Padlých Čechů na Ukrajině je víc, tvrdí dobrovolníci

„Jsou to smutný zprávy. Také proto, že toho těžce raněného znám velmi dobře,“ říká Samuel Hornek, zakladatel mezinárodního humanitárního fondu Perun. Zrovna se vrátil z třítýdenního pobytu v Doněcké oblasti.

„Ten kluk zachránil spoustu životů. Jeho pomoc měla obrovskou přidanou hodnotu. Odvážel raněné z fronty. Takových dobrovolníků tam moc není. Je to důležitá a nebezpečná práce,“ uvádí Hornek na adresu mladého muže, který je momentálně ve stabilizovaném, ale vážném stavu v nemocnici na Ukrajině.

Dobrovolníka, který o víkendu padl, nezná. Ministerstvo zahraničních věcí s ohledem na rodinu podrobnosti sdělovat nechce. Že by byl ale teprve druhou českou obětí od počátku únorové invaze, jak se oficiálně uvádí, tomu Samuel Hornek nevěří.

„Před měsícem měl umřít Čech v dobrovolnické jednotce Karpatská Sič. Na podzim byl zabit kluk v obrněném autě, když jeho posádka najela na minu. Ví se jen křestní jméno. Neměl ale žádnou rodinu, takže byl zakopaný a tam někde pochovaný,“ popisuje Hornek a současně zdůrazňuje, že jsou to nepotvrzené zprostředkované informace, které má od lidí, kteří s dotyčnými v jednotce sloužili.

Podobně hovoří i předseda spolku Zdravotní zajištění Jan Zamrazil, jehož tým v počátcích války pomáhal převážet ukrajinské uprchlíky do zahraničí, nyní vybírají peníze a do země posílají sanitky a záchranářské vozy.

„Ztratili jsme kontakt se dvěma vojáky. Nevím jména, protože tam se používají přezdívky, nevzpomínám si už na batalion, kde působili, ale máme za to, že jsou pohřbeni na Ukrajině. Pak vím ještě o dalších dvou, kteří spadali pod cizineckou legii, a ti se pohřešují,“ uvádí.

Místopředseda spolku Team4Ukraine Jan „Sully“ Heřmánek slyšel zhruba o deseti padlých krajanech.

„Potkávám se s Čechy na frontové linii. Je tam třeba skupinka, kde jich je šest, a oni sami mi před časem říkali: Přišli jsme o jednoho, nebo o dva z nás. Já jsem se ale na konkrétní jména nebo podrobnosti nedoptával,“ uvádí Jan Heřmánek, jehož tým vypravuje na Ukrajinu konvoje s humanitární pomocí a zdravotním materiálem, cvičí ukrajinské vojáky, monitoruje válečné zločiny a také vybral peníze na několik sanitek a dodal je na frontu.

České Ministerstvo zahraničních věcí o takových případech neví.

„Podle informací, které má ministerstvo k dispozici, se o víkendu jednalo o druhý případ dobrovolného bojovníka s českým občanstvím, který padl na frontě. Na začátku války přišel o život ještě dobrovolník-civilista, který rozvážel humanitární pomoc,“ sdělil Seznam Zprávám mluvčí resortu Daniel Drake.

„Od začátku války nás ani nikdo nekontaktoval s žádostí o dohledání pohřešovaných Čechů bojujících na Ukrajině,“ dodává.

Jan „Sully“ Heřmánek ze spolku Team4Ukraine přesto vysvětlení má.

„Nedivím se, že se o nich nemluví a nic se neví. Nikdo se tím nechlubí. Ze zkušenosti vím, že málokdo z těch, kteří tam působí, má nějaké rodinné zázemí. Spíš to jsou chlapi, kteří jsou v danou životní chvíli odpovědní jen sami za sebe, takže si mohou dovolit toto dělat. Když se jim tam tím pádem něco stane, trvá dlouho, než se zjistí, že ten člověk tady v republice chybí,“ domnívá se Jan Heřmánek.

O padlém Čechovi hovoří i dobrovolnický pluk Karpatská Sič, ve kterém působí větší množství lidí z Česka.

„Jeden bratr z Čech u nás padl. Stalo se to v Charkovské oblasti. Nemohu prozradit jméno ani bližší detaily, protože se jedná o důvěrné informace,“ napsala Seznam Zprávám mluvčí pluku Vasilina Nakonečná.

„V současné době s námi bojuje sedm občanů ČR. Jeden se po zranění zotavuje. Se všemi máme smlouvu a jsou na podpůrných pozicích, u dělostřelecké jednotky a jeden je lékař-chirurg,“ sdělila Seznam Zprávám. Od počátku invaze prošlo plukem zhruba 30 Čechů.

Oficiální počty Čechů působících na frontové linii nebo u ní neexistují. Podle odhadů Ministerstva zahraničních věcí se jich na Ukrajině pohybuje přibližně 150, ale to včetně dobrovolníků, zaměstnanců zastupitelských úřadů a lidí, kteří tam dlouhodobě žijí.

Podle Samuela Horneka a Jana Zamrazila se těch nejtužších bojů účastní nižší desítky Čechů. Jan Heřmánek jich odhaduje kolem stovky. Jsou prý roztroušeni po malých skupinkách nebo působí jako jednotlivci v různých brigádách dle svých specializací.

„Může to být třicet až padesát lidí, kteří se aktivně pohybují na frontové linii. Jsou na pozicích obyčejných bojovníků, velitelů, průzkumáků, dronařů nebo logistiků. Je tam hodně zdravotníků, v tom máme silné zastoupení,“ přibližuje Hornek.

„Vím o ‚české skupině‘, kde je minimálně šest Čechů. Další dva bojují v cizinecké legii, jeden je v běloruském batalionu, dva v Karpatské Siči, jeden u speciálních jednotek. Je tam Dědek, ten to před časem schytal do vesty, takže má zlámaný žebra. Pak ještě průzkumák Téčko, pyrotechnik, který tam jezdí odminovávat pole, a učitel z gymnázia, ten dělá v logistice,“ vyjmenovává Jan Zamrazil ty, na které v poslední době osobně narazil.

Většina z nich je takzvaně pod kontraktem, mají tedy smlouvu s Ozbrojenými silami Ukrajiny (ZSU) nebo s některou neziskovou organizací. Jen pár jich je takzvaně „na volno“, tedy bez jakékoliv smlouvy.

„Ti podstupují největší riziko. Když se něco stane, tak je to průšvih pro všechny, protože bez kontraktu na bojové linii nemají co dělat. Třeba když se jednotka stahuje nebo jsou nějaká zranění, tak ZSU nemají povinnost se o ně postarat. Proto i když odvádějí třeba velmi záslužnou a dobrou práci, my jim to nedoporučujeme,“ varuje Samuel Hornek, který v rámci fondu Perun pomáhá českým dobrovolníkům i s osobním uplatněním na Ukrajině.

Existují dva typy smluv, které zahraniční bojovníci s ukrajinskou armádou podepisují: dobrovolnická a profesionální.

„Dobrovolníci nepobírají plat, ale mají zajištěné spaní, stravu, mohou dostat zbraň, výcvik, a když se jim něco stane, tak se o něj ozbrojené složky postarají,“ uvádí Hornek.

Získat placenou, profesionální smlouvu už není tak jednoduché a pochopitelně z ní plynou závazky.

„Nenabízí se každému. Ukrajinská armáda si vybírá. Dotyčný musí projít výcvikem a pak je zařazen v konkrétní jednotce. Poslouchá rozkazy velitele a nemůže si třeba jen tak odcestovat na dovolenou domů. V podstatě je to jako v zaměstnání. S tím rozdílem, že při tom nasazuje život na obranu Ukrajiny,“ popisuje ředitel mezinárodního humanitárního fondu Perun.

Výše platu se odvíjí od místa nasazení a specializace dotyčného dobrovolníka.

„Jsou to už veřejné informace. V nebojové zóně se bere kolem 30–40 tisíc hřiven (18–24 tisíc korun) měsíčně, v bojové zóně to může být až kolem 100 tisíc hřiven měsíčně. Pokud se jedná o specialistu, který má pro ozbrojené síly nějaký velký význam, plat se může vyšplhat až na 130 tisíc hřiven měsíčně (78 tisíc korun),“ uvádí ze zkušenosti Samuel Hornek.

Seznam Zprávy částky ověřovaly u několika českých bojovníků, kteří na Ukrajině „pracují“, a odpovídají realitě. Podmínky přijímání cizinců do ukrajinské armády se sice zpřísnily, čeští dobrovolníci se ale stále hlásí.

„Teď momentálně – nevím proč –nastalo období, že těch Čechů se hlásí víc. Dřív to byli v průměru dva měsíčně, dnes to jsou dva týdně,“ krčí rameny zdravotník Jan Zamrazil ze spolku Zdravotní zajištění. A uvádí čerstvý příklad.

„Přihlásil se kluk ze záchranky, tak ho budeme směřovat, aby šel cvičit ukrajinské vojáky první pomoc v bojové zóně nebo pomáhat přímo tam. Uvidíme,“ říká Jan Zamrazil.