Pár minut a mohlo být po nás, říkají v obci, kterou smetla blesková povodeň

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

František a Alena Koňárikovi bydlí hned u mostu přes Moravu. Odříznutí byli od pátku. „Řeka se rozlila vejpůl, tekla kolem baráku ze všech stran a my jsme byli jak pevnost Boyard,“ žertuje šestašedesátiletý senior z Hanušovic. Čas trávili hraním žolíků a popíjením sladkého likéru. To nejhorší přišlo v neděli. Hráz kousek nad nimi nevydržela.

„Kolem deváté ráno byly vidět základy plotu. Během půl hodiny se to zvedlo o půl metru, za další půlhodinu už byly vidět jen čepičky sloupků,“ popisuje František.

„Seděli jsme v obýváku. Najednou taková rána, jako by bouchla bomba,“ zmíní Alena. Vykoukli z okna a došlo jim, co bylo příčinou.

„Vzadu stál takový ten velký železný kontejner na bordel, ten se normálně zvedl a vrazil do mostu, který byl tou dobou už úplně plný. Dovedete si představit ten tlak, že to ten kontejner normálně vcuclo pod most?“ rozhodí rukama.

Koňárikovi měli na zahradě altánek, z toho zbyla jen kostra, slepičárnu, ta zůstala vzhůru nohama a kůlna uplavala úplně. Jejich pozemkem prý proteklo leccos. Největší strach jim však dělala halda velkých klád na vedlejším pozemku.

„Najednou přišla vlna a jako byste zvedl peřinu. Klády to nadzvedlo a normálně plavaly jak zápalky,“ popisuje František. Dřevo se ale zaseklo o vrata a oni se báli, že se tam utvoří špunt a následný nepořádek jim zbourá barák.

„Šel jsem až k těm vratům, měl jsem vodu po prsa a jak jsem je otevřel, tak to plavalo všechno naštěstí pryč. Samozřejmě, že mi žena nadávala, ale dobře, že jsem to udělal,“ konstatuje František.

Na „exkurzi“ mě zve i jejich soused Hubert Kouřil. Ukazuje, kde měli precizně pěstěnou zahradu. Nyní je všude bahno, kusy stromů a nepořádek z cizích zahrad. Uprostřed leží velká zmuchlaná trampolína, na základ oholený zahradní domek, vytopené kůlny a dílnička. Jen skleník s rajčaty zůstal kupodivu netknutý.

„Řeka už od pátku stoupala, rozlévala se, ale furt to bylo dobré. Když se naplnil sklep, byli jsme už nervózní,“ popisuje pětačtyřicetiletý tesař. Hasiči je vyzývali k evakuaci, ale oni to se ženou odmítli, protože vedle v přízemním bytě žije imobilní nemocná sousedka.

„Nečekali jsme, že to bude tak brutální. Ráno to šlo rychle. Sousedku jsme vzali k sobě do patra a já ještě stihl vytrhat podlahu, kterou jsem před čtrnácti dny pokládal. Když jsem dělal poslední desky, voda už  byla v kuchyni,“ vypráví. Naštěstí tam se i zastavila a rychle zas opadla.

Ptám se i zachráněné sousedky na její pocity.

„Byla jsem vykulená. Zažila jsem to poprvé. Bála jsem se. Docela hodně,“ říká. Pak se odmlčí. Stojí opřená o chodítko a rozklepe se. Hubert se ženou ji musí přidržet, aby nespadla. Je stále rozrušená, tak se omlouvám a ihned odcházím.

Fotogalerie z Hanušovic:

Řeka Morava se rozlila do celé šíře. Procházím se po hrázi. Žluté zábradlí v dáli a dva plechové přístřešky prozrazují, že tam dřív bylo fotbalové hřiště. Jedna branka je zaseknutá o plot. Všude stále teče voda. Budovy, kde bylo zřejmě zázemí pro hráče, a hospoda jsou stále odříznuté vodou a můstek nepůsobí stabilně.

Jdu dál. Je zřetelné, kde se voda přelila přes hráz a natekla do zahrad rodinných domů. Ploty, stromky, túje, vše je zplihlé a ohnuté ve směru proudu řeky. Z jednoho domu vychází postarší muž s kolečkem bahna.

„Nahoře se utrhla hráz a voda z hřiště šla na naše domy.“ Představuje se jako Miroslav Hégr a v domácnosti žije se ženou a synem. Vyzývá mě, ať se jdu podívat.

„Tady jsou zbytky motorky, kterou měl mladej, tady vyplavená kůlna, tady zničená kuchyňka, vyvrácená linka a tamhle je bazén totálně na odpis,“ procházíme zahradou.

„Chtěli jsme se evakuovat, ale nestihli jsme to. Proud šel z každé strany. Jen jsme koukali, jak nám mizí půlka života před očima,“ popisuje údržbář Miroslav. Jeho šestatřicetiletý syn Roman zdůrazňuje ohromnou rychlost povodně.

„Volal jsem si s bráchou a říkám mu, že máme deset cenťáků vody ve sklepě. Kecáme, kecáme a najednou křikne taťka, že se přelila hráz a že je na zahradě metr vody,“ vypráví. V podobném bezútěšném stavu mají své zahrady a částečně i domy desítky lidí v této části Hanušovic.

Jedu se podívat proti proudu Moravy, kde se také protrhla hráz. U domku se žlutou fasádou stojí skupinka lidí, je to jedna velká rodina. Devětašedesátiletá babička Eva Merčáková, která žije v prvním domku s devadesátiletou prababičkou. Obě strávily povodeň u sestry. Eva se byla před chvílí podívat uvnitř.

„Aj jsem si pobrečela,“ přiznává. Eva zažila povodeň v devadesátém sedmém, tato byla ale prý horší. „Pořád je mi do breku. Čeká nás vyhazování, budování a do toho mám stále maminku, o kterou se musím starat. Teď bude u dcery, protože tady nemůže být. Než se všechno vyřídí.“ Utírá si oči. Po celém bytě má tak deset centimetrů vody a bahna. Ve sklepě, kde jsou stále dva metry vody, je utopená elektronika, topení, tepelné čerpadlo.

Její dcera Renata Merčáková mě bere do vedlejšího domu, kde žije ona s rodinou. Už jen pohled na zahradu stačí, aby si člověk udělal obrázek, jak obrovskou sílu řeka z protržené hráze musela mít.

„Nám chybí kus pozemku,“ ukazuje do míst, kde voda vymlela koryto a v dáli trčí o mostní klenbu zaseknutý strom s kořeny. „Pak jsme tu ještě měli bazén, plot, čističku na odpadní vodu, pergolu… Všechno je v pr*eli,“ šermuje Renata rukama.

Ale vše mohlo skončit ještě větší tragédií.

„Byli jsme na zahradě, tam, kde je teď ten strom, a koukali, jak voda přibývá. Někdo z mostu na nás hulákal, že se protrhla hráz a že se sem řítí velká vlna a velký strom. Pět minut a bylo by po nás. Sousedku jsme tahali po pás ve vodě,“ vypráví.

A aby toho nebylo málo, Renata zmíní, že s kamarádkou mají v pronájmu hospodu na hřišti, které ovšem zmizelo pod vodou. „My jsme si kvůli tomu v sobotu pobrečely. To jsme ale nevěděly, že v neděli to bude ještě horší. Teď už se všemu můžeme jen smát,“ usmívá se a záhy si rýpne. Radši by tu viděla člověk od pojišťovny než novináře.