslávského Osijeku, odkud přes Řecko, Turecko a Sýrii odjel do Francie a v lednu 1940 se stal členem československé zahraniční armády.
O půl roku později byl evakuován do Velké Británie. Zde byl vyškolen a vycvičen jako radista do výsadku Silver A, který se podílel na přípravách atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Úkoly operace spočívaly v navázání rádiového spojení s Londýnem či koordinaci dalších parašutistických výsadků.
Jiří Potůček společně s Alfrédem Bartošem a Josefem Valčíkem seskočili 29. prosince 1941 a „přistáli“ u Poděbrad. Na území protektorátu Potůček obsluhoval radiostanici s krycím názvem Libuše.
S Londýnem se mu poprvé podařilo spojit 15. ledna 1942. Vysílal z kamenolomu Hluboká (poblíž Ležáků), kde pracoval jako noční hlídač pod jménem Alois Tolar.
Aby nacisti vysílání neodhalili, vysílačku postupně přesouval. Poslední dny vysílal z Kosteleckých Končin u Červeného Kostelce u rodiny Burdychů. Tady ho gestapo 30. června 1942 obklíčilo, Potůček se však prostřílel k útěku. Na něm strávil tři dny, než jej 2. července 1942 v Trnové u Pardubic zastřelil strážmistr Karel Půlpán.
Jiří Potůček je pohřbený v hromadném hrobu v pražských Ďáblicích.
„Prvních 20 kilometrů Potůčkovy trasy je díky historikům výborně zmapováno. Mezi Dolskem a Stéblovou je však 45 km útěku obestřeno tajemstvím, kudy přesně šel. Pomohl mu ještě někdo? Potkal se s někým? Jak to zvládl tak rychle? Když člověk několik hodin jde pěšky, neustále o tom přemýšlí,“ říká organizátor pochodu Jakub Zíma.
Naše skupina ten den urazí 35 kilometrů. V Třebechovicích pod Orebem přespáváme na pláži u řeky Orlice, kde nás během noci několikrát pozdraví dešťový mrak. Možná právě kousek odsud, v Krňovicích, Potůček před 81 lety překonával řeku.
Den třetí
Ráno vyrážíme do lesů v okolí Hradce Králové a po necelých 30 kilometrech přicházíme do obce Stéblová, kde se Potůček schovával před bouřkou v místním hostinci. Tato zastávka se pro něj později ukázala jako osudová.
Hostinský Machač, zároveň starosta obce, pojal podezření a Potůčka nahlásil četníkům v nedaleké Doubravici. Uniformovaní muži dospějí z popisu osoby k závěru, že jde o hledaného Potůčka. Ten se snaží spojit a získat pomoc od svých kontaktů z doby výsadku a následného působení na Pardubicku, není však příliš úspěšný.
Chléb a mléko mu přislíbila donést až v obci Trnová Anna Hájková, která jej ale odmítla pustit k sobě domů. Slíbila, že proviant mu přinese do nedalekého lesa. Tam vyčerpaný Potůček usnul, hrábě a plášť odložil vedle sebe. Mezitím k němu dorazí český četník Karel Půlpán ze zmiňované stanice v Doubravici a Potůčka zastřelí. Psal se 2. červenec 1942.
„Připravený štábní strážmistr Karel Půlpán, vystrašený ze situace, unáhleně stiskl spoušť předem nabité a odjištěné pistole a své oběti nedal sebemenší šanci… Tak zemřel Jiří Potůček-Tolar, parašutista Jirka, bojující do poslední chvíle svého života, v nedožitých 23 letech,“ píše historik Pařízek.
Týden po Tolarově smrti pak v pardubickém Zámečku nacisté popraví ještě patnáct jeho spolupracovníků.
Po 49 hodinách na cestě a zdolaných 90 kilometrech přicházíme v neděli 2. července 2023 do cíle se smíšenými pocity. Na jedné straně fyzická úleva z toho, že jsme třídenní trasu zvládli. Na straně druhé smutek, že pouť končí pomníkem našeho zavražděného hrdiny.
„Člověk během cesty přemýšlí, jak by se zachoval sám, v době druhé heydrichiády. Smutný je pak příchod do Trnové, do Lesoparku Jiřího Potůčka. Ujdete 90 kilometrů, ale radost necítíte, protože jste u pomníku a víte, že lidé s charakterem Potůčka naší zemi chybí,“ přemítá zakladatel Tolarova pochodu Jakub Zíma.
Cílem třídenní výpravy bylo vzdát hold památce Jiřího Potůčka, hrdiny, který v boji za naši svobodu neváhal zaplatit vlastním životem.
Uctít Potůčkův odkaz v den 81. výročí jeho vraždy dorazil i novopečený člen vlády a poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL).
„Vždycky jsem se snažil i jako učitel dějepisu příběhy lidí jako Jiří Potůček předávat mladé generaci. Je potřeba připomínat osudy našich hrdinů, proto se každoročně snažím přicházet nejen do Ležáků, ale třeba právě i do Trnové na místo, kde je památník Jiřího Potůčka,“ dodává.
