Článek
Podle nedávné americké studie vydané prestižním lékařským časopisem The Lancet by mělo na planetě do roku 2050 žít 1,3 miliardy lidí s cukrovkou. To je 2,5krát více než předloni.
U nás nejsou podle předsedy České diabetologické společnosti Martina Prázného přehnané obavy namístě.
„Výhled pochopitelně optimistický není. Dramatického navyšování počtu pacientů se ale neobáváme, protože doposud je nárůst trvalý a pozvolný. Možná se nám podaří lépe zachytit pacienty s prediabetem, to ale nebudou ti, které je nutno léčit,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy.
Pacientů se zmíněným prediabetem, tedy rizikem rozvoje cukrovky, může být podle lékařů v Česku až 300 tisíc. Často o tom ale sami nevědí, nemoc neberou vážně, případně zatím nepotřebují léčbu.
Pokud lidé začnou svoji situaci řešit včas, dokážou lékaři diabetes až u poloviny z nich oddálit nebo se mu vyvarovat úplně. Na prvním místě však podle nich stále stojí prevence.
Nárůst zpomalil jen za covidu
„Zvýšení pozorujeme prakticky každoročně už asi od 60. let, kdy jsme získali první data. Tehdy to u nás bylo asi 280 tisíc diabetiků a od té doby jejich počet jenom roste. Dnes jich je léčených asi 850 tisíc,“ přiblížil Prázný.
Jedinou výjimkou byl rok 2021, což ovšem byl důsledek omezení preventivních prohlídek kvůli covidu.
Loni bylo například ve věkové skupině 19–29 let v přepočtu na sto tisíc obyvatel evidováno o 67 procent více případů lidí s cukrovkou oproti roku 2010. Diabetes druhého stupně také čím dál tím více zasahuje do skupiny dětí.
Diabetes mellitus
Jinak také cukrovka, je souhrnný název pro skupinu závažných autoimunitních chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišují se dva základní typy: diabetes I. typu a diabetes II. typu, které vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu – hormonu slinivky břišní.
Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi autoimunitní choroby. Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu. (Zdroj)
Rodinné mýty
Česká společnost podle odborníků cukrovku stále podceňuje. Pro úspěch léčby je přitom důležité, aby začala co nejdříve.
Přehlížená nemoc totiž může vést k postižení zraku či ledvin nebo zhoršené funkci nervového systému.
„Postižení nervů se projevuje tak, že člověk necítí bolest, když jde třeba po pláži a šlápne na střep. Ten mu rozřízne nohu, ale protože to necítí, jde dál a do rány se mu dostane infekce. V nejzazším případě potom vzniká riziko amputace nohy,“ popsal lékař Petr Žák z diabetologické ambulance brněnské Fakultní nemocnice u svaté Anny.
V důsledku diabetu se také významně zvyšuje riziko rozvoje kardiovaskulárních onemocnění, například mrtvice.
Mezi lidmi se navíc šíří mýty ovlivněné osobní zkušeností, které omezují možnost pochopit problém komplexně. „Někteří říkají, že v rodině měli diabetika, nijak se neléčil, a stejně žil dlouho. Ostatní zase, že jejich babičce dali inzulin a pak jí museli uříznout nohu, takže oni inzulin nechtějí. Tyto zkratkovité názory vnímání diabetu ve společnosti zkreslují,“ vysvětlil Prázný.
Podle něj je důležité si rizika uvědomovat a nezlehčovat je. Problém vidí i jinde. „Plošné masírování reklamami, že cukrovka je katastrofa a ať se lidé hýbají a jedí zdravě, se většiny nedotkne,“ řekl.
Kampaň na osvětu by podle jeho názoru lidem měla ukazovat různé styly života i s jejich důsledky, aby měli možnost si vybrat, kterou cestou se chtějí vydat, a aby si uvědomili zodpovědnost za vlastní zdraví.
Klíčový je pohyb a klid
Jak zmenšit riziko vzniku diabetu? Podle předsedy diabetologické společnosti například dostatečným pohybem a vyrovnaným psychickým nastavením.
„Populace ještě pořád tloustne. Životní styl byl hodně narušený covidem, problém je hlavně nedostatek pohybu, sedavé činnosti a příliš mnoho energie ve stravě,“ vypočítal Prázný.
Pomoci by podle něj mohlo i větší zapojení nelékařských profesí, například nutričních terapeutů, kteří by s pacienty byli v častém kontaktu, což je pro prevenci i léčbu klíčové.
„Myslím si, že je mezi námi stále málo těch, kdo s lékaři spolupracujeme. Přitom řada lékařů úzkou spolupráci s nutričními terapeuty velice oceňuje, protože vědí, že to může být prospěšné oběma stranám,“ řekla Martina Karbanová z České asociace nutričních terapeutů. Míní, že by mohli pomoci hlavně se změnou životního stylu, redukcí hmotnosti nebo úpravou jídelníčku.
Riziko vzniku diabetu ovlivňuje také psychika. Pokud je člověk ve stresu, probíhají v těle zánětlivé změny, energie má spíše tendenci se uchovat a tím narůstá hmotnost.
I v tomto ohledu by nutriční terapeuti mohli být nápomocni. „Práce s motivací nebo s chutí a připraveností ke změně. Můžeme s pacientem probrat, proč je pro něj změna životního stylu důležitá. Není to jen o nutriční stránce,“ vysvětlila Karbanová.
„Diabetes představuje velkou hrozbu. Jako odborná veřejnost jsme si toho vědomi, proto se snažíme v populaci pacienty najít včas, aby dostali takovou léčbu, jakou potřebují,“ uzavřel Žák.
