Kolik by pacienti byli ochotní platit. Limit je od 30 korun hodně vzdálený

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

České zdravotnictví je do budoucna ekonomicky neudržitelné. Podle odborníků tak není otázkou, jestli změny provést, ale jaké a kdy. Nejschůdnější se pacientům zdá, když bude zvýhodněno ohleduplné chování k vlastnímu zdraví.

Vychází to z průzkumu, na kterém spolupracovala Národní asociace pacientských organizací a Kancelář zdravotního pojištění. Finanční motivace je správná podle 70 procent lidí. Výzkumníci jim představili pět zásadních faktů, které do budoucna ovlivní vývoj českého zdravotnictví, byly jimi například nepříznivý demografický vývoj nebo hrozící nedostatek lékařů a sester.

Respondenti jsou tedy pro, aby třeba levnější plombu u zubaře měli ti, kteří chodí na pravidelné prohlídky. Taková změna by mohla začít platit od roku 2026, pokud projde aktuálně projednávaná novela zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Dá se očekávat, že velká debata o ekonomické budoucnosti českého zdravotnictví nás čeká před volbami do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Průzkum tak může být jistým návodem i pro politiky, co jsou občané ještě ochotni snést.

Více než polovina lidí by uvítala výběr mezi nabídkami zdravotních pojišťoven za různě vysoké pojistné. Nejpřekvapivější je ale asi varianta, která skončila na třetím místě – pro 40 procent pacientů by bylo zcela nebo spíše přijatelné, kdyby si levnou péči do 1000 korun hradili sami. Naopak skoro nepřijatelná je pro lidi opačná varianta, že by nebyla hrazena velmi nákladná péče nad deset milionů korun ročně.

„Je to signál pro všechny, kteří se zdravotní politikou zabývají,“ odkazuje se na výsledky ředitel Kanceláře zdravotního pojištění Ladislav Švec s tím, že dává smysl zabývat se stanovením dolní, nikoliv horní hranice úhrady za zdravotní péči.

„Když se bavím s politiky o koncepčních změnách, často mi říkají, že lidé nic měnit nechtějí a ničemu nerozumí. A já jim odpovídám: Ne, vy se jich jenom neptáte. Často také říkají, že cokoliv navrhnou nebo udělají, tak pak na tom prohrají volby,“ přidává Švec.

Jako příklad se využívá historická zkušenost s třicetikorunovým poplatkem. Zavedla ho vláda Mirka Topolánka (ODS) v roce 2008, aby jeho zrušení bylo hlavním tématem následné volební kampaně ČSSD, která drtivě vyhrála krajské a senátní volby v témže roce.

Ale doba pokročila a uvědomuje si to i běžná populace. Osm z deseti lidí je přesvědčených, že reforma zdravotnictví je nezbytná. Jasná většina z této skupiny pak žádá okamžité změny. Navíc jednotlivé navržené kroky buď velmi shodně přijímají, nebo odmítají voliči všech politických stran.

„Zjistili jsme, že preference voličů ohledně jednotlivých řešení se napříč politickým spektrem v zásadě neliší. V tomto tématu tak nepanuje tak velký rozdíl, jak si možná politici myslí,“ dodává Švec.

A zdůvodnění tohoto fenoménu může být poměrně jednoduché. Už dnes totiž na pacienty výrazně dopadají potíže českého zdravotnictví, a tak jsou svolní ke změnám.

Polovinu lidí trápí délka čekání na ošetření v ambulanci, 45 procent pak dlouhá doba, než se dostanou na plánovanou operaci v nemocnici. K tomu více než třetině lidí vadí nedostupnost léků v lékárnách a výše doplatků na ně.

Polovina pacientů se navíc setkala s tím, že po nich ve zdravotnictví někdo žádal poplatek. Přitom podle ústavy má občan právo na bezplatnou zdravotní péči.

„V některých situacích je přitom otázkou vůbec legalita vybírání poplatků, tedy zda poskytovatel může žádat úhradu za registraci nebo objednání,“ říká předseda Národní asociace pacientských organizací Robert Hejzák.

Pětina lidí v průzkumu uvádí, že si hradila jednorázový zdravotnický materiál, 15 procent lidí pak platilo za vyšší komfort, lepší zdravotnický materiál, registraci u lékaře nebo vstupní poplatek. Častěji se s poplatky setkávají ženy, což se může pojit s problémem v gynekologii, kde jsou některé úkony zpoplatněné, někdy i nezákonně.

Vzhledem k tomu, jak se české zdravotnictví vyvíjí, jsou pacienti za kvalitní péčí také ochotni dojíždět. Skoro polovina lidí by jela za lékařem až hodinu, pokud by se v případě vážného problému dostali k rychlejší nebo kvalitnější péči, dalších deset procent klidně čtyři hodiny, pětině pacientů na vzdálenosti vůbec nezáleží.

To je podstatný argument i pro už započaté změny. Některé velmi složité zákroky se centralizují do několika pracovišť po republice. A pacienti vyjadřují ochotu tam dojíždět, pokud budou mít větší naději na přežití nebo uzdravení.